Stejně, jako mají Japonci přání vystoupat jednou za život na posvátnou horu Fudži (nebo také Fudži-san, jak jí láskyplně a s úctou nazývají), tak i lidé z Libereckého kraje mají podobnou, i když mnohem snadnější metu - vrchol Ještědu. Jako malé nás se sestrou maminka tahala pěšky na Ještěd během borůvkové sezóny častěji, než mi bylo milé, a já tyhle výlety, které končily těsně před vrcholem v houští borůvčí, z hloubi duše nenáviděla. Letos jsem svou upřímnou a nefalšovanou averzi pokořila a horu si po téměř třech desítkách let znovu vyšlápla. A poprvé v životě úplně jinou trasou, než po které nás vláčela maminka. Upřímně... Zlatá mámina cesta!!! Ne, nepřehrávám, a ano, ty tři vykřičníky jsou tam zcela správně. Jenom pitomec, jako já, by mezi proslulými suťovými rozlehlými poli na svahu Ještědu čekal upravenou lesní cestičku. Korunu tomu nasadila moje maminka, která při mém následném vyprávění o šokujících podmínkách suše prohodila, že tamtudy chodila i v zimě, když "cestu" pokrýval led a sníh. V tu chvíli jsem se propadla hanbou až někam k zemskému jádru a zařekla se, že už před ní frfňat nebudu. Nikdy.
I přes to všechno ale stál výlet za to. Jen musím smutně konstatovat, že za těch téměř čtrnáct let, co jsem se na Ještěd naposledy vyvezla lanovkou, se tam toho příliš mnoho nezměnilo. Upřímně, ono se tam toho moc nezměnilo od roku 1973, kdy byl vysílač a hotel v jednom uveden do provozu. A i když se po pádu lanovky v roce 2021 dostanete nahoru jen pěšky nebo autem či autobusem k záchytnému parkovišti, příliv turistů zůstal stejný. A je to sakra znát. Ještěd má nejlepší léta za sebou a jediné, co by teď potřeboval, je obří finanční injekce. V roce 2020 se mluvilo o půl miliardě, to bylo ale ještě před nárůstem cen, který je dnes u stavebních prací téměř 24%, u materiálu dokonce přes 35%. Bídně přebídně je na tom futuristická dominanta kraje, díky které už z dálky neomylně poznáte, že se blížíte k domovu. A při tom je v té stavbě tak ohromný potenciál...
"Cesta"
Suťová pole, kterým se také říká kamenná moře.
Historie křížů na Ještědu sahá do roku 1737, ten poslední pochází z roku 1990.
Pod železobetonovou cestou do hotelu můžete najít stalaktity...
Přes vrchol Ještědu kdysi vedla hranice mezi panstvími Clam-Gallasů a Rohanů. Rohanský hraniční kámen větších rozměrů zde byl umístěn v roce 1838 a sloužil zároveň jako připomínka toho, že ve stejném roce Ještěd navštívila Adéla Rohanová, pravděpodobně manželka knížete Kamila Rohana ze zámku Sychrov.
Dítě z Marsu od Jaroslava Róny na Ještědu je dvojčetem bronzové sochy, která se nachází v parku Hadovka v Praze. Když jsem ji kdysi viděla poprvé, napadly mě mini verše...
Opuštěné stvoření
má dušičky bolení
na vrcholku sedí samo
uvnitř křičí
"Kde jsi, mámo?"
K Ještědu neodmyslitelně patří krásná panoramata, na kterých se, doufám, dlouho nic nezmění.
Frfňat je vždycky trochu riskantní :-) Fotky jsou každopádně moc hezké - a kdyby ses o tom špatném stavu vyloženě nezmínila, ani by mi něco takového vůbec nepřišlo na mysl (maximálně u těch stalaktitů). Gratuluji k pokoření liberecké Fudži!
OdpovědětVymazatTo je, obzvláště před maminkou! :)
VymazatPovětrnostní podmínky na Ještědu jsou drsné, takže s vnějškem se moc dělat nedá, ale vnitřek by si tu rekonstrukci fakt zasloužil, tam se to na počasí svést nedá :D.
Janinko, jsi borec a pěkně jsi to nafotila.Na Ještědu jsem byla prvně ve třetí třídě ještě za staré budovy a mockrát za této - byla jsem v domnění, že město Liberec lanovku spraví a Ještěd vyfešákuje.Také jiné budovy po Liberci by stály za opravu a ne za bourání.
OdpovědětVymazatCo já mám vzpomínek na návštěvy v Lbc u tety.
Jiřina z N.
Děkuji, Jiřinko :). Liberec v plánu zprovoznit lanovku má, jenže to nemá být oprava, ale úplně nová náhrada, která převeze půl milionu lidí ročně. Cena se blíží k půl miliardě a zpáteční lístek pro dospělého - 500 Kč. Upřímně, to budu na ten Ještěd chodit raději pěšky :).
