Život Mohameda aneb kam čert nemůže, nastrčí ženskou...

"Drahý, kde máme Šaríu?"

"V hororech, Janinko. Ty jsi mě neposlouchala, když jsem ti říkal, že Korán, Síru a Šaríu jsem zařadil mezi horory?"

No, a tady ta humorná část končí. Šaríu jsem si vytáhla, otevřela, přečetla pár stránek a zase jí odložila. Ačkoliv jsem si myslela, že moje mozkovna je na tohle čtení připravená, nebylo tomu tak. A tak jediné, na co jsem se zatím zmohla a co jsem dokázala vstřebat, byla část islámské trilogie - síra. Tu přiblížil ve stručnější verzi nám, laikům a nevěřícím, nebo-li káfirům, jak nás mile nazývají muslimové, Bill Warner, celosvětově uznávaný odborník na politický islám.

Síra je, zjednodušeně řečeno, životopis Mohameda. Tedy, je to takový zvláštní životopis, neboť spíše, než o Mohamedovi samotném, pojednává z cca 81% o boji Mohameda s káfiry. Už jsem zmínila, že jsou tímto slovem označováni nevěřící, nicméně to je ta slušnější verze výkladu. Káfir totiž není jen někdo, kdo nevyznává islám, káfir je podle Koránu, cituji ze síry:

"...zlý, odporný, je tou nejnižší formou života. Káfir může být podváděn, nenáviděn, zotročen, mučen, zabíjen, obelháván a klamán."

Ale o káfirech někdy příště, protože předpokládám, že nebude dlouho trvat a Šaríjou a celým Koránem se prokoušu také a že si poznatky nenechám pro sebe. Dnes bych vás chtěla seznámit se životem někoho, kdo za vznikem islámu stojí - s prorokem Mohamedem. A také s velmi zajímavým poznatkem, na který jsem při čtení narazila a který se týká úlohy ženy při vzniku islámu. Jako podklad k vytvoření životopisu, u něhož jsem se snažila vynechat stovky jmen a letopočtů, mi posloužilo hned několik zdrojů, ponejvíce jsem však čerpala právě z Koránu a Síry. Možná by bylo nasnadě udělat výtah z první biografie Mohameda, která vznikla asi 120 let po jeho smrti, ale tuhle dvousetstránkovou verzi (již zkrácenou) jsem nemohla ani při sebevětší vůli překousnout. Snad leda po několika skleničkách vína a pod podmínkou, že to nebudu číst jako životopis, ale jako za vlasy přitaženou pohádku. Další zdroje nebyly o moc čtivější, líčení Mohameda v takovýchto životopisech z něj činí nedostižnou legendu:

"Mohamed byl středně vysoký a pohledný muž se světlou pletí, vlnitými hustými rozpuštěnými vlasy po ramena a plnovousem. Jeho tvář zářila jako Měsíc. Dlouhý krk byl podobný krku slonovinové sochy. Byl půvabný a elegantní, měl černé oči a dlouhé husté řasy, široké čelo a dlouhé rovné obočí. Mezi obočím měl žílu, která naběhla, když se rozčílil. Postavě dominovala široká ramena, velká chodidla i ruce a jemné dlaně. Už z dálky to byl ten nejkrásnější, nejskvělejší a nejsladší muž..."

Prostě ideál. A teď už k té uvěřitelnější realitě.

Mohamed, jehož celé jméno je delší, než zima u nás na horách (Abu l-Qasim Muhammad ibn Abd Allah ibn Abd al-Muttalib ibn Haschim ibn Abd Manaf al-Quraschi), se narodil v Mekce kolem roku 570 jako pohrobek, kdy jeho otec, obchodník Abdulláh z rodu Hášimovců, větve arabského kmene Kurajšovců, zemřel během těhotenství Mohamedovy matky Aminy. Některé zdroje uvádějí, že do dvou let žil v poušti se svou kojnou Halimah a poté se vrátil ke své matce. Ta v chlapcových pěti letech zemřela a péči o něj plně přebral dědeček Abd al-Mutalib. V osmi letech Mohamedovi zemřel i ten a tak se jej ujal jeho strýc, Abú Tálib, zcestovalý a uznávaný obchodník, který Mohameda často brával na cesty do Sýrie a naučil ho při nich tajemství obchodu.

