...aneb jak píšu článek o koze, i když jsem chtěla o voze...
Ve zkratce - v tom původním jsem se vám chtěla pochlubit a udělat malou reklamu filmu (a sobě), ve kterém jsem dostala malou roli (spíš štěk) manželky bosse Mrázka a který měl přijít do televize příští týden. Chtěla jsem vám přiblížit atmosféru natáčení, která byla skvělá a místy hodně napínavá - třeba když jsem musela ukrást dokumenty z manželova kufříku nebo když jsem se snažila dostat ze zamčené hořící chaty (kam mě zavřel Mrázek!). Takže jsem to všechno naťukala do článku a těšila se, jak se tu ze mě všichni posadíte na zadel a jak si užiju svou chvilku slávy, když v tom jsem se... probudila.
Být celebritou mi zkrátka není přáno a už ani na ten hokej se před spaním dívat nemůžu. Snový rozepsaný článek tak nahrazuji reálnou návštěvou botanické zahrady, která byla skoro stejně vzrušující, jako to "natáčení" :).
Nejsem znalcem všeho, co na naší planetě roste, neachám nad každým lístkem a kvítkem půl hodiny a přesto tam chodím ráda. Odreagovat se, zrelaxovat, v zimě nahřát kosti v tropickém deštném pralese a pokud někde strávím delší dobu, pak je to místnost s akvárii a jezírkem.
Jedno kvítko sem ale přeci jen dám, když už je to ta botanická :).
Venkovní část prozkoumám podrobněji, až nebudou venku tři stupně :).
Liberecká botanická zahrada prošla celkovou rekonstrukcí před cca 20 lety, protože stávající skleníky byly zastaralé a extrémně nehospodárné. Pavilony jsou nyní tematicky zaměřeny na kontinenty, například simulace pravěkého pralesa nemá chybu, ať se jedná o vodopád, přesličky nebo zkamenělé dřevo. Přeletět tu obří vážka a iluze pravěku je dokonalá. Ale! Já jsem konzerva a když si něco krásnýho pamatuju z dětství, hrozně moc (strašný spojení!) se mi po tom stejská. Třeba po obřím banánovníku a kamenné lávce přes jezírko. Po mohutných metrových listech viktorie královské, na které jsme házeli pětníky a desetníky. Se slzou v oku vzpomínám na obří kaktusové koule, na které mě chtěl táta posadit, jestli prý nepřestanu zlobit. A možná ty koule nebyly tak obří, možná jsem jen já byla menší...
Joj, v prvním momentě jsem myslela, že jsem v nějakém hororu. Až ty korály a pak květy a kaktusy to vylepšily. Ty mořské potvůrky jsou hrozivé, zvláště tak z blízka. S tím vzpomínáním na věci v dětství viděné, chybějící máš pravdu. Nebylo toho tolik, ale spojené se vzpomínkami na rodiče a pod. jaksi lepší...
OdpovědětVymazatÚvod se velmi povedl, pěkný to sen, i když - škoda, že jen sen .. Jé!!! Tam je to naprosto úžasné, pro mě ráj jako stvořený!! ..Prostě nádhera, děkuji za ukázku krásných fotografií!!
OdpovědětVymazatTakže to byl sen, a já se chystala, po jakém filmu se budu shánět!
OdpovědětVymazatMoc hezká fotoreportáž! Řekl bych, že jsi byla s Mrázkem někde v tropech a ne v botanické zahradě na severu!
OdpovědětVymazatTy potvory mají parádní xichtíky, to želvoprase nemá chybu! On už Liberec emá Viktorii? nebo si hoví v nějakém jiném pavilonu?Tedy ne že bych tam byla, ale vím že to je vždycky velká sláva když kvete,a mám tucha že je jen v Liberci.
OdpovědětVymazat[1]: Já ty potvůrky zase miluju, jsou tak ošklivý, až jsou krásný .
OdpovědětVymazatV liberecké botanické jsem asi 25 let nebyl.
OdpovědětVymazatJá chci snový rozepsaný článek, a chci a chci a chciiii!
OdpovědětVymazatTy vodní potvory jsou překrásný! Tam bych taky trávila nejvíc času. Ale musela bych tam jít sama, bez těch dvou tyranek. Já potřebuju "voraz" od dětí jako sůl. Zatím se mi to už několik let nedaří, ale ono to přijde, že chviličku budu mít jen pro sebe a možná vodní krasavce v nějakém jezírku či akvárku... Chtěla bych jen sedět a zírat a fotit a poslouchat zurčení nějakého potůčku či vodopádku...
OdpovědětVymazat[7]: Stojí to za to .
OdpovědětVymazatČau Mrázková, jsi připravená na to, že ti třikrát denně rozstřílí zadnici ? ...fakt jsi mě pobavila, žena bosse Mrázka, v tom případě já bych byla ráda paní KA / GansterKA /
OdpovědětVymazatMyslel jsem, že nám řekneš veselou příhodu z natáčení
OdpovědětVymazatNádhera. Jen tiše závidím, protože jsem se za několik let pořád nenaučil fotit přes sklo.
OdpovědětVymazat[11]: Jsem, ale pořád nic . Navíc mi popularitu sebral soused Kájínek, po mně teď neštěkne ani pes .
OdpovědětVymazatJani, botanická zahrada v Liberci je úžasná a já se do ní ráda vracím. Většinou to spojíme s nedalekou ZOO. Pamatuju se na tu původní starou a i když se řadím mezi staromilce, ta nová se mi líbí víc. Ale na listy Viktorie královské s rantlíkem se zapomenout fakt nedá.
OdpovědětVymazat[15]: Já vím, to mě jen přepadla taková nostalgická , je fakt, že ty pavilony jsou dnes nádherné, líbí se mi, jak jsou tematicky vyladěné .
OdpovědětVymazatKrásné příšerky Ale taky jsem ze začátku myslela že se na tebe podívám s nějakém seriálu!
OdpovědětVymazat[17]: A ono nic, co? To jsem ale potvora . A děkuji!
OdpovědětVymazatUž jsem chtěla zjišťovat, kdy ten film budou dávat a ono nic
OdpovědětVymazatTa 6 fotka nemá chybu
OdpovědětVymazat[20]: Já jí úplně slyšela, jak říká "Nečum, vole!"
OdpovědětVymazat[19]: To jsem ale potvora .
OdpovědětVymazatUž asi vím, kam si uděláme výlet, až prcek povyroste... teď by z toho neměla rozum a k vám to máme přes celou zem Budu muset dědu trošku přemlouvat, protože on radši jezdí do Rakous než po Čechách - vadí mu čím dál víc (hlavně, co je mamka nemocná) česká mentalita
OdpovědětVymazat[23]: No jo, o české mentalitě mi něco povídej, dnes je mi přímo k zblití .
OdpovědětVymazatV liberecké botanické zahradě před pár lety vykvetl ten největší květ na světě (nevzpomenu si na druh rostliny), který prý láká hmyz na pach mršin, který vydává. Byl o tom někde článek.
OdpovědětVymazat[25]: Jo, jo. Rostlina se jmenuje zmijovec titánský a páchne prý po shnilé rybě .
OdpovědětVymazatTa fialková ryba s hrůzostrašnýma zubama...
OdpovědětVymazat[27]: Jakoby říkala "Co čumíš, vole?"
OdpovědětVymazatFantastická zvířena! Ani bych nevěřila, co všechno se to hemží na zemi, ve vzduchu i pod vodou...
OdpovědětVymazat[29]: No jo, mocná je ta naše matka příroda .
OdpovědětVymazat