Jak se plní sny

Snad každý z nás má nějaký sen, o kterém bychom si přáli, aby se jednou vyplnil. Někdo sní o ideálním partnerovi, krásné dovolené nebo novém bydlení, někdo o tom, že se konečně pořádně vyspí nebo že nebude nikdy chodit spát hladový. Jsou to sny snadněji či obtížněji realizovatelné, velké či malé, vážnější i úsměvné. I já jsem patřila do party takových snílků a můj sen se řadil do kategorie těch téměř nesplnitelných - snila jsem o životě bez bolesti. Nemožné se ale stalo skutečností a mně se přesně tento sen po téměř třiceti letech trápení splnil.

Od svých patnácti let jsem migrenik s epizodickou vysokofrekvenční migrénou, což je taková zlatá střední cesta. S přibývajícím věkem se ale bolesti zhoršovaly a posledních několik let bylo vyloženě peklo. Malá statistika, při které jsem se zhrozila i já - po třech onemocněních covidem se frekvence záchvatů zvýšila, a tak jsem jich během uplynulých dvou let absolvovala celkem 219 v rozmezí 4-14 měsíčně. Na ně jsem spotřebovala 248 tabletek triptanu (speciálního léku na migrény) a 106 čípků na bolest, když selhal lék. K tomu si připočítejte nasazované profylaxe - tedy léky na prevenci migrény, mezi než patřila třeba antidepresiva, antiepileptika, betablokátory, topiramát a další se spoustou častých nežádoucích účinků jako je ospalost, závratě, bušení srdce, bolest kůže na dotyk, nemigrenózní bolesti hlavy nebo úbytek či naopak nárůst váhy (s ním se bohužel peru doposud a ačkoliv lékaři tvrdí, že mi léky změnily metabolismus a že už nejspíš nikdy nezhubnu, zakousla jsem se jako buldok, protože moje kyčle řeči o tom, že je to jen pár kilo a že to skoro není vidět, odmítly akceptovat). K tomu ještě přihoďte pár injekcí a infúzí, když nezabralo vůbec nic, a když nepomohlo ani to, musela jsem minimálně tři dny kruté bolesti přetrpět - chcete-li vědět, o co přicházíte, můžete si počíst zde. Když jsem si to nedávno spočítala, během dvou let jsem přišla díky bolesti přesně o třicet procent dnů svého života. Suma sumárum - ze všeho výše uvedeného vznikl koktejl, který byste nedali vypít ani svému největšímu nepříteli.

Deník migrenika za posledního půl roku - světle žlutá - slabý záchvat, oranžová - střední, červená - silný. 

Vědomá si toho, že takové množství léků je cesta do pekel, jsem se snažila celoživotně hledat alternativy a vyzkoušela tak kdeco - akupunkturu, akupresuru, rehabilitace, cvičení, léčitele, chiropraktika, masáže, homeopatika, úpravu stravy, diety,  tinktury a kapky, marihuanu, minerály, vitamíny, vypila jsem hektolitry čajů z bylinek všech možných barev a vyzkoušela stovky babských rad včetně kávy s citronem (a to fakt nechcete). Laik si lehko spočítá, že částka, kterou jsem investovala ve snaze pokořit tu potvoru, šla do desítek tisíc, ale co si budeme povídat, člověk, aby se zbavil bolesti, udělá cokoliv. Nemít chápavého manžela, báječné děti a léky, které mi drtivou většinu migrén, byť s brutálními nežádoucími účinky, pomohly přežít bez bolesti, kdo ví, jestli bych tu právě teď tohle psala. Neskutečně si jejich podpory a pomoci vážím, stejně jako toho, že mi zabírají léky - jsem na Facebooku ve skupině migreniků a moc dobře vím, že ani jedno není v žádném případě samozřejmostí, nemocní tak prožívají peklo dvojnásob. Trpíte-li nesnesitelnými bolestmi a nemáte u toho zázemí, ve kterém vaše problémy nebude nikdo zlehčovat slovy "vždyť je to jen hlava", a kde vás nikdo nebude obviňovat ze simulování a hypochondrie, je to pro psychiku člověka, který už je i tak na dně, obrovská rána.

