Dělníci s bujnou fantazií

Když jsme si vybírali firmu, která by nám kompletně zrekonstruovala byt, dbali jsme na doporučení. To se ukázalo jako jedna z největších chyb v našem životě, ani naše nejbujnější fantazie nás nemohla připravit na to, co budeme postupem času v našem "novém doma" nacházet. Za to fantazie pracovníků této firmy byla vskutku neobyčejná, některé jejich patlaniny jsme odhalili ihned (a mohli jste je na mých stránkách vidět v jiném článku) a některé později, za pochodu, protože jsme se stěhovali do nehotového, neb firma nedodržela termín. Od data převzetí uplynuly čtyři měsíce a stále nemáme fakturu, protože se nás majitelé firmy snaží natáhnout o desítky tisíc a probíhá neustálé dohadování a přeměřování. Jenom na množství oštukovaných metrů se "sekli" o 60 metrů čtverečních, což v součtu dělá docela velikou sumu. Ostatních položek, z nichž jsme znechucení, váš ušetřím, ovšem místo toho vám nadělím unikátní porci obrázků, které se mi podařilo během rekonstrukce zachytit. Některé fotografie jsou nekvalitní, protože byly pořízeny mobilem nebo iPadem, některé fotoaparátem, nicméně berte prosím v úvahu fakt, že jsme občas měli špatné osvětlení, protože v bytě ještě nefungovala elektřina.

A ještě malá poznámka před prohlídkou této úžasné fotogalerie - aby jste si nepomysleli cosi o sockách :), naše bydlení teď už vypadá docela normálně, dalo by se říct i hezky, to nejhorší je opraveno, ovšem některé patlaniny se tu stále ještě nachází.

Ani nevím, čím začít. Co třeba podlahou? Po několika dnech užívání se nám v předsíni začala propadat plovoučka. Firma argumentovala, že podlaha je křivá a že jsme si objednali pouze pokládku, ale že se na to podívají (ovšem za předpokladu, že to zaplatíme podruhé). Podívali, rozebrali... a co to naše oči vidí? Místo jednolitého čtvercového podkladu, který se pod plovoucí podlahu běžně dává, se pod propadlým místem nachází míchanina malých kousků onoho podkladu a linolea... Mám takové tušení, že to tedy fakt asi podruhé platit nebudeme.

Trapná fantazie

Vždycky jsem tak nějak tušila, že nabourávám všeobecné mínění o tom, co se od matky a manželky OČEKÁVÁ. Tedy, na tom nejdůležitějším, lásce k rodině, si s očekáváním notujeme. Na čem už se shodneme méně, je vaření, uklízení, mytí nádobí a provádění všech těch činností, co mě nebetyčně prudí. Nicméně uznávám, že jsou potřebné a tak je, občas s velkým sebezapřením, toleruji. Ovšem na čem se s očekáváním absolutně neshodneme a co je tak nějak navíc, je má fantazie.

Jediná fantazie, která se podle všeobecných měřítek u manželky toleruje, je v posteli a v každodenním vymýšlení, čím nacpat břicho svým bližním. Jako matka jí pak mohu povolit uzdu při vymýšlení výletů, do jakého kroužku uklidit svoje dítě, v krajním případě při vytváření kostýmu na karneval. Ovšem to už jsem taky trochu outmatka, neboť ta moderní by měla jít s dobou a vybrat si z tuny spiderhadrů v papíráku.

Moje tvoření mě baví. Patlám dorty a mňaminy s očima, píchám špendlíky. Občas veršuju a píšu pohádky pro moje děti. Taky tvořím povídky na písmenko, u nichž jsem byla nařčená, že bych měla uvádět autora, když už si je tady takhle vesele kopíruju. Jako by máma od dětí neměla právo občas uniknout z toho mateřského kolotoče a popustit uzdu své fantazii. Už dávno je mi jedno, že se na mě někteří jedinci dívají skrz prsty. No, kecám, občas mě ještě tak divně píchne, když prohodí, že to je na můj věk trapné, že se asi opravdu hodně nudím a že mám moc volného času (ještě, že netuší, že si tady roky pěkně bloguju :)). Volně přeloženo - chtějí říct, že zanedbávám svoje děti. Od matky se totiž očekává, že když už si jednou ty děti pořídila, automaticky jim věnuje 24 hodin denně a pojem volno vypustí ze svého slovníku jako to nejvulgárnější slovo.

