Seniorské perličky

Často se setkávám ohledně mého zaměstnání s názorem "Já bych to dělat nemohl/a". Na mou otázku "Proč?" ale nedokáží odpovědět jinak, než "Já tě fakt obdivuju". Ono ale není co obdivovat - je to práce jako každá jiná, jen s tím rozdílem, že tahle je zároveň i mým koníčkem a druhým domovem. Steve Jobs mi nikdy dvakrát sympatický nebyl, mám ale ráda jeho výrok "Jediný způsob, jak dělat dobře svojí práci, je milovat to, co děláš." A já to fakt miluju, a je jedno, jestli to jsou naše rozhovory, aktivity, obejmutí beze slov, držení se za ruku, utření slziček, nebo jestli si jen zahraju na vrbu. A nejkrásnější na tom všem je, že za to vůbec nic nečekáte, protože je to přece vaše práce, a stejně jste zahrnutí vřelostí a láskou od lidí, které mnohdy znáte jen chvíli. Představa více či méně nemohoucího starého člověka mnohé děsí, ale obava je to zcela zbytečná. Jsou to úplně obyčejní lidé, kteří se jen dostali do věku, který je často pro mladší ročníky strašákem. Bojí se toho, že se jednou dostanou do stejné situace a odmítají si tu představu připustit. 

Jenže když nahlédnou pod pokličku, zjistí, že to vlastně není zase tak úplně zlý. U nás v domově mám i klienty, kteří pobyt berou jako jednu velkou dovolenou a jízdu a maximálně si to užívají :). A i když je jejich věkový průměr téměř 90 let, humor je neopouští a dokáží vás snadno rozesmát - úmyslně s šibalskými pohledy, mnohdy s kamennou tváří, velmi často nevědomky konkrétní situací, kterých jsem pro vás nasbírala nejvíce.  Ale pokaždé to stojí za to :).

V nemocnici při vyšetření zpívá Karel Gott píseň "Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?"

"A není ten Kája nějak moc zvědavej?"

"Tak jak jste dopadla u lékaře?"

"Pan doktor mě opíchal. A jestli se mi to prej líbilo, může příště zase!"

"Dejte mi kafe a dvě deci červenýho!"

"Kafe vám udělám, ale s červeným vínem nemůžu sloužit..."

"To nevadí, tak mi dejte bílý!" 

"Paní Jano, já si pořád říkal, co je na vás divnýho, a už jsem na to přišel! Gratuluji! Doufám, že už má vyvinuté genitálie a že je to kluk!"

"Pane Otakare, to není kluk, ale tuk!"

Hudební vystoupení s lesním rohem:

"A ze kterýho lesa ten roh máte?"

Nová klientka přišla nedávno o manžela, se kterým byla 67 let. Mojí snahu o pochopení "Jsem s manželem 25 let a nedovedu si představit...." rázně utnula "A to jste se jako vdávala v deseti letech?"

Klient po chvíli sledování filmu, na který si zapomněl vzít naslouchátko:

"Ten film je němej?"

"Když umřel můj manžel, pěkně mě naštval. Mě tady nechal a sám si tam v nebi určitě užívá s nějakou ženskou! Až umřu, já mu dám!"

Klient si přitáhne mou tvář, jemně o ní otře tu svou a povídá:

"Takhle moje paní vždycky kontrolovala, jestli jsem správně oholen!"

Dvě klientky na konci chodby při jejich rituálním dýchánku ovoněném kapkou alkoholu:

"Jani, my bychom vám nalily, ale zrovna jsme dopily flašku, tady Olina dostala nějaký strašně drahý a silný víno..."

"Tak to bude asi portské, to já ráda!"

"Ještě tam na dně zbylo, ochutnejte, jestli je to ono!" 

Druhá klientka vytahuje ze schovky zpoza křesla prázdnou lahev a podává mi jí. Beru jí do ruky a začínají mi cukat koutky, pár kapek do víčka vydoluju, ochutnám, a už se smíchem dámám sděluji, že doufám, že si toho nenalily plnou sklenku, jak jsou zvyklé, protože během několika dnů vypily ve dvou sedmičku vynikajícího kubánského rumu...