Na návštěvě mezi exoty

...aneb jak píšu článek o koze, i když jsem chtěla o voze...

Ve zkratce - v tom původním jsem se vám chtěla pochlubit a udělat malou reklamu filmu (a sobě), ve kterém jsem dostala malou roli (spíš štěk) manželky bosse Mrázka a který měl přijít do televize příští týden. Chtěla jsem vám přiblížit atmosféru natáčení, která byla skvělá a místy hodně napínavá - třeba když jsem musela ukrást dokumenty z manželova kufříku nebo když jsem se snažila dostat ze zamčené hořící chaty (kam mě zavřel Mrázek!). Takže jsem to všechno naťukala do článku a těšila se, jak se tu ze mě všichni posadíte na zadel a jak si užiju svou chvilku slávy, když v tom jsem se... probudila.

Být celebritou mi zkrátka není přáno a už ani na ten hokej se před spaním dívat nemůžu. Snový rozepsaný článek tak nahrazuji reálnou návštěvou botanické zahrady, která byla skoro stejně vzrušující, jako to "natáčení" :).

Nejsem znalcem všeho, co na naší planetě roste, neachám nad každým lístkem a kvítkem půl hodiny a přesto tam chodím ráda. Odreagovat se, zrelaxovat, v zimě nahřát kosti v tropickém deštném pralese a pokud někde strávím delší dobu, pak je to místnost s akvárii a jezírkem.

Jedno kvítko sem ale přeci jen dám, když už je to ta botanická :).

Venkovní část prozkoumám podrobněji, až nebudou venku tři stupně :).

Liberecká botanická zahrada prošla celkovou rekonstrukcí před cca 20 lety, protože stávající skleníky byly zastaralé a extrémně nehospodárné. Pavilony jsou nyní tematicky zaměřeny na kontinenty, například simulace pravěkého pralesa nemá chybu, ať se jedná o vodopád, přesličky nebo zkamenělé dřevo. Přeletět tu obří vážka a iluze pravěku je dokonalá. Ale! Já jsem konzerva a když si něco krásnýho pamatuju z dětství, hrozně moc (strašný spojení!) se mi po tom stejská. Třeba po obřím banánovníku a kamenné lávce přes jezírko. Po mohutných metrových listech viktorie královské, na které jsme házeli pětníky a desetníky. Se slzou v oku vzpomínám na obří kaktusové koule, na které mě chtěl táta posadit, jestli prý nepřestanu zlobit. A možná ty koule nebyly tak obří, možná jsem jen já byla menší...