Jinak ale hloupé poznámky, že se nechovám patřičně, snáším vcelku dobře. Hlavně proto, že mám neskutečné štěstí, že můj polovičák je založený velmi podobně a tak mu to ani divné nepřijde. Troufám si říci, že i naše děti to, spíše než trapnost, berou velmi pozitivně, obzvláště tehdy, když jim při dortíkopatlání předhodím jako divé zvěři kousky barevného marcipánu :). Kromě toho mě v tom, že nedělám nic nepatřičného, utvrzují ti, které jsem inspirovala a jejichž dílka se zájmem zpovzdálí sleduji :).

A když už jsem načala to tvoření, bylo by vhodné představit moje nejnovější výtvory. Základem je polystyrenové vajíčko, stačí ale trochu zapojit, však víte co... :)

Falešný patchwork - prasátko

Jsem hacker!

Jsem vytočená víc, než kolo štěstí toho zahradnickýho debila z reklamy. A omlouvám se všem, kteří jsou zvyklí na povětšinou slušnější a jemnější způsoby na mých stránkách, ale momentální rozpoložení mojí mozkovny dovoluje, aby šla veškerá slušnost stranou. A není to díky zprávě z České pošty, že můj balík, který jsem si nechala poslat "na poštu", byl neúspěšně doručován na adresu "Na Poštu" a z tohoto důvodu byl uložen na poště. ?????

Ani nejsem vytočená proto, že mi, shodou okolností také Česká pošta, poslala dvě zprávy, v nichž mi oznamovala, že můj balíček se nachází na dvou poštách zároveň. Grrr.

Dokonce to není ani proto, že moje neplánované ozdravné volno se protáhne díky dalšímu vetřelci. Tady spíš cítím bezradnost.

Falešný patchwork - sova

I kdybych se plazila bolestí po zemi, budu u toho alespoň syčet jako had. Já prostě nedokážu nic nedělat, i když mi je mizerně. Když jsem mamince oznámila, že si svoje špendlíky beru do nemocnice, sjela mě takovým pohledem, že jsem raději od tohoto nápadu nenápadně upustila a přibalila si místo toho kus knihovny. Hned po návratu jsem bez odkladu začala týrat další vajíčko, a tak se stalo, že kuře dostalo nové kamarády - partu doplnila paní sova a pan vajíčko, kterého má na svědomí náš tříleťák :).

Vajíčková parta :)

Valentýnské patlání

"Mamí, já pro tebe něco mám!" zahulákal na mě náš čtvrťák.

"No co to asi tak bude", tvářím se překvapeně a v duchu si říkám, je čtrnáctého února, Valentýn, co asi, ty kozo. Než to "něco" přinese, v hlavě mi proběhne vzpomínka, jak jsme kdysi, coby děti, malovaly ve škole povinně obrázky k svátku matek, tedy vlastně k MDŽ.

"Jé, to je hezký", povídám a lípnu mu pusu na čelo. A pořád přemýšlím o tom, nakolik je to opravdu od srdce a nakolik je to zmanipulováno školou. Můj tok myšlenek je přerušen dalším "Já pro tebe ale ještě něco mám!" Dostávám nečekaně druhý dáreček a sotva jsem zapnula mozkové závity k nějaké další myšlence, přiletělo potřetí "A tady máš neplánovaně ještě jeden!" a směje se od ucha k uchu. A já s ním. Byl to chips ve tvaru srdíčka :).

