Kurz kresby
Jenže skutek utek. Pomalu jsem se své nově nabyté zálibě začala vzdalovat, až jsem ji téměř pohřbila, kdybych před dvěma lety nedostala od mé milé kolegyně poukaz na minikurz malby se slovy "Když já bych chtěla, abys zase začala malovat..." Většina normálních lidí by si o malbě nejdřív něco nastudovala a až pak začala malovat, nejlépe malý formát na zkoušku. Protože ale nejsem normální a vůbec se tím netajím, studium jsem přeskočila a nejdřív malovala. A aby toho nebylo málo, rovnou na velké plátno s nejtěžším motivem na celodenním kurzu, protože minikurz a miniobrázek jsou přece pro lamy, že jo. Přiznávám, že to byla chyba a že mi hřebínek spadl velice rychle. Můj dubínek byl, vlastně pořád ještě je, takové nedokonalé nemocňátko s asi milionem chyb, amatérismus z něj úplně cáká a originálu se nepodobá ani trochu (a tak kecám, trochu asi jo), ale svůj účel ten poukaz splnil. Zamilovala jsem se a ta láska mě zatím neopustila. Přes dva roky se zatím stále hledám. Většinou nejsem schopná namalovat něco jen tak, z hlavy, musím mít předlohu, kterou si pak upravuji k obrazu svému. Barvy mě nepřestávají překvapovat a fascinovat a neustále objevuji něco nového. Styly, techniky i barvy měním častěji, než spodní prádlo, skepsi střídá nadšení, zklamání radost. A tak to asi má být. A možná ještě dlouho bude. Při malování se má mysl oddělí od zbytku světa a s audioknihou na uších vplouvá tam, kde je jí dobře, bez starostí a smutku. Maluju jen tak, pro radost, a to, že se někdo po mých příspěvcích na FB ozve, že by zrovna tenhle obrázek nutně potřeboval, už je jen příjemným bonusem :).
Dubínek, olej
