Týden 6. - nemocniční

Konečně jsem pochopila princip mučení monotónním zvukem. Po 36 hodinách na kapačkách bych "vynálezce" kapačky na elektřinu, která několikrát za vteřinu "tikne", doživotně zavřela i s tím jeho slavným otravným vynálezem, který pomalu, ale jistě, navozuje šílenství.

Vzhledem k tomu, že jsem, dle dotazníku, který o mně vyplňovala zdravotní sestřička v nemocnici, byla počátkem týdne soběstačná asi jako babička na LDN, nemůže mi mít nikdo za zlé, že jsem ve svém stavu zapomněla uvést alergii na náplast, o které jsem si myslela, že se už ani nevyrábí, protože se mi alergie na ní objevila tak dávno, že si to ani nepamatuju. Po odlepení všech náplastí okolo kanyly, kterými sestřička rozhodně nešetřila, jsem zjistila, že náplast se vyrábí stále, jen její vzhled je luxusně průhledný. Asi se uškrábu k smrti.

Mám divnou potřebu dodělávat resty a třídit doklady a důležité papíry. Takže dotvářím roztvořené a uklízím šuplíky.

Dotaz: Nevíte prosím někdo, jak dostat z koberce flek od anilinové barvičky?

V pátek jsem se poprvé odvážila ven, lednička nám plakala, manžel byl pryč a tak mi nic jiného nezbylo. Kromě bašty jsem dorazila domů bohatší o nádhernou "ňunínkovací" fleecovou deku. Tak ji totiž pojmenovala paní prodavačka :). Byla to láska na první pohled (s dekou, ne s paní prodavačkou :)) a navíc se báječně hodí, i když topíme sebevíc, stejně to tu profukuje jak na Sibiři.