Berní rula - generální rejstřík

Někdo nám říká pošuci nebo magoři, někdo si dělá kolečka prstem u hlavy a někdo neřekne nic, jen protočí panenky. My, tedy ti, kteří jsme objekty (ne)zájmu dotyčných, si ale říkáme genealogové :). A jako správný genealog momentálně vlastním něco, co jsem si minulý rok přála ke svým půlkulatinám - Generální rejstřík k berní rule. Toto přání mi však nebylo splněno, neboť můj polovičák řekl, že "V žádném případě, zase budeš zahrabaná v hromadě papírů a hlavu budeš mít přilepenou k noťasu". No tak ne, ať si! Koupím si jí sama, až zakopnu o přebytečné tisíce. O to větším překvapením bylo, když mi před Vánocemi můj drahý, nejspíše v návalu něhy, velkorysosti, radosti z nového bytu nebo Bůh ví, čeho všeho, řekl, ať si knihy objednám. Ani minutu jsem nelenila a protože už skvost vlastním, ráda bych vám knihu, tedy lépe řečeno knihy, představila.

Minidort s jahodou

Při posledním dortíkopatlání jsem opět řešila, jak nezabít manželovu maminku. Nemluvím o úkladné vraždě lopatkou na dort, nýbrž o její těžké alergii na ořechy. Nejdříve mě napadlo vyhradit jí, jako minule, u dortu bezoříškové patro, ovšem ačkoliv moje představivost občas překvapuje i mě samotnou, dort Iron Man se prostě patrový udělat nedal. A protože jsem jí nechtěla ochudit o sladkou tečku, rozhodla jsem se v záchvatu dobrého rozmaru vytvořit pro maminku minidortík. Nápad není můj, jen jsem trochu "zagooglila" a první obrázek, který se mi líbil, jsem si upravila ve své hlavě k obrazu svému. To se samozřejmě neobešlo listováním ve virtuálním herbáři a studováním obrázků, jak přibližně vypadá list jahodníku. Jsem magor, já vím :).

Nakonec vznikl kouzelný deseticentimetrový dortík, který se skládal z vrstev lehkého piškotu, vynikající jahodové marmelády a našlehaného máslovo-vanilkového krému, který jsem nakonec oblékla do kabátku z potahové hmoty s pomerančovou příchutí :).

Minidort s jahodou

Dort Iron Man

A je tu další rok, další narozeniny a další dort. Jednotvárné? Rozhodně ne pro mě při patlání dortů, každý oslavenec má svá oblíbená témata, se kterými se více či méně úspěšně peru :). Tentokrát si můj polovičák vymyslel Iron Mana. Bohužel podcenil mou fatální prostorovou orientaci, nicméně dort se nakonec oslavenci líbil (alespoň, že tak) a potomci byli z komiksové postavy nadšení. Díky Bohu za tu dětskou upřímnost, jinak bych s dortíkopatláním asi nadobro sekla, neboť můj Iron Man mi spíše, než hlavu hrdiny, připomíná hlavu zmutované opařené vosy, která oslepla při pádu do plnotučné hořčice.

P.S: Tímto převelice děkuji Červenému čudlíkovi. Díky ní jsem objevila úžasnou hmotu, ze které momentálně patlám a bez které nedám ani ránu. Domácí marcipán už nikdy více :).

Dort Iron Man

Špendlíkokuře - Falešný patchwork - kuře

Moje velikonoční tvoření v lednu vetšinou budí pozornost a vždy se najde někdo, kdo si ťuká na čelo. V tom lepším případě :). Víte, já jiná nebudu, u mně se to má tak, že jakmile Vánoce vezmou roha, zimně laděné stuhy letí do skříně do kouta a já vytahuju ty jarní. No co? Nejsem zrovna dvakrát velká milovnice zimy, přesněji řečeno, coby horalka sníh nesnáším a tohle je můj způsob, jak to jaro v mysli nějak pošťouchnout :). O to větší radost mi udělalo, když jsem zjistila, že zase takový mimoň nejsem, protože hned po Vánocích se to v naší špendlíkopíchací skupině začalo hemžit právě vajíčky a já přitom ještě ani nezačala. A tak jsem v klidu a bez obav o své duševní zdraví začala opět špendlíkopíchat. Jedním z mých prvních letošních výtvorů bylo kuře...

