Hned na úvod, aby náhodou nevznikla mýlka a já třeba někomu neudělala radost - nejsem to já, kdo se v článku bude loučit, na to mám některé z vás příliš hluboko pod kůží. Pravda, náznaky by tu byly, poslední dobou jsem si blogového světa moc neužila a co vám budu povídat, tahle pokulhávající přítomnost bude rázu trvalého a moje články, návštěvy i komentování budou nárazové jako vítr u nás v horách. Na druhou stranu, za stávající situace je tohle řešení rozhodně to nejlepší, na které moje mozkovna přišla. Ale teď už k tomu loučení.
Možná si ještě někdo z vás pamatuje, jak jsem kdysi na minulém blogu o dementních sousedech psala článek o tom, zda mám v bříšku teroristu. Mně to přijde jako docela nedávno, jenže si představte, že ten malý terorista je šestileťák a v září jde do školy. A tak jsme loučili se školkou. Zpívalo se, diplomovalo, obdarovávalo, chválilo, sem tam i slzička ukápla. Jednu vadu na kráse to ale mělo, z těch dvaceti maminek jsme se sešly asi tři, které považovaly za přirozené poděkovat, byť drobností, učitelkám za to, jak se po ty tři roky staraly o děti. Asi jsem staromódní. Nebo blbá.
A čím že jsme s Matějem paní učitelky obdarovali?
Vlastnoručně vyráběnými sovami. Proč?
Protože když se zeptáte pedagoga, většinou upřednostní před pugétem čokoládu nebo dáreček.
Protože máme rádi zažehlovací korálky.
Protože na nás sovy ze všech možných motivů vykoukly jako první.
Protože jsou v módě.
Protože jsou paní učitelky jako sovy moudré.
Někdy tak i koukají.
A houkají.
A vypadají.
Jejda, to je krásné. Korálkové sovičky! Takovou určitě nemá ani Otavínka. Jste hrozně šikovní a určitě měly i paní učitelky radost. Není to staromódní, je to hezká pozornost, naši kluci to znají také a tento hezký zvyk, poděkování formou malého dárku na konci školního roku předávají i svým potomkům.
OdpovědětVymazatJéje Janinko já se lekla, že se se mnou loučíš, protože už nebudeš mít na blog čas, neb máš v bříšku teroristu dalšího!
OdpovědětVymazatJá taky myslela, že čeká další terorista v bříšku! Besídky jsou dojemná událost a dárečky se moc nenosí, i když učitelkám určitě dělají radost velikou. Ale to je prostě ta doba. Sovičky jsou roztomilé.
OdpovědětVymazatSovičky jsou moc pěkné, určitě jste udělali velkou radost Školákovi přeju štěstí na první paní učitelku, myslím, že to je pro začátek hodně důležité
OdpovědětVymazat[1]: Mockrát ti děkujeme! Je fajn, že takhle nesmýšlím sama .
OdpovědětVymazat[4]: Děkujeme, paní učitelky si nestěžovaly, tak snad se líbily .
OdpovědětVymazatProč bys byla staromódní a blbá? To spíš maminky, které berou péči o jejich dítko jako samozřejmost, jsou nevychované. Já si myslím, že taková milá drobnost určitě potěší.
OdpovědětVymazatBOMBA! Krásný nápad
OdpovědětVymazat[7]: Ani ti nevím, začala jsem dokonce vážně uvažovat, jestli tohle nošení kytiček a dárečků nevyšlo z módy, když jsme byly takové jehly v kupce sena.
OdpovědětVymazat[9]: Janinko, taky jsem staromódní. Vždy paní učitelce poděkuji a to hned dvakrát. Nejdříve ráno, že si dítě vezme do parády a pak odpoledne za to, že to přežily obě ve zdraví. A tady nosí paním učitelkám kytičky už od pondělí. Zítra musím taky něco koupit. Dokonce dnes nesla jedna maminka balíček i kuchařkám. Její holčička má bezlepkovou dietu a tak chtěla poděkovat tím balíčkem za to, že se o dcerku po stránce stravování dobře staraly. To je pěkný. Hned jsem jí taky řekla, že je moc hodná - ale nic jsem nedostala
OdpovědětVymazatTaky mi nedavno rikala sousedka,ze nekde na netu cetla,ze ucitelky nemaji kytky rady. Ja jako ucka je rada mam😍
OdpovědětVymazatJe by se prý neměly nosit do Athén.