Když Mohamed dospěl, najala si ho pro jeho bohaté zkušenosti s obchodem jeho vzdálená sestřenice a bohatá vdova s několika dětmi v jednom, o patnáct let Chadídža, aby jí zastupoval na jejích obchodních cestách po Sýrii. V tomto oboru byl, díky strýci, Mohamed skutečně zdatný a Chadídže vydělával svým umem jmění. V jeho 25 letech mu proto nabídla sňatek, kterým si, do té doby bezvýznamný chudý příslušník rodu, významně sociálně polepšil. Ze sňatku vzešlo šest dětí, dva synové, kteří zemřeli v dětském věku a čtyři dcery, které se dožily dospělosti. Až doposud běžný život zbožného Kurajšovce.

Ve čtyřiceti letech měl při modlitbě v jeskyni, kam často odcházel od své rodiny i na několik měsíců, první vidiny. Zjevení ve formě anděla Gabriela ho násilím nutilo číst a zapamatovat si a opakovat slova, která Mohamedovi předložil. Ačkoliv Mohamed Gabrielovi několikrát tvrdil, že číst neumí, nakonec slova přečetl. Byla to ona známá slova, která Mohamed později spolu s ostatními verši sepsal do knihy, jíž známe pod názvem Korán. Než anděl zmizel, byl Mohamed označen za Alláhova vyslance. Mohamed byl ale po tři roky přesvědčen, že šlo o ojedinělou halucinaci či o Satanovo mámení, pomýšlel dokonce na sebevraždu. Pak se ale Gabriel začal zjevovat znovu a Mohamed se své ženě Chadídže svěřil, že má podezření, že se zbláznil. Kéž by mu tenkrát přitakala a řekla, že blázen sice je, ale že ho má ráda i tak. Situace se však vyvinula úplně jinak. V tomto bodu jsme se totiž dostali k významnému mezníku vzniku islámu, který by se dal přirovnat k onomu známému přísloví "Kam čert nemůže, nastrčí ženskou", v tomto případě ženské dvě. Chadídža totiž nejprve poslala Mohameda ke své sestřenici, která v něm spatřila proroka. Chadídže se označení "prorok" líbilo (komu ne, když jediné známé proroky měli v té době pouze Židé), svému muži a jeho tvrzení o andělovi uvěřila a povzbuzovala ho v dobách, kdy vidiny nepřicházely. Stala se tak první ženou v historii, která přijmula islám za svou víru.

Mohamed svou víru sdílel nejprve jen se svou ženou, synovcem, s příbuznými a přáteli, to mu ale nebránilo, aby ji neustále vylepšoval - od přesného počtu klanění se přes očistné mytí. Své modlitby provozovali u Káby, kamenné krychlovité budovy a posvátného místa, kde se odehrávaly náboženské rituály.

Náboženství samozvaného arabského proroka bylo nazváno islámem, což znamená "podřízení se". Podle něj byl islám jediným dovoleným náboženstvím a každého, kdo odmítl Mohamedovo zjevení, čekal věčný trest. Problémem Mohameda však bylo, že jen málo obyvatel Mekky jevilo zájem o jeho nově vzniklé náboženství a drtivá většina jeho modlitby naprosto ignorovala. Mohamed na tento přístup reagoval odsuzováním starého božstva Kurajšovců, kritizováním jejich civilizace, vysmíváním se způsobu života obyvatel Mekky. Způsobil tak, že islám vyvolal ve městě prudké vášně a nepřátelství.

Ti, kteří se přidali k Mohamedovi, se chodili modlit na okraj Mekky. Během jednoho takového modlení se střetli se skupinou Kurajšovců, kteří se muslimům posmívali.
Následkem byla bitka, během níž byla byla poprvé prolita krev ve jménu islámu, i když se nejednalo přímo o smrt, ale o zranění. Kurajšovci se snažili přimět Mohamedova strýce, Abú Táliba, aby svého synovce nějak zpacifikoval, nicméně záhy pochopili, že ten bude nad Mohamedem držet ochrannou ruku a bude se snažit zachovat mezi oběma stranami smír. O to už ale ani jedna z nich nestála. Kurajšovci si přáli Mohamedovu smrt a Mohamed jim dál kontroval svým kázáním. Přesvědčoval ostatní, že existuje jen jeden bůh - Alláh a dál pokračoval v útočení na Kurajšovce a štval je proti sobě navzájem, ačkoliv to byli lidé původně tolerantní a neměli problém s více bohy či náboženstvími.