Pro příznivce falešného patchworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma :).

Zahradní dovolenkové trio

Spousta volného času zapříčinila, že jsem v rámci boje proti otupění mozku a boje za zachování zdravého fungujícího rozumu začala vyhledávat činnosti, které jsem roky odkládala. Třeba takové třídění fotografií - upřímně se kaju a sypu si popel na hlavu, protože jejich ukládání poslední dva roky probíhalo jako přes kopírák ve dvou prostých bodech - přetáhnout z karty do počítače, smazat kartu. Teď jsem se do toho vrhla s takovou vervou, že mám obrázky roztříděné a dokonce i jednotlivě pojmenované! :)

A protože jsem při tom hrabošení našla pár kousků, které se mi z nějakého záhadného důvodu líbí, napadlo mě, že se s vámi o ně podělím a nakrmím tak po dlouhé době rubriku "Blejskavou" :). Soubor jsem pojmenovala "zahradní dovolenkové trio", protože všechny obrázky vznikly v mém dovolenkovém čase, avšak na jiných místech a v jiných letech.

Mrklov, 2011

Falešný patchwork - věnec, návod podruhé

To jsem to zase vymňoukla, když jsem se v minulém článku prsila svým zimním věncem a ještě k tomu machrovala, že ani u nás, na horách, není po sněhu ani památky. Zřejmě kombinace obojího způsobila, že další den začalo chumelit a pro jistotu stále ještě nepřestalo. A kdyby jenom chumelilo, ono ještě chumelí tím nejhnusnějším způsobem! Ne, že by jiné druhy chumelenic a vánic byly kdovíjaký zážitek, ale tenhle pichlavý fujtajbl, který se dostane úplně všude, to je k vzteku, obzvláště, když mi byly povoleny vycházky a já konečně můžu ven. No tak to by stačilo, utlumíme vášně a jdeme zimě čelit dalším výtvorem, tentokrát laděným více do jara, možná i léta. Ale to bych asi už chtěla moc :). A protože byla po návodu z více stran sháňka, jsem tu i s ním :).

Slunečnicový...

A jak si ho vyrobit? Velmi jednoduše a hlavně, o dost rychleji, než věnec klasický.

Je to cajk a zase píchám :)

Jo, já vím, že jste mi to říkali :). Jenže když máte ulítlou genetickou výbavu po předcích, nervy nějakými řečmi neobalamutíte, dokud to nebudete mít černé na bílém. A já to mám, takže už se nemusím namáhavě přetvařovat, že je všechno cajk, protože to skutečně cajk je. Ovšem operace mě nemine a to velmi brzy, neboť Vetřelec (jak jsem si toho "drobečka" familiérně pojmenovala), který nelegálně obsadil moje břicho, je momentálně velký asi jako grapefruit. A já si pořád říkala, že se budu muset přestat cpát tou smetanou s cukrem, protože mi to jde do břicha a vypadám jako těhotná. Mám opravdu radost, že to tou smetanou není :).

A tak teď mám víc času a zase, v rámci chvil bez bolesti, patlám, tvořím a píchám. Nejnovější dílko je zimní a píchané, ale není to proto, že by se mi po sněhu nějak stýskalo (ano, ani u nás na horách sníh stále ještě není!), nýbrž proto, že jsem do dnešního dne neměla vycházky a tak jsem si musela vystačit s tím, co jsem doma našla :).

Pro příznivce falešného patchworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma :).

