Hý(č)kací den

Hýkám blahem a jen s velkým sebezapřením vracím krabici se zbytkem ptačího mlíčka do lednice. Ne, nejsem magor, nemám doma farmu se speciálně vyšlechtěnými geneticky zmutovanými ptáky, které dojím a jejichž mléko následně popíjím. Ptačí mlíčko je báječná a extrémně návyková věc, která se špatně popisuje, ale skvěle chutná - nadýchaná smetanová pěna ve tvaru malého kvádru pokrytá křupavou vrstvou čokolády, kteroužto dobrotu mi maminka pravidelně vozí z cest po své domovině. Vyfotila bych vám ji, ale právě jsem konstatovala, že strkat dva kousky mlíčka zpátky do lednice byla blbost. Takže alespoň nastává čas pro další střípek z občas oprašované rubriky "Dóbro dóšli" a já konečně můžu více rozvinout svůj hý(č)kací den...

Za prvé - jsem bez dětí a to až do pátku. Miluju je, myslím na ně, ale vidina, že nemusím připravovat komínky oblečení, snídaně, svačiny a obědy do krabiček, že odpadá vyzvedávání z hlídání, koupání, čištění zubů a odtrhávání je od sebe a to prosím celých pět! dní, je více než lákavá ...

Za druhé - do zítřka jsem bez manžela - neposlouchám, neuklízím, nevařím ani nešimrám :).

Za třetí - porochnění se v křesle kadeřnickém. Tentokrát se ani paní s nůžkami, když mě uviděla, nezhrozila. A to mě opravdu potěšilo, neb se to stává málokdy...

Za čtvrté - obnovení stoletého, nebo lépe řečeno - částečné zaplnění prázdného šatníku. Až má drahá polovička uvidí vínovo-červenou kabelu, kalhoty a kšiltovku, buď mě vyhodí z bytu, nebo mi za kalhotky strčí tisícovku. Tak si říkám, co z toho asi bude horší?

Za páté - okno dokořán, protože výjimečně sluníčko pere, nohy na stole a uši mi trhá řev. Venku to žije a někdo se tam opět vraždí. A mě to je šumák a to mi připomíná, že mám pro vás malý kvíz...

CO TO ZNAMENÁ?

A) Máme moc rádi banány

B) Rádi bychom si pořídili domů zvířátko, nejlépe nějaký exotický hmyz

C) Budeme se stěhovat

A) je správně!

B) je správně částečně, hmyzáky jsme si tam sice

natahali, ale že bychom vysloveně chtěli, o tom bych si dovolila polemizovat...

C) je taky správně! Ale o tom někdy příště, protože to je na dlouhé povídání :).

Ještě ráno jsem si myslela...

...že volný čas věnuji našemu sklepu a že nacpu pár pytlů zbytečnostmi a udělám radost bezdomovcům a cikánům, kteří takováhle překvápka přímo zbožňují.

No jo, ale... co kdyby se mi v tom sklepě něco stalo? Jemináčku, kdo by mi pomohl, když by nikdo nevěděl, kde jsem a vlastně by mě nikdo nehledal, protože by mě ani nepostrádal?

Peču na to! Je přece hý(č)kací den...:)