Když jsem psala článek o Sponge Bobovi a 3D tiskárně, už tehdy jsem věděla, že téma bordelu v pokojíčku je vděčným tématem a dobrým základem pro další článek. Pravda, jeho realizace delší dobu vázla, ale asi nastala správná konstelace hvězd a planet, a tak je konečně tu :).
Do dětského pokojíčku, pro zachování duševního zdraví, příliš často nechodím. A když už tam jdu, je to většinou večer s pusou na dobrou noc, a to bývá tma a já nic nevidím, dělám, že nic nevidím, nebo se o to alespoň snažím. Nedávno jsem se ale odhodlala a při plném vědomí jsem za denního světla vešla do pokojíčku vyzbrojená fotoaparátem. Zvěčnění stolu prvorozeného a poloviny pokojíčku druhorozeného mi bude sloužit nejen jako památka, ale do budoucna i jako důkazní materiál pro vnoučátka - to až se jednou budou jejich rodiče vztekat, po kom že jsou jejich dítka takoví bordeláři. Nedělám si iluze, že nebudou, ale jako správná babička při nich budu stát a smát se úplně stejně, jako to dělá moje máma, když se rozčiluju, po kom jsou naši kluci takoví paličáci. Po kom jsou bordeláři, to vím vylučovací metodou už dávno, můj dokonale uklizený psací stůl za mých školních let by mi totiž mohla závidět i prezidentská kancelář.
Mimochodem, když už jsme u té prezidentské kanceláře - dětský pokoj v našem bytě je taky jedna taková - o moc se v ní dělí dva prezidenti, ale dělají to po svém a tak, ze to není ani trochu po chuti lidu, čili mně. Když tam náhodou na vlastní nebezpečí nakouknu, pokaždé jsem vyvedená z míry. Dějí se tam totiž nevysvětlitelné jevy, asi jako v Bermudském trojúhelníku, jen obrácenou formou - v trojúhelníku předměty mizí, v pokojíčku zase záhadně přibývají. Hlavou mi taky vrtá, jak například prezident číslo 1. dokáže z precizně uklizeného pokoje (občas mi to nedá a stejně tam vlítnu) udělat za patnáct minut prasečí chlívek, když sedí u počítače a nemůže nic dělat, protože má celou ruku v sádře, případně leží v posteli nemocný na umření s horečkou? Mám takovou teorii, že to dítě je mimozemská chobotnice navlečená do Matějovy kůže, která svými chapadly dosáhne do všech koutů pokojíčku, přemisťuje předměty z místa na místo a jejím mimozemským posláním je terorizovat moje šedé buňky. Navíc je to chobotnice líná, protože jiné vysvětlení pro to, že já úklid pokojíčku do koukatelné podoby zvládnu za deset minut, kdežto jí to trvá dva dny, není.
Prezident číslo 2. za svůj chlívek taky nemůže, neboť i toho ubožáka ovládá mimozemský tvor. Je jím obří mozek, který má řídící středisko v lebce, odkud se snaží vytěsnit mozek původní. Tento mimozemšťan pochází z planety Tosemůženěkdyhodit, kde žijí tvorové, kterým se říká sběrači a kteří mají za úkol jediné - sbírat a hromadit. Exemplář, který se nachází v naší domácnosti, dělá svému druhu čest.
Polovinu pokoje chobotnice vám neukážu, protože by mě mohl někdo udat na sociálku s tím, že žiju s dětmi na skládce (a výslech na sociálce fakt zažít nechcete, máme ho už za sebou), ale stůl sběrače bych vám předhodit mohla. Tak se jím kochejte a já jdu přemýšlet, jak zařídit, aby mi mimozemšťané přestali okupovat těla mých dětí a vrátili se tam, kam patří.
Fakt je to stůl.
Psací.
Systém v tom nehledejte.
Logické vysvětlení taky ne.
Janinko, kdyby to bylo možné, podezírala bych mého manžela z příbuzenství s tvými mimozemšťany.A řekla bych, že to mají po něm.