Čumí jako sůvy z nudlí

Poslední dobou jsem na blbiny spíš myslela, než je vymýšlela a tak jsem se rozhodla skóre ve prospěch blbin vymyšlených trochu vylepšit. Představuji vám tedy náš dnešní exoběd, sůvy z nudlí. Co na tom, že sůvy vypadaly jako mimoňové a místo nudlí jsme měli špagety... Mimochodem, nevíte náhodou někdo, kde a kdy se vzalo "Čumí/kouká jako sůva z nudlí? :)

Dinosaurus ve sklenici a jiné špeky

S vrtáním, řezáním a boucháním jsme skončili den před Vánocemi. Každá rána mě vytáčela do nepříčetnosti, ale chtěli jsme mít konečně klid a proto jsme od rána do večera dřeli. Z toho také, mimo jiné, vyplynula moje několikatýdenní absence, potřebovala jsem akutní regeneraci jak těla, tak nervů. I v těch nabušených dnech jsme si ale udělali čas a všichni patlali cukroví. Můj drahý pojal zdobení po svém. Dvě obyčejná vykrajovátka - horní kytička a spodní kapřík - vytvořily duo, na které se nedá zapomenout...

Mňaucukroví

"Letos nebude na talíři s cukrovím žádný okatý, zvířecí či jiný ksichtík!" Toto předsevzetí vyplývající z "postěhovacího" šílenství se ukázalo jako silný držák, nicméně ve chvíli, kdy dvě várky plněných ořechů, které nikdy nenaplníte, protože jejich pečení a následné vyklepávání je, hodně slušně řečeno, "nasírací", se vaše mínění velmi rychle změní. Do zmasakrovaných exořechů jsem zamíchala trochu oříškového krému a zkaramelizovaného Salka a zaúkolovala děti, ať navrhnou něco s kukadly, ale tak, aby to nebylo nic, co už jsme měli v letech minulých - tedy žádní ježci, bubáci, myši, čuňata, ba ani vrány a tučňáci. Po krátkém přemítání to vyhrály kočky...

A tak na nás bude z vánočního stolu zírat kočičí armáda, jejíž někteří jedinci vypadají jako kočkokrálíkopsi. Ale jak se říká, v bříšku se to srovná :).

Už nejsem kobyla!

Jedna chvastounka se nedávno prsila, jak si napeče cukroví, umyje okna, ušije záclony, alespoň trochu vánočně uklidí a upíchne třeba i věnec na dveře. A tu spoustu času, který jí k tomu vždycky chyběl, měla mít jenom díky tomu, že jí - ano, zase - ochořelo dítko. Ovšem Janinka míní... aneb jak by řekl náš prvorozený - kecy, prdy, beďary. Ona totiž slečna angína uzavřela společenství s jakousi zákeřnou virózou a horečkou zvanou vysokou, společně ty tři přibraly do party zánět středního ucha, a aby tu fungovala nějaká rovnoprávnost ženského a mužského bacilopohlaví, ta cuchta viróza přitáhla do spolku odněkud i průjem a celou pusu aftů.

Jediné, co jsem tak po těch bezesných nocích zvládla, byl věnec, ve který jsem ani nedoufala. Paradoxně to bylo díky tomu, že jsem ho mohla (musela) dělat v blízkosti drobka, který odmítal být, byť minutu, sám. A tak tedy s hrdostí mohu vytroubit do světa, že v tomto směru už nejsem kobyla, tedy ta kovářova, a že už mi visí. Věnec :).

Pro příznivce falešného patchworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma :).

Nacpi svíčku do polystyrenu...

...a budeš nejspíš za cvoka :). Tímto článkem bych chtěla vznést trochu svěžích informací a vlastních poznatků a utlumit tak vášně, které poslední dobou vzplanuly okolo debaty, zda do polystyrenu nacpat svíčku či ne, a odpovědět tak na otázky nevěřícím Tomášům, které se okolo toho vyrojily.

