Šnečkovrah podruhé

V jednom městě žil jeden chlapec. Pravda, o tom, jestli je to město, se stále vedou spory, někdo ho označuje za ghetto, někdo za nočník Evropy a někdo zase za vesnici, jejíž domorodí obyvatelé chovají jaky a živí se mraženým tulením masem. Ale tahle informace vlastně nemá v příběhu žádnou důležitou roli, tak raději popojedeme - ten chlapec jednou mamince povídá, že potřebuje do tří dnů sehnat šneka na pitvu, jinak dostane pětku. Maminka, která ještě nedostala z hlavy pitvy předchozí a ve které to všechno vřelo vztekem, znechucením a bezmocí, i přes to synkovi poradila, že když půjde do školy o půl hodiny dřív, po jedné straně chodníku, u obrubníku, najde hotový šnečí lán. Pamatovala si to z dob, kdy v tu dobu chodila s druhorozeným do školky a tu drobotinu s ulitou uklízela z chodníku do trávy. I vydal se hoch na šnečí lov s láskyplnou maminčinou poznámkou, že jestli žádného šneka nenajde, za pětku se na něj ani trochu zlobit nebude, protože pětka od úchyla se prostě nepočítá.

"Máš?"

"Mám. Vlastně nemám. Teda měl jsem. Ale kámoš přinesl obří šneky zahradní, tak jsem toho svýho zase pustil..."

Mamince spadl maličký kamínek ze srdce, protože šnekovražda cizího šneka je přece jen o maličké šnečí tykadlo přijatelnější, než vražda šneka místního. Obzvláště ví-li, že i ona má ve svém rejstříku jednu takovou šnečkovraždu, nebo spíše spoluúčast na vraždě, zapsanou. A je jedno, že byla neúmyslná.

A zazvonil zvonec, a hororu je konec. Jak jinak totiž nazvat poslední školní pitvu, která byla unikátní tím, že to byla pitva 2 v 1. Učitel je totiž magor a současně se šneky se pitvali i laboratorní potkani. Viděla jsem koutkem oka fotografie pro synkův protokol z laborky a jestli něco nechcete vidět, tak je to právě tohle. Děsím se toho, co nás čeká příští rok, pitva all inclusive?

Netradiční a šílený školní (a nejen školní) rok jsme přežili, i když si úplně netroufám tvrdit, že za plného duševního zdraví. Matěj mi totiž každou chvíli přináší ze školy nějaký dokument k podepsání se slovy "Pojď se upsat ďáblu" :). A já se pokaždé upíšu a v duchu jsem rozhodnutá, že všichni nutně potřebujeme mozkovou očistu - dát šedým buňkám mozkovým šanci se vzpamatovat a zregenerovat. A začala jsem u sebe - zcela dobrovolně jsem si naordinovala minimálně prázdninový půst internetový, fejsbůkový i blogový a pevně věřím, že se mi to konečně podaří a mé úmysly nebude hatit podobná sabotáž, jakou byl v loňském roce konec Blog.cz :).

Užívejte léta, sluníčka, pohody a zase někdy, snad, napřečtenou! :)