OdpovědětVymazatJiřina z N.
Půjdeme-li po stopách Adama a Evy, jsme vlastně všichni na světě příbuzní. Vezmu-li to z jiného soudku, mitochondriální Eva, která žila asi před 140000 lety, je společným předkem všech žijících lidí na planetě. Takže bych tu spojitost s tvým manželem úplně nevylučovala :D.
VymazatCo napsat :D Uznávám, že je to prostě bordel. Můj stůl taky potřeboval uklidit, protože se mi tady válely zprávy od lékařů, omalovánky a gelové barvičky, papírky s termíny na kontroly a telefonní čísla, obaly od jídla, různé papíry jako třeba seznam aktivit centra duševního zdraví.. Dneska jsem uklidila!!! Vytvořené prázdné místo jsem ihned zaplnila temperkami, vodovými barvami a výkresem :D
OdpovědětVymazatTak důležité je, že se v něm vyzná on i ty, že jo :D. Já už to vzdala, psací stůl prý v dnešní moderní době nepotřebuje, na úkoly používá jen noťas. Který má, jen tak mimochodem, vedle polštáře v posteli :D.
VymazatInteligent se vyzná...
OdpovědětVymazatPotvrzuji!
VymazatTak nějak vypadá stůl mého muže:-))) Také jej napadl sběrač:-)
OdpovědětVymazatA sakra! :D
VymazatV podstatě mne to nepřekvapuje. Především mladšímu synovi se hodilo vše, co kde našel. Dnes jsou již chlapci dospělí, ale garáž u mladšího kopíruje jeho dětství :-).
OdpovědětVymazatMěj se hezky a pohodu v duši :-)
Hanka
Mám to jako přes kopírák - akorát, že sbírá jen elektro a součástky. Takže jsme tuhle v létě šli na procházku a domů si přinesl sluchátka, staré vykuchané autorádio a kabel :D.
VymazatKdyž byly děti doma, taky jsem raději k nim do pokoje nechodila. V rámci zachování zdravého rozumu. Později když mělo každé dítko svůj pokoj se tohle vztahovalo na synův pokoj. Dcera přece jen měla trochu větší smysl pro pořádek. Ono také pořád lítat po schodech nahoru a dolů se mi nechtělo (je zajímavé, že když tam teď mám já své království tak mi to nevadí) Jen jsem vždycky vydala rozkaz k odnesení špinavého prádla do koupelny a bylo. U nás nebylo pochyb po kom syn je, když přijedeme na chatu a muž otevře dveře od chaty, tak hned je tam takový čurbes že nechápu jak se mu to podaří tak rychle. Rozhodně v něm není žádný líný mimozemšťan, spíš neskutečně rychlý.
OdpovědětVymazatU mě v tvořivé skříni mi taky bordel nevadí, protože naše království (organizovaný bordel) a království dětí (totální chaos) je sakra rozdíl :)
VymazatVida, další druh mimozemšťana! :D
To jsou prostě takové dva druhy lidí. Jedněm může závidět i prezidentská kancelář a druzí dovedou během tří až pěti vteřin udělat i z výkladní skříně minimalismu kůlničku na dříví :-)
OdpovědětVymazatJsem moc ráda, že těch druhů není víc! :D
VymazatOvsem z dětství znam...Po dokonce i poctivem uklidu, pri kterem jsem se i zapodil, se mi podarilo z jednoho nepořádku pouze udelat jiný když si budu fandit, tak trochu menší...
OdpovědětVymazatJsem moc ráda, že se tohle bordelářství táhne napříč generacemi! :)
VymazatTo je ale tvůrčí nepořádek. Tím, že chlapce vedeš k vytváření nejrůznější figurek a ozdůbek, je vše v normě. I když to trochu vypadá jako dílna amatérského radioelektrotechnika (Amatérské rádio se jmenoval jeden časopis) :).