OdpovědětVymazatTak ty jsou naprosto dokonalé!
OdpovědětVymazatJani, i my každoročně obdarováváme - asi jsme fakt ze starý školy nebo co. Ale učitelky si prostě uznání zaslouží. A je-li to uznání soví, tak tím víc, protože jak sama píšeš, sovy jsou symbolem moudrosti a znalosti a blbou úču my přece pro naše děti nechceme
OdpovědětVymazatTy korálky mě začínají zajímat čím dál tím víc! Sovičky se skutečně povedly!
OdpovědětVymazat[10]: Tak s tím děkováním paní učitelce jsi mě fakt dostala , to nedělám ani já .
OdpovědětVymazatOriginální, vtipné a moc hezké
OdpovědětVymazat[17]: Moc děkujeme!
OdpovědětVymazatJsou krásně a pěkně přísně se tváří, zvlášť ta poslední :)
OdpovědětVymazatKrásné sovičky!! Ale ať to je cokoliv, hlavní je že jste na ně mysleli (tedy někdo )
OdpovědětVymazatMoc pěkné sovičky! Letí to, letí. Sovy vědí
OdpovědětVymazatTo je nádhera, my dali čokoládu a já uvázala pugét z toho, co nabídla zahrádka
OdpovědětVymazatČas letí... už je to tak. :) A sovičky jsou božíí!
OdpovědětVymazat" Celý jsem pomačkán, zkroucený !
OdpovědětVymazatNo Janinko, my Moraváci asi nejsme tak skoupí : u nás přišli s kytkou snad všichni, a to nemáme předškolačku! Já teda s bomboškou, bo trhané kytky nemusím, zvlášť v této době hiců, kdy visí druhý den hlavou dolů! Sovy jsou originální a jistě udělaly radost! Jj, já taky nemám úplně pravidelnou přítomnost na blogu, ale o to nejde: myslím, že je super, že máme takovýto koníček, místo abysme fňukaly, jaká je to hokna, mít 2 děti, a že nic nestíháme (jak mnohé matky v mém okolí, což?)
OdpovědětVymazatJinak při čtení úvodu, že jako nebudeš mít čas a jestli vzpomínáme, že nedávno jsi měla v břiše teroristu mě napadlo, že máš asi v břiše dalšího!
OdpovědětVymazat[20]:[21]:[22]:[23]: Moc děkujeme!
OdpovědětVymazatMoji rodičia ma vychovali, že ak niekde niečo končím, mám sa aj rozlúčiť a poďakovať. Nech boli vzťahy akékoľvek... či som sa v škôlke lúčila, neviem (moja pamäť to nezaznamenala za dôležité), ale v škole po každom ukončení ročníka až po maturitu, som vždy doniesla kvietok - ako poďakovanie. A to aj mojej učiteľke, ktorá ma od detstva učila hrať na husle. Patrí to k tomu a keď budem mať svoje deti, rovnako budem staromódna alebo blbá ...
OdpovědětVymazat[28]: Tak vítej v klubu staromódních a blbých!
OdpovědětVymazatNo nene! Jenom tři?? Tomu prostě nikdy neporozumím...
OdpovědětVymazatP.S. a hezký dáreček jste vymysleli pro učitelky. Že jste byly jenom tři, koho napadlo je něčím malým obdarovat, je smutný fakt.
OdpovědětVymazatFakt jsem se lekla, že se loučíš blogově. Naštěstí ne!
OdpovědětVymazat[30]: No jojo, fakt. Asi jsou učitelky ve školce méněcenné, nebo co.
OdpovědětVymazatNež se naděješ, budete se loučit se základkou... No život se prostě skládá ze samého loučení... Sovy jsou krásné a nápadité, ale to u tebe není nic neobvyklého. Hlavně, že se neloučíš blogově...
OdpovědětVymazat[34]: On ten čas poslední dobou strašně letí, takže mi přijde, že pořád někde probíhá nějaké loučení. A děkujeme!
OdpovědětVymazatJaninko, sovičky jsou moc krásné a kytičky, tak těch jsem dostala od maminek a dětí nejvíce v prvním roce mého působení v MŠ. Podělila jsem se s paní kuchařkou, pak sousedkou a ještě byl plný byt kytiček.
OdpovědětVymazat[36]: Moc děkuji za milý komentář, i když jsem si ho všimla až po třech letech , pozdě, ale přece .
OdpovědětVymazat