Dort Krteček

Kdykoliv na mojí mozkovnu zaťuká tvořivá nálada, já otevřu, mé ručičky tvořivou přeberou a mozek jede na dovolenou a věnuje se tomu, co právě uzná za vhodné. Převážně blbostem, ale na tom teď nesejde. Zkrátka, většinou, když něco dělám, nemusím na to myslet a nechávám volnost svým rukám, kterým důvěřuji. Tak tomu mělo být i dnes, kdy jsem patlala dort k zítřejším Matýskovým druhým narozeninám.

Momentálně u nás frčí animovaný seriál s Krtečkem a malý ho opravdu zbožňuje, takže téma dortu bylo vymyšlené velmi rychle. Krteček, kterého jsem si připravila prozíravě už včera, byl hotový za chvíli, takže mě ani nenapadlo, že by naplánovaný průběh výroby dortu mohl být něčím zkomplikovaný. Mohl.

První na vině byl samotný skorooslavenec, který je nemocný, tudíž neskutečně otravný, ubrečený, přecitlivělý a který mi neustále visel na ruce nebo na noze. Skorooslavenci zdatně sekundoval další prudič, a tím byl marcipán, který byl snad ještě otravnější, než synátor. Já si totiž vymyslela, že dort bude potažen marcipánem, ačkoliv jsem s ním neměla téměř žádné zkušenosti. Nervy začaly přetékat, protože jsem věděla, že dort musím do zítřka stihnout, začala jsem mít tiky v oku, cukání v ruce, v hlavě mi znělo "Zničit Krrrtka, zničit Krrrtka" (úryvek z jednoho dílu o Krtečkovi :)) a tak musel být mozek odvolán z dovolené a vrátit se zpátky trochu mi pomoci. Pomohl, ale s marcipánem po dnešním dni rozhodně nejsme kamarádi a příště, až budu mít jalový marcipánový nápad, raději zajdu do cukrárny. Hotový dort se mi moc líbí, ale za ty nervy to fakt nestojí...:)

Bože, proč jen já ta svá dítka tak miluju? :)