VymazatHezký výšlap. Na vysílači je při bližším pohledu vidět, že přece jen podmínky na vrcholu jsou drsné a zřejmě chybí víc pravidelné péče (rezavé zábradlí by třeba neměl být nepřekonatelný problém)
OdpovědětVymazatPočasí je tam celoročně divočina, tedy snad jen kromě léta. Když jsem tam byla v zimě, rampouchy se díky větrům tvořily ve 45 stupňovém úhlu, na přelomu léta a podzimu tam zase byla mlha taková, že nebylo vidět na špičku nosu :D.
VymazatPáni, obdivuji. Já tyhle výšlapy moc nedávám. Ale výhled je to tedy nádherný. :)
OdpovědětVymazatDěkuji, já myslela, že je taky nedávám, ale docela jsem sama sebe překvapila :D.
VymazatJe to ikona, a architektonická celebrita takže by si zasloužila, aby se o ní pečovalo jako o celebritu! Jo táto, to jsou panoramata!
OdpovědětVymazatTo jo, to by si opravdu zasloužila!
VymazatJako dítě jsem na Ještěd šlapával každé prázdniny, rodiče tenkrát koupili chalupu u Frýdlantu.
OdpovědětVymazatU Frýdlantu je krásně, musíš mít asi hezké vzpomínky :).
VymazatI do lázní Libverda jsme si dělávali výlety.
VymazatA z Liberce mi utkvěly tramvaje, když ještě jezdívaly od radnice dolů mezi chodci...
Tramvaje si v Pražské v Liberci taky pamatuju, dnes je tam kousek pamětních kolejí, stejně, jako v Jablonci, tam kdysi tramvaj jezdila taky mezi chodci kolem radnice.
VymazatJá tam kdysi byla jako dítě s našima, pěšky. Ale už je to strašně dávno.... Ten malý kovový kluk je zvláštní, strašně smutný. A tak mě napadlo, čůrá?😂
OdpovědětVymazatNečůrá. V zimě mu pindík zmrzne, a než stihne během léta rozmrznout, je to tu nanovo :D.
VymazatNo, potěš mě koště, to byla štreka, ale výhled Janinko nádherný. ☺
OdpovědětVymazatTo byl, ta cesta stála za to :).
VymazatA znáš onen starý rébus:
OdpovědětVymazatPR_EL
Neznala jsem, ale vygůglila jsem si - Ještě D :D.
VymazatAhoj Janinko na Ještědu jsem byla jen dvakrát a pokaždé hezky pěšky, po svých... Mám stejnou otázku jako Chudobka, dáš nám vysvětlení ? :o):o):o). Moc zdravím, Lenka
OdpovědětVymazatNečůrá, viz. komentář u Chudobky výše :D.
VymazatMusím se nad sebou zamyslet: Na Fudži jsem byl dvakrát a na Ještědu (ještě) ani jednou. Možná proto, že na Fudži nerostou borůvky :-).
OdpovědětVymazatAle tak to máš velikou šanci, protože letos není na Ještědu ani borůvka! :D
VymazatMimochodem, při psaní článku jsem si na tebe a Fudži vzpomněla, stejně, jako když jsme s klienty tvořili Fudži koláž. Jsi totiž jediný, koho znám, kdo tuto horu pokořil. A hned dvakrát! :)
Škoda, že mám Ještěd tak z ruky, vypadá to tam fakt krásně :) Moc hezké fotky!
OdpovědětVymazatStojí to za to, i když je to z ruky :).
VymazatTak to musela být štreka, ale fotky krásné :)
OdpovědětVymazatSmile Thess
To byla, ale opravdu jsem nelitovala :).
VymazatŠlapání to tedy bylo náročné. Ale odměnou Ti byly krásné výhledy do krajiny. Já se musím přiznat, že ač už docela dost pamatuji, na Ještědu jsem ještě nebyla. Několikrát se to plánovalo, ale skutek utek :-).
OdpovědětVymazatMoc pěkné fotky!
Měj se hezky !
Hanka
Ty výhledy jsou vždycky úžasnou odměnou, obzvláště v zimě je to nádhera :).
VymazatVěřím, že ti jednou ten Ještěd vyjde!
Ještěd byl dlouho na mém seznamu míst, které chci navštívit a před měsícem se mi to konečně povedlo :) Cesta vypadá opravdu děsivě. My jsme šli jen kousek, protože jsme přijeli pozdě odpoledne. Upřímně, ta socha se mi nelíbila :(... Na Sychrově jsme byli taky. Měla jsem tam mediální zážitek :D Napíšu o něm v článku.
OdpovědětVymazatTak snad se ti na Ještědu líbilo :). Tak socha působí trochu depresivně i za slunečného počasí, ale věř, že když se kolem ní válí taková mlha, že nevidíš na krok, takt to je teprve strašidelná!
VymazatNa JešTědu jsem byla někdy kolem vzniku, tedy kolem roku 1973. Lanovkou. pak už nikdy. Vidím, že je to skoro stejné, dík za exkurzi. :-)
OdpovědětVymazatNení zač, je to opravdu stále stejné. Až se to změní a bude tam k vidění něco nového, dám vědět :D.
Vymazat