OdpovědětVymazatNejsi daleko od pravdy, do třinácti let chodil na elektrokroužek, pak se rozhodl, že už dál chodit nebude, protože ho tam nemají co naučit, a pokračoval v samostudiu. Podle toho to taky u nás doma vypadá :).
VymazatMoje milostivá také nechápe momentální rozložení objektů na mém pracovním stole.
OdpovědětVymazatS milostivou souzním.
VymazatMohl bych předvést aktuální stůl, v jehož středu klepu tenhle komentář. Ale přece se nebudeme trumfovat, že? :-)
OdpovědětVymazatJá obvykle klepávám zprava.
VymazatV tomto případě bych se trumfnout klidně nechala. Zmírnilo by to totiž můj blbý pocit, že jsem špatná matka :D.
VymazatTlustjoch - já klepávám na kolenou, syn vleže v loži :D.
VymazatNáhodou bych řekla dobrý, žádné plesnivé cosi a všechno má své místo. Pracovní bordel. :-) Mimozemšťanův fandím.
OdpovědětVymazatDíky, mimozemšťanům vyřídím! :)
VymazatPředevčírem jsem vyhodila tekoucí cosi (asi mandarinka) v pytlíku, zřejmě zapomenutá svačina. Ale jinak tam jídlo nebývá, možná tak ještě papírky od bonbonů.
Hlavní je, vyznat se kde co je. 🙂
OdpovědětVymazatHezký večer.
Tak to je v pořádku, v tom se prvorozený prý vyzná :D.
VymazatJani, hezkej bordel. Jsem zvyklá... Když se k nám dočasně nastěhoval zpátky nejstarší dospělý syn, dokázal ten pokoj tak zaplnit krabicema se součastkama na počítače a vším možným habešincem, že byla jen úzká cestička k posteli a druhá k počítači na stole... Když se odstěhoval, uklízela jsem to dva týdny, koberec vyhodit, oškrabat plísně neb nevětral... Měj se hezky, Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Tak u nás se ještě kolem postelí projít dá a k oknu zatím projdu taky, i když s obtížemi. Koukám, že je to všude hodně podobné, přijde mi, že naší domácnost okupují hlavně elektrosoučástky :D.
VymazatJani, buď naprosto v klidu. U dětí to většinou bylo normální, je normální a určitě i bude. Horší je, když to člověka provází celý život, to pak chudák partner. Hlavně když se v tom vyznají kluci, pá 😉😀
OdpovědětVymazatPrý vyznají, takže cajk :D. Díky, Evi, za útěchu! :)
VymazatDost mi to připomíná můj počítačový stolek v rohu ložnice. Nemám sice tiskárnu a elektronické vergly, ale mám krtečka i medaili. A fůru dalších zbytečností... :-)
OdpovědětVymazatVítej v klubu! :) Mně to připomíná mojí bordeltvořící skříň. Ale ta má aspoň dvířka a není to vidět :D.
VymazatWooow tak koukám že fotka mluví za vše, i když teda já musím podotknout že psaci stůl je u nás místem kde to taky vypadá dost hrozně a to doma oba uklizime 🤭
OdpovědětVymazatMě třeba hrozně rozčiluje, že to byl původně PSACÍ stůl, ale s psaním momentálně nemá vůbec nic společného :D.
VymazatTeď je to prostě kutilský stůl, takový krásně pracovně zaplněný :-)
VymazatJinak článek myslím potěší každou matku, nebo to bývá všude velice podobné. :-)
Fakt jsem ráda, že v tom nejsem sama! :)
VymazatS tím chozením do pokojíčku za tmy jsi mi něco hooooodně připomněla...Ovšem když já tam šla za světla, neměla jsem foťák v ruce...Škoda, našla jsem pod postelí dávno ztracený hrnek od kakaa potáhlý poněkud nazelenalou hmotou......
OdpovědětVymazatTo mi připomnělo banán v igelitovém pytlíku, který jsem našla ve školní tašce koncem prázdnin. Tedy, alespoň myslím, že to býval banán :D.
Vymazat