Malinká Janinka

Milé děti (jo, vy, co jste nezapomněli své hravé dětské já před x lety na pískovišti a taháte ho stále sebou jako kouli na noze), protože tu pár dní nebudu, posílám vám už dnes k zítřejšímu Dni Dětí dáreček - sebe. A aby to k sobě hezky pasovalo, jak jinak - sebe coby dítko :).

Věk: čtyři měsíce

Má-li někdo potřebu komentovat můj výraz v obličeji, pak vězte, že vůbec není vyděšený či vytřeštěný, jak by se mohlo na první pohled zdát, je naprosto normální a používám ho při různých příležitostech několikrát denně doposud :).

Věk: jeden rok a pár měsíců

Medvěda mám pořád, jen pozbyl svou mazlivou plyš a je orvaný jak zlatý déšť o Velikonocích. Občas ještě divně zabručí, zřejmě mi připomíná, že bych mu konečně měla dát do pořádku očička.

Věk: pět let

Objektem mého objetí je má mladší sestra. Více než objímání na povel fotografa jsme v té době preferovaly vzájemné poškozování, žalování, kousání, škrábání, kopání, bití, rvaní si vlasů a řvaní na sebe :).

Věk: osm let

V porovnání se současností: apartní chlupatoidní kamaše už nenosím, patku mám hozenou na druhou stranu a nejsem ani trochu roztomilá.

Další fotografie ze mě nevymlátíte, ani kdybyste mi poslali krabici šunkových chlebíčků. Jeden z mála snímků s mým obličejem z období puberty zdobí nálepka mimozemšťana, což v překladu do pozemštiny znamená "čím starší, tím děsivější". A já nemám nejmenší potřebu vás děsit, stačí, že tu proceduru podstupuji každé ráno já. Howgh, moji milí :).