Když v roce 619 umíral Mohamedův strýc, respektovaný stařešina, který ho do poslední chvíle chránil, odmítl na smrtelné posteli stát se na Mohamedovu žádost muslimem a tak zemřel jako káfir a byl tak, dle islámu, zatracen do pekla. Ve stejném roce zemřela Mohamedova žena Chadídža, do té doby jeho jediná žena. Tři měsíce poté se oženil s muslimkou, vdovou Sawdou a krátce poté se zasnoubil s Áišou, jeho nejoblíbenější budoucí ženou, které v té době bylo šest let. Celkový počet Mohamedových žen není zcela přesně znám, pohybuje se mezi jedenácti a třinácti, k tomu si ale musíme ještě připočítat několik sexuálních otrokyň.

Smrt strýce i první ženy znamenala pro Mohameda velkou ztrátu, přišel o ochrannou ruku, důvěrnici a utěšovatelku. Musel čelit mnohem většímu tlaku ze strany kmene Kurajšovců a proto bylo potřeba najít si co nejdříve spojence. Ty se mu podařilo nalézt v Medíně. Medína v té době byla napůl arabská, napůl židovská a mezi oběma skupinami vládlo neustálé napětí. Arabští Medíňané, obchodníci, často navštěvovali Mekku a její trhy. Jednou navštívili i Mohameda a se zájmem si vyslechli jeho verše. Slovo dalo slovo a Mohamed vyzval Medíňany ke spojenectví, ti složili přísahu, že ho budou chránit a Mohamed jim na oplátku slíbil, že bude válčit proti jejich nepřátelům - Židům. Po návratu do Medíny začali noví muslimové vyznávat své náboženství, leč situace byla podobná, jakou měl Mohamed s islámem v Mekce. Ten z ní nakonec spolu s původními obyvateli konvertujícími k islámu odešel do Medíny.

Po odchodu z Mekky do Medíny trpěli muslimové nouzí, hladem a nemocemi. Jediným možným řešením byly, dle Mohameda, loupežné nájezdy, které muslimům zajistily slušné živobytí. V Medíně Mohamed vystavěl první mešitu. Během třinácti let svého kázání v Mekce obrátil Mohamed na svou víru pouhých 150 věřících. Po ročním působení v Medíně se počet muslimů zvýšil na 250-300. Neshod se ale v Medíně nezbavil, spory měl jak káfiry, tak s Židy. V tuto dobu se Mohamed rozhodl změnit strategii islámu z náboženské na politickou a začal se připravovat na džihád, svatou válku s káfiry. V té době naplnil i své manželství s Áíšou. Té bylo v té době devět let.

Následující léta Mohameda, nyní již politika a válečníka, se nesla v duchu válek, nájezdů, bitev, vraždění a mučení, během nichž se stal vládcem celé Arábie, přičemž se snažil nenechat na živu jediného odpůrce. Počet jeho obětí není zcela přesně znám a velmi výrazně se v různých zdrojích liší, sečtou-li se ale mrtví nemuslimové ze všech jeho bitev, vyjde číslo 1549. I tak jsou to ale čísla nepřesná, neboť se vychází pouze z dochovaných záznamů a u mnoha z nich se bitva zapisuje jako "bitva s mnoha oběťmi". Posledních devět let života byl Mohamed přítomen okolo 65 násilných událostí, největším masakrem bylo hromadné povraždění okolo 800 Židů z Medíny, kteří odmítli přijmout islám za své náboženství.

Podle souhrnného odhadu má džihád za téměř 1400 let své existence na svědomí 270 milionů obětí - 120 milionů Afričanů, 60 milionů křesťanů, 80 milionů hinduistů, 10 milionů buddhistů.

Mohamed zemřel s hlavou v klíně své ženy Áiši 8. června roku 632 v Medíně. Pohřben byl v hrobě pod svou postelí.

Když Mohamed umíral, téměř všichni Arabové konvertovali k islámu. Během deseti let Mohamedových čistek se počet muslimů zvýšil na 100 000, v současné době islám vyznává 1,5 miliardy obyvatel světa.