Vše nejspíše začalo zveřejněním článku s mým svícnem, který jsem vyrobila technikou falešný patchwork - článek ZDE. Měla jsem radost, že se spousta tvořílků nachytala, vzala kudličky a pilníčky, případně zaúkolovala své drahé polovičáky :), když v tom se, jako zázrakem, objevil k prodeji hotový polystyrenový polotovar právě na svícen, jen s tím rozdílem, že otvor byl na čajovou svíčku. Po prvotním nadšení se však objevila informace, že tento výrobek byl označen jako nebezpečný a zakázán prodávat (čemuž se snad ani není co divit), sama jsem nikde tyto informace ani na stránkách české ČOI, ani slovenské SOI, nenašla, nicméně vzhledem k tomu, že se nikde tento výrobek nedá sehnat a není v žádném obchodě obrazově v nabídce, tudíž vám ani nemohu ukázat, jak onen produkt vypadá, je tato informace velmi pravděpodobná. Dotaz jsem na stránky SOI zaslala, neboť u nás jsem tento výrobek v prodeji ani nezahlédla (i když je fakt, že oči nemám všude), prozatím ale nejsem líná udělat si malý test sama, jak se to vlastně má s roztékáním či tavením polystyrenu od obalu svíčky...

Test jedna

Svíčka ve skle

- tato byla vložená do polystyrenové vydlabané koule potažené stuhami

- v mém návodu jsem uváděla právě svícen skleněný, neboť mi přišel nejbezpečnější a "luftoval" téměř ze všech stran

Průběh - stráááášně nudný :)

Výsledek - Po dvouhodinovém hoření svíčky, to aby se krásně celá rozpustila, byl skleněný obal horký, ale rukou bez problémů udržitelný. Po vyndání svíčky byl vnitřek polystyrenového svícnu vlažný a po odhrnutí stuhy na vnitřní straně polystyrenového svícnu byl polystyren naprosto neporušený.

Vánoční tvoření s dětmi - Píchací panenka a quillingový stromeček

Poslední dobou mám podezření, že má někdo doma schovanou malou panenku, čirou náhodou dosti podobnou mé maličkosti, kterou každý večer vytáhne z šuplíku a hraje si s ní na píchanou. Tedy abychom si rozuměli, žádné nepřístojnosti, od toho tu jsou větší panenky, do téhle malé s chutí zapichuje špendlíčky, možná i párátka a někdy to vypadá, že i klacíky alias kůly. Kromě toho do téhle roztomilé panenky, zřejmě jen tak, jako bonus, zapichuje i brčko a cosi z ní vysává, neboť jsem naprosto bez energie a se silami v koncích. A protože mě tahle laškovná hra osudu nebetyčně vytáčí, rozhodla jsem se jí postavit tím, že jí budu pozitivně bojkotovat a pokud to nepůjde, tak alespoň ignorovat. Tu dlouhou řadu, s prominutím, sraček, bojkotovat nejde, ale jednu vlaštovku jsem přeci našla - po dlouhé době konečně dobrá zpráva - můžu se vrátit k relativně normálnímu fungování Mojí mozkovny, za což bych chtěla poděkovat mým ochořelým dítkům, z nichž jedno skončilo nevyhnutelně na ATB a druhé, které díky zánětu v očích vypadá jako malý upírek, se poněkud ostřeji staví k léčbě, tudíž se třikrát denně pereme a udržujeme se tak v dobré kondici :).

Tvoření - na uzdravování mozkovny jako dělané. Dnes je to rádoby vánoční stromeček tvořený technikou quilling :)

Veselé příhody z rekonstrukce...

Poslední měsíc mám pocit, že se moje ruce transformovaly. Jedna do podoby koštěte a druhá se nápadně svými funkcemi podobá šroubováku, kterému zdatně sekundují kladivo s kličkou...