Nepatřím mezi ty, kteří se nad lecčíms dojímají, ale zpráva, že je na trhu nový lék, který by mi mohl pomoci od záchvatů migrén, mi vehnala slzy do očí. A v souvislosti s lékem pak ještě několikrát - podruhé, když jsem zjistila, že pojišťovny lék v hodnotě cca 10 000 Kč za měsíční dávku neproplácí. Potřetí, když ho pojišťovna začala hradit vybraným pacientům, počtvrté, když mi byla tato biologická léčba schválena a když jsem si sama píchla svou první injekci (ty slzy byly fakt opravdové a nefalšované :)), a naposledy - když jsem po aplikaci druhé injekce otevřela svůj deník migrenika. Za úspěšnou léčbu (a zároveň kritérium, aby vám pojišťovna schválila injekce na další čtvrtletí) se považuje zlepšení o 50% oproti průměru počtu záchvatů vypočítaného z posledních třech měsíců před bioléčbou. Poučená ze zoufalých výsledků z minulosti jsem se na ně nesoustředila a raději neočekávala vůbec nic, ale podle neubývajících krabiček s léky jsem i přes to tušila, že tohle bude něco jiného. Po čtyřech týdnech léčby nastalo zlepšení o 87% a o další dva týdny později o rovných 100%. Momentálně jsem sedm týdnů bez jediného záchvatu, což je druhé nejlepší číslo od doby mých těhotenství, která jsem si prakticky celá užívala díky změně poměru hormonů v těle zcela bez bolesti, a která se tak stala nejkrásnějšími obdobími v mém životě. Bez mučení přiznám, že mě výsledky bioléčby vážně dojaly. A já bych to dojetí chtěla sdílet s vámi, pro jistotu ale zatím jen s opatrným nadšením a velice tichoučkým zavýsknutím :). 

Snad mi odpustíte tento osobnější a otevřenější článek, ale když už tu mezi sebou sdílíme strasti a bolesti, které si navzájem, byť jen většinou dobrým slovem, pomáháme zmírňovat, kde jinde se vypsat z radosti? :) Kromě toho tajně doufám, že článek, jehož poselstvím je nikdy se nevzdávat, neupadne v zapomnění. Pokud znáte nějakého migrenika, nebojte se článek postoupit dál s vědomím, že může pomoci, byť jen psychicky.

P.S: Něco málo o migréně:  

  Představte si, že máte v lýtku křeč. Bolí to hodně, že? Zanadáváte si, ale víte, že to za chvíli samo přejde. Teď si představte, že tu křeč máte v hlavě, a vy víte, že sama od sebe, bez léků, přejde nejdříve za tři dny. A jak k takové migréně přijdete? Spouštěčů jsou stovky - mezi ty nejčastější patří hormony, stres, nevhodné potraviny - glutamát, čokoláda, alkohol, ostatní potraviny s tyraminem a histaminem, hormonální antikoncepce, nedostatek či příliš mnoho spánku, intenzivní vůně, změna tlaku, počasí, krční páteř, fyzická námaha, hluk, změna stravovacích návyků, diety, zakouřené prostory, horko nebo ostré světlo.

  V České republice migrénou trpí asi 10% populace, zhruba 40% nemocných ale nemá správnou léčbu a zbytečně trpí nejen bolestí, ale i pocity viny, že jsou neschopní - musí odcházet kvůli bolesti z práce, nezvládají péči o děti a domácnost. Nemocní se často ocitají díky nepochopení ve špatném psychickém stavu, součástí jejich životů se stávají deprese, beznaděj, strach, že bolest přijde nevhod (a že zrovna tohle sakra dobře umí). Často se ale také stává, že migréna člověka zocelí, je odolnější a jen tak něco ho v jiných oblastech života nerozhodí. 

  V jednom odborném článku z konce minulého roku jsem četla, že biologickou léčbu na migrénu by v České republice potřebovalo kolem 23 000 pacientů. Reálně ji ale užívá pouze 2-3% z nich. A já s obrovskou pokorou děkuji, že i přes přísná kritéria pojišťoven mezi těmi sedmi stovkami uživatelů můžu být i já.