Dobroučký, slaďoučký :)

Internet zatím jede, tak proč toho nevyužít, že jo? :)

Za barem #27: Proč nám chutná sladké?

aneb

"Čokoláda? Tu já ráda..."

Zadání sedmadvacátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

"Proč ti chutnají sladkosti?"

"Protože jsou dobroučký a slaďoučký" povídá mi můj prvňáček a lehce se u toho zasní. 

"No, tak to jsi mi pomohl." Obracím se se stejnou otázkou na svého manžela.

"Přece díky chuťovým pohárkům. A endorfinům."

Pravdu mají oba.

Za to, že to "dobroučké a slaďoučké" vůbec cítím, může spousta malých potvůrek na jazyku, říká se jim chuťové pohárky. Díky nim tak poznám sladké, slané, hořké a kyselé. Díky nim poznám, že mi v restauraci servírují kuře. Éééé, to byl špatný příklad, tenkrát u Vietnamců jsem si nebyla tak úplně jistá, jestli to kuřecí s nudlemi je opravdu píp, a ne haf, mňau, nebo písk...

Aby mi sladké chutnalo, musím mít tyto pohárky v pořádku. Kromě funkčních pohárků potřebuji mít i průchodný nos. Protože ráda vařím, peču a ještě raději jím, je pro mně rýma nebo chřipka v jistém slova smyslu tragédií, v ty dny necítím vůbec nic a protože čich i chuť jsou tytam, nic nejím a hubnu, což zrovna není to, po čem prahnu.

A endorfiny? Kdo by neznal "hormon štěstí", na který se s oblibou vymlouvají konzumenti čokolády...:)