Antipotratové Polsko

 

Upozornění - tento článek je místy syrový a pojednává o velice citlivém a třaskavém tématu. Fotografie s tím související jsem do článku vložila jen jako odkaz. Ponechávám tak na zvážení každého z vás, zda  jej otevřete a zda budete ve čtení pokračovat, či nikoliv.

"To mi zase jednou páni poslanci zvedli mandle" napsala bych, kdyby se mi příčila vulgární slůvka a kdybych nějaké mandle měla. Ale protože mandle nemám a moje huba občas potřebuje provětrat, můžu směle napsat, že mě ta hovada polská poslanecká pěkně rozčílila (snažím se mírnit, ale život v drsném kraji jemnocitu zkrátka neprospívá, tak mi, prosím, promiňte, kdybych se rozvášnila). Ačkoliv mám z poloviny polskou krev a tuto zem velmi miluji, nemůžu pochopit, co za sebranku v této vládě sedí. Ne, že by to u nás bylo lepší, ale poslanci ultrakonzervativní strany Solidární Polsko, bývalí členové strany Právo a spravedlnost, kteří evidentně podstoupili hodně nepovedenou lobotomii mozku, ti se u nás hned tak nevidí. A o co jde?

To, že Polsko má jeden z nejpřísnějších zákonů o potratech na světě, je všeobecně známo. Zákon povoluje ukončení těhotenství pouze v případě, že vznikne následkem znásilnění či incestu, pokud plod vykazuje známky těžkého poškození, jež nejde nijak zvrátit, nebo nevyléčitelné nemoci, která vážně ohrožuje jeho budoucí život, nebo pokud těhotenství ohrožuje život či zdraví těhotné ženy. Tento přísný zákon se v zemi porušuje hned dvěma způsoby, ten první si vzali na starosti věhlasní páni gynekologové, kteří naoko mravně káží a potají za tučnou sumu, použiji-li syrová slova jednoho z diskutujících na polských stránkách, "škrábou, až se z nich kouří". Tím druhým je ignorace lékařů, kteří si hrají na Boha a zákrok, k němuž je skutečně pádný a zákonem povolený důvod, neprovedou. Zamítavý výrok lékaře "do počtu", který je potřeba k souhlasu a provedení zákroku a který kolikrát ženu ani nikdy neviděl, tak ničí životy nevinným lidem. Případ paní Agnieszky, kdy bylo věhlasným lékařem Chazanem dopuštěno narození dítěte bez části lebky a bez vyvinutého mozku (fotografie ZDE), hnul před lety polskou veřejností. Bohužel, vlivná církev a slepá víra způsobily, že spousta lidí byla schopná obvinit ženu z toho, že chtěla zabít své dítě, neboť uvěřila lékaři, který hlásal, že dítě má šanci po operaci přežít a vést plnohodnotný život a že ukončení těhotenství by bylo krutou smrtí, při které je dítě rozcupováno na kousky. Záměrně lhal, protože to zní daleko lépe, než kdyby řekl, že v tomto případě by žena po vyvolání potratu porodila mrtvé dítě. Vcelku. Dítě se nakonec narodilo císařským řezem a umíralo v agonii pod obřími dávkami morfia deset dní. A už tak přísný zákon členové politické strany Solidární Polsko (kam se slůvko solidární dostalo zřejmě nedopatřením), vyšlechtili do extrému a do dalšího čtení protlačili návrh, který by zakazoval ukončení i takových těhotenství, u kterých se zjistí, že je plod těžce postižený.

Opravdu by mě zajímalo, kdo z těch navrhujících a hlasujících pro návrh se někdy ocitl v kůži rodiče těžce postiženého dítěte? Kdo z nich prožil duševní peklo, kterým rodiče, kteří se musí rozhodnout, zda si postižené dítě ne(ne)chat, prochází? A jak by zvládl duše bol, kdyby se rozhodnout nemohl? Kdo z nich by se vzdal kvůli postiženému dítěti, které vyžaduje celodenní péči, zaměstnání, a kdo z nich by dokázal vyžít z almužny, kterou stát takovýmto rodinám přispívá? Kdo z nich by se dokázal s myšlenkou celoživotní péče vyrovnat a situaci v rodině by ustál? Kdo z nich by byl schopen strávit pohled na fyzickou či duševní bolest, kterou by týdny, měsíce či roky prožívalo jejich dítě?