V téhle chvíli jsem alergická na jakýkoliv zvuk, který se podobá řezání, zatloukání či vrtání a na vše, co tyto zvuky vyluzuje. Husí kůže mi naskakuje, když se v mojí blízkosti objeví cokoliv, co vypadá jako hřebík, šroub, čep, případně piliny a suť. Ovšem nejhorší emoce, kterých jsem schopná, a to myšlenky na vraždu, nastávají, vidím-li majitele firmy, která nám měla kompletně zrekonstruovat naše bydlení ještě před naším nastěhováním.

Vy, kteří si tipujete, že moje vražedné myšlenky neplynou z žádné skryté duševní poruchy, nýbrž z toho, že majitelé firmy jsou debilové, máte pravdu. Na rekonstrukci, která by měla za normálních okolností trvat měsíc, jsme jim dali měsíce téměř dva. A to byla chyba. Času dost, lážo plážo, byť se jim stálo stále za zadkem, výsledek byl takový, že po ujištění, že můžeme dát výpověď ze starého bytu a v daný termín se nastěhovat, to dopadlo tak, že v den stěhování stihli ti kutilové zprovoznit WC a fungovala pouze voda z hlavice ze sprchového koutu a elektřina z jedné zásuvky, kterýžto stav takhle setrval několik dní. V celém bytě nebyly zárubně ani dveře, dřez zprovoznit nedokázali, protože by si museli vypilovat do vyříznuté desky malinký otvor, umyvadlo neuměli osadit, protože takový typ ještě neviděli a sprchový kout? Po sešroubování rámu nám bylo řečeno, že máme vadný kus a že se tam nevejdou skla a ať set jdeme reklamovat. Nejsem nijak cimprlich, byla jsem zvyklá na svíčky, kadibuku a mýt se v lavoru, ale tohle bylo i na mě moc, obzvláště, když jsme začali zjišťovat další nedostatky - na jednom místě propadlá plovoučka, na některých místech vymalováno tak, že by to snad i náš Matýsek zvládl lépe plus jako bonus rozmlácený domovní telefon. Lišty u podlah přivrtané ohromnými šrouby a jako bonbonek, to se nedá slovy popsat, to se musí vidět...

...hadičky a trubky koukající zpod sprchového panelu...

Poloviční ochutnávka a prosba

Nastává den B - bordel, blázinec, Bohnice, mírnější formou řečeno den S - stěhování. Musela jsem si sem neplánovaně akutně na chvíli odskočit od krabic, pytlů a popelnic, nebo by mi předčasně hráblo. Na to, že se máme zítra stěhovat a ještě včera nebylo v koupelně umyvadlo, sprchový kout, v kuchyni kachličky, v bytě odpady a správně zapojená elektřina a na podlahách lišty, je má panika zatím podezřele v mírné fázi. Ale když se nebudu ozývat déle jak měsíc, vězte, že jsem to nejspíš neustála a opravdu to byl den B. Dost remcání, je to jenom párkrát za život, pevně věřím, že mě z "nového doma" dostanou, bude-li mi přáno, až za pár desítek let už jenom nohama napřed :).

Falešný patchwork jsem musela jako uklidňovací metodu na nějakou dobu hodit za hlavu, nebo spíše do krabice, protože bych v tom bordelu stejně nic nenašla, v době předstěhovací mi ale přišlo do cesty nemocné dítko a já, protože jsem nemohla do práce, tak měla čas na ilustrace do druhého dílu Pohádek pro kulíšky. Snad se prckům budou líbit, těm našim tedy moc, Matýsek mi komentoval každý obrázek :). A tak vám přináším poloviční ochutnávku...

...a zároveň mám na vás prosbu - na vydání terapeutických pohádek pro miminka a jejich rodiče chybí už jen necelé tři tisíce a do konce sbírky zbývá pár dní. Můžete-li pomoci, bude vám spousta lidí nesmírně vděčná, není-li to ve vašich silách, velmi pomůže i sdílení tohoto odkazu :

https://www.hithit.com/cs/project/247/vydani-terapeutickych-pohadek.

Vřelé díky všem! :)