Dědeček a prase s modrou tužkou

Poslední měsíce jsem procházela pisatelskou i tvořící krizí (zní to lépe, než kdybych napsala, že jsem byla líná jako vandrákova veš v červenci), což se mi ale náramně hodilo, protože jsem se mohla s plnou vervou vrhnout do další etapy předkopátrání.

Tentokrát jsem si vzala na paškál rodové příjmení mého polovičáka, které jsem doposud zcela úmyslně zanedbávala, ačkoliv jsou téměř všechny matriky online přístupné. Jak říká můj drahý, k některým věcem zkrátka musíte dozrát, i když to někdy trvá roky (pravděpodobně se tím snaží omluvit ty podlahové lišty, o které jsme ve starém bytě v předsíni zakopávali pět let). Od pátrání v této linii mě odrazovalo nejen to, že jsem se musela ponořit do matrik psaných německy, ale také to, že se jedná o příjmení, které je v současné době jedno z nejrozšířenějších v zemi. Tyto dvě skutečnosti ale samy o sobě nejsou tak prudící jako to, že bych si všechny matriky k jejich studování musela stáhnout. A k tomu jsem se roky nemohla nakopnout, ačkoliv odrazový můstek k předkopátrání měl velice solidní základ.

No a jednoho letošního letního dne na mně ten můstek vypadl při úklidu skříňky s dokumenty. Vypracoval ho polovičákův dědeček ve svých 89 letech a jednalo se o základní rodokmen jejich rodu. Po přečtení věnování jsem pocítila, že nastal ten správný čas...

"Předkládám Vám a do úschovy předávám rodokmen naší rodiny. K vypracování tohoto dokumentu mě inspirovala rodinná kronika jednoho mého přítele a kamaráda, kterou se mi právem pochlubil jako celoživotním dílem svého otce. Kniha plná fotografií, kreseb i uměleckých malovánek s bohatým doprovodným textem. Kniha tlustá jako misál, pravý historický poklad každému, kdo v ní občas zalistuje..."

"Mnohá data bylo by možno dohledati v obecních kronikách nebo v okresních archivech, jenže do takové anabáze je pro mně již příliš pozdě. Třeba se někomu z Vás naskytne příležitost nahlédnout do obecních kronik, či spíše do matrik, většinou v okresních archivech, že by tak doplnil chybějící letopočty našich prapradědů a babiček a dokonce možná i ještě hlouběji ke kořenům našeho rodu a přátel."

"Rád jsem této práci věnoval svůj důchodcovský čas pro můj záměr, aby u Vás zůstala na mne nějaká památka. A rád bych si doplnil exemplář, který jsem si ponechal, o případné další Vámi zjištěné údaje, pokud je později možná uvedete ve svém dopisu a děkuji za ně..."

Inu, dědečku, do svého exempláře už si nic nezapíšeš, ale jednou, až se třeba tam někde potkáme, hodíme řeč, jak daleko jsem pokročila, byť jsem asi ta poslední, od koho by se to v tomto přísném rodu očekávalo. A jestli na nás občas očkem dohlížíš, třeba tě pobaví tenhle kousek, na který jsem při svém pátrání v kronikách narazila :).