První adventní neděle byla plodná a kdybych nemusela vařit, doma bychom se moc neohřáli. Začali jsme návštěvou zvonohry na náměstí, na kterou jsem se opravdu hodně těšila. Tu jsme prozíravě šli okouknout hned po obědě, protože jsem měla za to, že při večerním rozsvícení stromečku toho už moc skrz tmu a ty davy vidět nebude (a taky že nebylo). Zato odpoledne jsme měli vše z první ruky, protože o tom, že bude paní carillonistka Elisabeth Debevere hrát každou hodinu několik vánočních skladeb, nikdo moc nevěděl. Paní mi bylo zprvu celkem líto, protože u nás byla zima jak v márnici a bušit rukama do jakýchsi velkých dřevěných kláves (jsem laik, snad mi prominete neznalost terminologie :)), které zvony rozeznívaly, muselo být o umrznutí. Ale pak mou lítost trochu utišil fakt, že paní carillonistka byla odkudsi ze severní Evropy, takže myslím, že ji pár stupňů pod nulou moc nerozhodilo :).
Pár obrázků Pražské mobilní zvonohry...
Vymrzlí jsme pak šli na vánoční tvoření do Muzea skla a bižuterie, kde si Míša vyrobil malý obrázkový Betlém...
Za ten pak dostal polotovar s tím samým motivem, sklíčkem a štrasovými korálky a jako bonus za zazpívání koledy dostal také zvoneček, na který pak děti zvonily večer u slavnostního rozsvícení stromečku.
Do muzea jsme ale šli hlavně na zahájení výstavy některých Betlémů, které byly součástí rekordu "Já bych rád k Betlému, rekordu velkému". Právě tento rekord vytvořila Míšova škola a tak jsme si tuhle příležitost nemohli nechat ujít. Některé kousky byly opravdu unikátní :) a mně se moc líbilo, že byl žáčkům dán neomezený prostor pro jejich fantazii a že zde dokázali vystavit i výrobky opravdu malých dětí...
Příjemným bonusem bylo představení pubertálních žáků školy o tom, jak to tenkrát s tím Ježíškem bylo doopravdy a také výstava vánočních broží a ozdob. Jejích fotografie jsou tečkou za adventním článkem, za kvalitu obrázků se předem omlouvám, ale fotit blyštící se minivýtvory z půl metru přes sklo, na které dopadá milion světel ze stropu, to je vážně o nervy :).
Nic nemusíš, víš že ani vařit nemusíš? Nechápu, proč ženy si myslí, že musí vařit?
OdpovědětVymazat[1]: Já vím že nemusím. Ale jestli nechci každý den uklízet zasviněnou kuchyň a celý týden jíst těstoviny, tak to si opravdu raději uvařím, na to se mám moc ráda .
OdpovědětVymazatnevím, na co se mám koukat dřív, protože je to jedna krásnější fotografie vedle druhé :) a ta zvonkohra? zrovna trošku lituji, že bydlím na samotě u lesa a nic t takového tu nemáme díky za sprostředování krásného zážitku a nasátí atmosféry
OdpovědětVymazatPojízdná zvonkohra. No to jsou mi věci.
OdpovědětVymazatDostal mě ten první voodoo betlém
OdpovědětVymazatTo je hezké, ta pojízdná zvonkohra, to bych taky ráda slyšela a fotky máš přes velkou blýskavost všeho krásné. To jste si hezky užili den, tolik Betlémů a zážitků..
OdpovědětVymazat[3]: Děkuji, já bych radši tohle oželela a šla na tu samotu u lesa .
OdpovědětVymazatJé - to jsem ráda, že jsem si tu zvonohru mohla poslechnout, alespoň tady, když už jsme si to nešli poslechnout na živo...
OdpovědětVymazatJé, ta zvonkohra je nádherná! A těch betlémů! pastva pro oči!
OdpovědětVymazat[8]: Zvonohra byla fajn, ale to rozsvěcení stromku mě zklamalo, nejen, že byli kluci protivní, ale bylo to špatně zorganizované...
OdpovědětVymazatKde se to dělo?
OdpovědětVymazat[11]: Jablonec :)
OdpovědětVymazatVážení čtenáři, vzhledem k neustálým spamům jsem se rozhodla uzavřít u tohoto článku komentáře. Své případné dotazy můžete vznášet u článku "Napište mi". Naleznete jej v menu nahoře pod titulním obrázkem .
OdpovědětVymazat