Ukňouraná mladá maminka

Jednou jsem někde četla článek, kde se mladým, ufňukaným, domácnost nestíhajícím maminkám, dávala za vzor žena z počátku 20. století.

Tak zaprvé: Aby bylo jasno, já nefňukám...

Zadruhé: ...jen se poslední dobou čím dál častěji přistihuji při srovnávání MĚ, matky dvou dětí, toho času na mateřské dovolené, pokojně bydlící s manželem v nájemním bytě a JÍ, matky dvou dětí, žijící se svým mužem v domku před sto lety. Je pravda, že občas to u nás vypadá, jako kdyby se bytem prohnalo stádo pakoňů, nicméně si nemyslím, že bych nestíhala. Když se ovšem vžiji do role té "vzordámy" a začnu díky vyprávění mojí babičky porovnávat, se zděšením zjišťuji, jak strašná a neschopná bych v té době byla hospodyně.

Takže...

Manžel:

Ona: Má. Po příchodu ze zaměstnání mu napráší, co děti provedly či neprovedly, otec sundá řemen, ztříská je hlava nehlava, něco pojí a pak až do večera klábosí, kouří či popíjí v hospodě nebo před ní. V domácnosti nepomáhá.

Já: Mám. Po příchodu ze zaměstnání a v případě příznaků života - když může, pomůže.

Dobytek a domácí zvířectvo:

Ona: Má a musí se o něj několikrát denně starat.

Já: Děti nepočítám, tedy nemám.

Vaření:

Ona: Vaří na kamnech, topí dřevem, které si předtím musí naštípat. Jídlo a vodu na kávu ohřívá taktéž. Jídlo připravuje vždy čerstvé, neboť jen málo věcí může uskladnit ve skepě, mrazák nemá.

Já: Stačí otočit knoflík sporáku. Jídlo ohřívám v mikrovlnné troubě, na vodu mám rychlovarnou konvici. Mohu uvařit na dva dny dopředu, popřípadě do zásoby, vlastním mrazák.

Mytí nádobí:

Ona: Vodu ohřívá, myje jej bez pomoci supermoderních saponátů.

Já: Mám myčku, říkejme jí třeba Janinka. Je to už starší model, někdy trochu hlučnější, ale svojí funkci plní dobře. Teplá voda teče z kohoutku.

Topení:

Ona: Topí dřívím, které si předtím musí přivézt z lesa a naštípat, popřípadě uhlím.

Já: Otočím pouze závitem u topení a o zbytek se postará kotel.

Praní+plenky:

Ona: Pere v dřevěných neckách, používá k tomu valchu. Plenky látkové.

Já: Mám automatickou pračku, jediné, co máme společné je, že prádlo musíme pověsit. Plenky jednorázové.

Žehlení:

Ona: Žehlí těžkou kovovou žehličkou, na kamnech ohřívanou.

Já: Díky nemačkavým materiálům žehlím velmi málo.

Vysavač:

Ona: Nemá. Dřevěné podlahy se zametají a poté na kolenou drhnou kartáčem.

Já: Mám, podlahu přetřu mopem.

Postava:

Ona: I přes spoustu práce udělaná.

Já: Díky spoustě práce tintítko.

Tak mě po tom srovnání napadá, jak to ta ženská tenkrát stíhala. Buď to bylo trochu jinak, než mi babička vyprávěla, nebo to byla čarodějnice. A nebo jsou dnešní maminky (včetně mě) pořádně rozcapené...