Nejspíš nikdo. Jim stačí ohánět se žvásty, že "Bůh to tak chtěl". 

Tolik můj předělaný, o nové informace doplněný a zhuštěný výkřik z léta páně 2012. Tento šílený návrh zákona byl tenkrát spolu se svými více či méně šílenějšími bratříčky vzešlými ze strany Občanská platforma (naprostá legalizace potratů a jejich financování z Národního fondu zdraví a vyučování minimálně jedné hodiny sexuální výchovy už v první třídě základní školy) smeten ze stolu a všem se alespoň trochu ulevilo. V roce 2016 vystrčila se stejným tématem růžky strana Právo a spravedlnost, ovšem díky masivním protestům pod tlakem veřejnosti strana ze zpřísnění potratového zákona couvla. O to větší šok způsobilo letošní říjnové rozhodnutí polského Ústavního soudu, ve kterém se uvádí, že část zákona o legálním ukončení těhotenství v případě těžkého poškození plodu je v rozporu s Ústavou Polské republiky. V zemi se ročně provádí okolo 1.100 ukončení těhotenství v důsledku genetického poškození plodu a okolo 200.000 žen ukončí těhotenství v zahraničí nebo nelegálně, kdy ženám i lékařům, kteří interrupci provádějí, hrozí 2-12 let vězení. Se zpřísněním potratového zákona souhlasilo pouze 15% obyvatel země, a proto by mě ani ve snu nenapadlo, že se těm bestiím podaří nakonec svůj záměr dokonat.

A jak se jim to povedlo? Strana Právo a spravedlnost si notuje s katolickou církví, která je jejím hlavním spojencem a ke které se v Polsku hlásí neuvěřitelných 96% obyvatel. Za její významnou podporu v posledních dvou volebních obdobích, kdy strana volby vyhrála, se jí tímto způsobem revanšuje v jejím boji proti potratům. A nedalo jí to ani moc velikou práci, protože Ústavní soud tvoří až na jednoho člena lidé dosazení stranou Právo a spravedlnost. Ruka je v rukávě, mocipáni i církev mohou být spokojení... nebo ne?

Církví v posledních letech otřásá jeden skandál za druhým, společnost trápí zejména pedofilní kněží a sexuální zneužívání. Co se může, to se zamete pod koberec, protože neposkvrněný obraz církve je důležitější, než zraněné duše zneužívaných dětí. Už jen tato neúcta k obětem násilí bije do očí v kontrastu s tím, jak církev urputně bojuje proti potratům a zabíjení dětí. Po výroku Ústavního soudu se již přes týden společnost bouří, ženy i muži stávkují, v době druhé vlny koronaviru považují toto rozhodnutí za účelové se snahou zakrýt naprosté nezvládnutí pandemie. Ženy, které v sobě nosí nemocné dítě a mají povolení k přerušení těhotenství, jsou zoufalé, neboť žádná nemocnice jim už dveře neotevře. Společnost se v protestech zaměřila nejen na představitele strany Právo a spravedlnost, Jaroslawa Kaczyńského, ale překvapivě také na církev. Uzdu vášním popustili všichni, protestuje se v kostelích a na mších, vzduchem létají řízné hlášky jak ze strany protestujících, tak z církve a ze strany Právo a spravedlnost. Jedna za všechny, která vystihuje aktuální situaci - kněz a katecheta na základní škole o protestujících ženách prohlásil, že jsou to "vzteklé kurvy". Lech Kaczyński, dvojče Jaroslawa Kaczyńského, bývalý prezident, který před deseti lety zahynul při letecké havárii ve Smolensku, a jeho žena Marie se musí v hrobě obracet. Před svou smrtí, za plné podpory své ženy, prohlásil: "Pokud jde o otázky související s potraty, domnívám se, že kompromis dosažený před 15 nebo 14 lety je kompromisem, který nesmí být porušován. Opakuji - nesmí být porušován!"

Tajně a velice opatrně doufám, že strana i církev, pokud necouvnou, to mají spočítané. Strana v následujících volbách a církev v prázdných kostelích a pokladničkách.