Využila jsem krásného počasí a tak jsem, když Matýsek usnul v kočárku, domů rozhodně nespěchala. Sedla jsem si v parčíku u řeky na lavičku, vytáhla háčkování (docela rychle jsem se otrkala a je mi šumák, co si okolo jdoucí myslí :)) a nechala si od sluníčka pálit ramena. Z mojí idylky mě vyrušila kačena. Oslepená paprsky jsem líně zvedla oči a krve by se ve mně nedořezal. V řece, asi metr a půl ode mně, za zábradlím dělícím vodu od chodníčku, v úrovni mého klína, vykukovala chlapská hlava. Vzápětí mi došlo, že to je fotograf, který má evidentně dlouholetou praxi a tak se umí plížit tiše jako stín a ještě se dokonale maskovat oblečením. Tihle pošuci mě vážně děsí!!! Stejně jako feťáci, kteří si parčík spletli s noclehárnou a co vám budou tvrdit, že to černé metrové tele bez obojku a náhubku a s obojkem s hroty, je štěně, které si chce hrát. A jako na potvoru s mým dítětem, co je o polovinu menší, než ten čokl...
Košile na svatbu kluci mají a tak mě napadlo, že by se jim k tomu hodila i kravata. U nás nikde pidi kravaty nevedou a já dostala "úžasný" nápad, že jim je vyrobím. Vyštrachala jsem kravatu, kterou měl Míša na svatbě před třemi lety, rozpůlila jí a až pak přemýšlela (au!), jak z těch dvou canců vyrobit velmi jednoduché kravaty, kterými bych svoje děťátka při jejich vázání neprudila. Než jsem na to přišla, uplynuly dvě hodiny, samotná výroba byla pětiminutová. Jo, byla to docela legrace, ale povedlo se. Prostě jsem kravatu navázala na gumičku, trochu to pošéfovala jehlou a prudění tak odpadá...:)
Hádanku, co je na obrázku, který jsem vám podstrčila do minulé týdenní rekapitulace, nikdo neuhodl. Takže moji milí, je to...
Mozek!
Tedy alespoň podle našeho prvorozeného. Logiku to má - ovládá ruce, zrak, chuť, čich, nohy, jen na ucho tam zapomněl. A to černé vlevo je zásuvka, protože bez energie přece nemůže fungovat, to je jasný, ne? No a taky to trochu přepísknul s tím milionem terabytů. Vlastně, víte, že se ani nedivím, že to nikdo neuhádl? :)
Moje děti. Někdy je mám sto chutí chytnout pod krčkem, ale pak stačí drobnost... To třeba letím do pokojíčku, protože na sebe ti dva vřeští a když tam doběhnu je od sebe odtrhnout, menší sedí na větším, dělá mu "malá", tulí se k němu a pusinkuje ho. Nebo při cestě pro druháčka do školy menší už od plotu z kočárku řve jeho jméno a nechce jet jinak, dokud ho nečapne za ruku. A takhle jdou třeba až domů, něco málo přes kilometr...
Jsou prostě k sežrání... :)
Tak tohle se opravdu povedlo.Máš nádherné děti a syneček je prostě genius.
OdpovědětVymazatMáš nádherné kluky a přes trochu zlobení ti dělají víc radostí než starostí...
OdpovědětVymazatCo máš proti fotografům, co se maskují za kačeny?
OdpovědětVymazatV našem okresovém městě je to s fáťákama naprosto stejné. Prostě jak se začne stmívat, normální člověk má do parku vstup "zakázán"... je to tam jejich, člověk tam může jít na vlastní nebezpečí, je to hrozné!
OdpovědětVymazat[3]: Mimochodem, trochu nechápu, o co Vám jde... Tak trapně útočit!
OdpovědětVymazatJsou to jednoduše zlatíčka :))))
OdpovědětVymazatJéééé Janinko, u vás už není sníh!?!?
OdpovědětVymazatJaninko, mozek mě dostal, super ztvárnění. A děsně se mi líbí fotky kluků, jak se vedou, to je nádhera!
OdpovědětVymazat[1]: Děkuji .
OdpovědětVymazat[9]: Fotografové kačen nemluví...
OdpovědětVymazat[9]: Ne, není, naopak, posedl ji asi nějaký vychovatelský syndrom a já ti tak mívám pocit, že já jsem babička obou mladších a ona máma (v případě Juli spíš macecha).
OdpovědětVymazatTak mozek? No to jsem byla, stejně jako všichni ostatní, hóóódně mimo mísu.
OdpovědětVymazat[10]: Aha .
OdpovědětVymazatAndílci s ďáblíkem v těle. Taky jsem kdysi chtěla bráchu, nakonec mám dvě sestry, ale což..
OdpovědětVymazat[13]: To bude možná taky jeden z důvodů, proč mě to tak bere, že já jako jedináček nemám vlastní zkušenosti se sourozeneckými vztahy a všechno to beru hrozně vážně.
OdpovědětVymazat" Prý fetuji ! nadal mi uličníků !
OdpovědětVymazatVůbec se neptej,co by mě jako první napadlo udělat s kravatou na gumičce Kluci jsou moc milí,asi to s nimi umíte, pěkný vztah mezi sourozenci vždy nastartují rodiče.
OdpovědětVymazat[14]: Lepší, než drátem do oka .
OdpovědětVymazat[18]: Natáhnout a pustit (samozřejmě na druhém,ne na sobě) Podobné věci se dělaly s kšandami.U toho krku by to bylo drsnější,au!
OdpovědětVymazatTi tví synové jsou chytří, šikovní, roztomilí, s velkou představivostí... Po kom to zdědili? Toť těžká otázka
OdpovědětVymazat[19]: Tak na to jsem nepomyslela, ale znám. Moc dobře .
OdpovědětVymazatMám sestru o rok mladší a jako děti a zejména pak v pubertě jsme se dost nesnášely. Dneska spolu vycházíme naprosto v pohodě, nepamatuju, že bychom se pohádaly, přestože se vídáme skoro denně. Třeba na tom tvoji kluci budou podobně.
OdpovědětVymazat