Za barem II #37: Recept na indiána
Zadání sedmatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).
Indoši nikdy nepatřili mezi moje oblíbence, i když sladké mám ráda moc. Ale v tomto případě mi nikdy hlava nebrala, co pro Boha lidi vidí na suchém piškotu, na kterém je napatlaná hromada bílku s takovým množstvím cukru, že by dodala energii menší vesnici? Ale můj muž o mně nedávno řekl, že jsem "strašně soutěživej typ", a protože má drahá polovička má vždycky pravdu, úkol - napsat recept na indiány - jsem začala, s vervou sobě vlastní, plnit.
Sehnat návod na výrobu tohoto sladkého "týpí" bylo velmi jednoduché, stačilo jen trochu "zagooglit". Jenže! Co když ten recept bude "mimo mísu", někdo to podle něj zkusí a pak mi tu bude nadávat, že se mu to nepovedlo? Raději jsem si tedy jednu minivárku vyrobila a trochu si i přidělala práci, protože vše je domácí - od piškotu, který chutná jako piškot z obchodu, jen je vláčnější, až po polevu.
A víte co? On ten výsledek vůbec není marný! Dokonce bych řekla, že díky nižšímu množství cukru jsou ti indiánci výborní a že je určitě nedělám naposledy. Jen příště zkusím improvizovat a udělat různé náplně, taková pařížská nebo ovocná vůbec nemusí být špatná...
Nejsou dokonalí, ale jsou moje! :)
A teď ten recept:
Na piškoty, kterým se také říká "Bufler" nebo "Boufler" (kdyby mi náhodou chtěl někdo objasnit proč, byla bych ráda :)) budete potřebovat:
2 vejce
50 g krystalového cukru
75 g hladké mouky
10 g solamylu
Vejce jsem vyšlehala s cukrem do pěny a do hmoty pomalu zašlehávala mouku a solamyl. Zdá-li se vám těsto moc řídké, přidejte trochu mouky, nic se nestane. Hotovou směsí jsem naplnila cukrářský sáček a na pečící papír nastříkala kolečka o průměru cca tři centimetry, dávka vám vystačí na asi 40 kousků.
V troubě rozehřáté na 180 stupňů jsem piškoty pekla do zezlátnutí asi 10-12 minut, toto těsto je hotové velmi rychle a tak doporučuji ani neodcházet od trouby, stejně jako u cukroví stačí pár vteřin a můžete tím krmit leda slepičky :).
Hmota na náplň:
2 bílky
10 dkg cukru moučka
Bílky s cukrem jsem vyšlehala, jak nejvíce to šlo, údajně to má být do tuha, ale spíš to bylo takové polo... Misku s hmotou jsem položila na hrnec, ve kterém se na mírném varu vařila voda, a hmotu nad párou (miska nesmí být ve vodě!) šlehala do ztuhnutí, minimálně pět minut to bylo, ale spíše víc. Hmota, která spíše vypadá jako pěna, je hotová, když do ní zaboříte prst (nebo cokoliv jiného, nechcete-li se spálit :)) a díra po něm tam zůstane.
Hotovou náplň, která by vám měla vystačit asi na 40 kousků, jsem přendala do cukrářského sáčku a jedním tahem (správně to má být v několika vrstvách) jsem ji nastříkala na piškoty.
V lednici jsem miniindiánky nechala pořádně ztuhnout několik hodin a poté je namáčela v čokoládové polevě. Tu jsem vyrobila z 200 gramů čokolády na vaření a asi 80 g tuku Omega, obě suroviny jsem rozpustila nad vodní lázní a pořádně ztuhlé indiánky v ní rychle namáčela.
Jéj, ty mi děláš chutě!
OdpovědětVymazatMňam,vypadají dobře a věřím,že i dobře chutnají! :))
OdpovědětVymazatJako dítě jsem je rád neměl...
OdpovědětVymazatMmmm, vypadají báječně! Já mám zákusky-indiány ráda, jen by je nemuseli dělat tak veliké, to už je člověk potom až moc přeslazený. Ty tvoje mají ideální velikost, kdyby nějaké zbyly, hlásím se!
OdpovědětVymazat[1]:[2]:
OdpovědětVymazatMňam! To by ti s chutí sežrala především moje mamka, ta indiánky oblibuje
OdpovědětVymazatvloni na vánoce jsem je zkoušela, nepovedly se mi piškoty - tak třeba letos Tvoji jsou parádní, jen je slupnout
OdpovědětVymazatKdybych to byla věděla, tak bych ses sem nechodila Samý dobroty
OdpovědětVymazatOd tebe bych očekával poněkud kreativnější pojetí indiánů. Co třeba tomahavky a čelenky?
OdpovědětVymazat[6]:[8]:Děkuji vám !
OdpovědětVymazatPáni! Tady je to fajn, tolik dobrot! Když mám opravdu chuť na sladké, neodolám a dám si indiána.Je pravda, že piškota nakonci je fakt taková suchá a tvrdá oproti tomu krému,ale i tak
OdpovědětVymazat[11]: Děkuji pěkně !
OdpovědětVymazatvypada to moc lákavě mna
OdpovědětVymazat[13]: Děkuji !
OdpovědětVymazatAsi si Tě někdy půjčím domů, co Ty na to? Indiánky jsem měla párkrát, a mám stejný názor, jako ty. Přijdou mi hodně sladké, ale ty Tvoje by určitě stály za ochutnání! A těším se na článek s jinými náplněmi, kuchařinko (i když jsi ještě neřekla, že bude )!
OdpovědětVymazat[15]: Děkuji ti , jsi v pořadí, kdo si mě chce půjčit domů .
OdpovědětVymazat