Bylo nebylo, převzato z časopisu ABC z doby před padesáti lety...
Až bude tobě, pionýre, čtenáři, třicet, pětatřicet let, vzbudíš se do světa, který už v mnohém nebude podoben dnešku. Budovatelé komunismu v Sovětském svazu i u nás budou mít k dispozici moderní automatizované závody, zvládnou zemědělské práce průmyslovým způsobem, budou pracovat šest hodin denně. V té době proniknou hluboko do tajů vesmíru.
To všechno se promítne do každodenního života: 250 milionů tun oceli ročně, hojnost všech prostředků, městská doprava zdarma, bezplatné stravování ve školních a závodních jídelnách, bydlení v prostorných bytech bez nájemného, levné nebo bezplatné turistické základny atd.
To není začátek fantastické povídky našeho časopisu, to je reálný dvacetiletý program Komunistické strany Svazu sovětských socialistických republik, o kterém píše, mluví a přemýšlí celý svět. Bledne sláva kapitalistické techniky a výroby. Vždyť za deset let předstihne SSSR Spojené státy americké dvaapůlkrát a v roce 1980 bude jeho náskok sedminásobný. Je krásné žít v takovém světě!
V prvé větě naší poznámky jsme vlastně napsali chybu. Přečti si tu větu znovu, milý Vláďo, Květo, Přemku, i vy ostatní. Našel jsi nesprávnost? Budeš se do nového světa teprve probouzet? Jistě znáš odpověď: Všichni se musíme přičinit! Učit se a pracovat. I mimo školu ve svých pionýrských oddílech, v kroužcích i ve speciálních kolektivech. Pusťte se všichni do technické a přírodovědecké činnosti, nebojte se usilovné práce nad funkčními modely, zamilujte si pěstitelskou či chovatelskou práci v pionýrských zemědělských hospodářstvích. Velkolepá budova světa - komunistická společnost - potřebuje všestranně připravené lidi, vládnoucí elektřině, jaderné energii, složitým mechanismům, chemickým látkám, přírodě na Zemi i v kosmickém prostoru. Komunismus potřebuje lidi odvážné, čestné, muže a ženy, kteří umějí žít v kolektivu a pro kolektiv.
Milý Vláďo, Květo, Přemku i vy ostatní, nezaspali jsme něco?
No řekl bych, že se ti soudruzi v té automatizaci ani moc nesekli. Poloviny výrobků které denně kupujeme se prakticky nedotkne lidská ruka. Na řízení technologií ve fabrikách stačí pár počítačů, stejně jako v účtárnách, kde místo armády referentek sedí tři panímámy se správným softwarem. Armády kreslířek v konstrukcích jsou taky minulost, protože si dnes každý konstruktér všechno navrhne a rychle vymodeluje v CADu na písíčku. I ty soustružníky a frézaře hezky redukuje CNC mašina. Na uživení celé společnosti by stačila desetina populace. No a ti ostatní trčí ve službách, které taky ale postupně nahrazuje elektronická komunikace - hlavně v obchodech díky Internetu. Hodně se ale sekli v tom kolektivismu. Individualismus vládne, takže obrovské množství energie a sil je spotřebováno na individualizaci všeho. Neříkám že je to špatně. Prostě si to můžem dovolit. Taky z jejich pohledu vrážíme nějak moc energie do zdravotnického výzkumu a zábavy, což je logické, každý chce žít dlouho, příjemně a ne nudně.
OdpovědětVymazatTakovýhle dlouhý komentář pod článkem jsem tedy ještě nikdy neměla. Tipuje se to opravdu dost blbě, ale s tím léčením rakoviny... Dozvěděla jsem se, že paní učitelka o mém prvňáčkovi řekla, že takovéhle dítě ještě nikdy neučila. Sice je hrozné tele na tělocvik a výtvarka mu trvá déle, než ostatním, ale jestli někdo vynalezne léky na rakovinu, bude to on... Tak alespoň nějakou vizi mám. Anebo to je úplně jinak a všechno okolo nás je jedno velké divadlo, třeba jako ve filmu Truman Show...
OdpovědětVymazatJojo, Truman Show miluju. Ovšem i s tím divadlem to může být druhá varianta - Matrix. Synovi fandím, i když bych byl pro jistotu radši, kdyby to vymyslel někdo dřív.
OdpovědětVymazat