Mozkovna má kulatiny! :)

Milá Moje mozkovno,

když jsem před deseti lety poslala do věčných blogových lovišť rok starý blog o našich dementních sousedech, bylo mi tenkrát smutno. Se ví, že ne z toho, že se ti debilové konečně odstěhovali :), ale z toho, že jsem si za ten rok vytvořila několik pevných blogových přátelství a z toho, že bych o ně najednou přišla. Komentáře pod článkem, kterým jsem se loučila, dostaly i mě, ironického cynika. Překvapilo mě, že bych mohla já i mé psaní někomu chybět, že naše náklonnost byla nefalšovaná a vzájemná, A jen díky těmto přátelstvím jsem blogové vody neopustila a narodila jsi se ty...

Chvíli jsem tápala, kam tě směřovat, ale nakonec jsem si řekla, že založit blog na něčem, co umím, je docela rozumné řešení. A tak přišlo na řadu hraní si s písmenky, patlání dortů a tvoření všeho druhu, které mám chtě nechtě v genech. I když je pravda, že od "tvoření" svého předka Jindřicha jsem se poněkud odchýlila a místo železa a dělových koulí jsem se vrhla na špendlíky a koule polystyrenové. V začátcích mi šlo hlavně o "pochlubení se" a o zvěčnění mých dílek, lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem neměla radost z ohlasů, že se mé tvoření líbí. Postupem času se mi ale začaly kupit dotazy, obzvláště ohledně techniky falešný patchwork, a protože emailů a zpráv nebylo málo a odpovídat detailně jednotlivě nebylo možné, napadlo mě, že bych mohla návody s touto technikou zaplnit "díru na virtuálním trhu". A že to byla díra sakra veliká, vždyť i já jsem své patchworkové výtvory vyráběla jen díky své fantazii, metodou pokus-omyl  a podle obrázků, které jsem sporadicky nacházela po všem možných internetových zahraničních čertech. 

Falešný patchwork tě vystřelil tam, kam se mé oko ani neodvažovalo pohlédnout, na první příčky vyhledávače Google. Tvořících a patlavých duší totiž po světě běhala spousta a návštěvnost tomu také odpovídala. Nikdy nezapomenu na téměř infarktový stav, který mi připravil pan Fejsbůk a jeho tlačítko "To se mi líbí". Tenkrát ho u článku s falešným patchworkem na stránkách Blog.cz mačkal nějaký virtuální skřítek tak dlouho a intenzivně, až spustil návštěvnickou lavinu, která se sice během pár dnů vrátila k normálu, nicméně 4700 návštěv v první den mi z hlavy nikdo nikdy nevymaže. 

A pak, jednoho letošního únorového dne, jsem se šprajcla a všechnu tu slávu za plného vědomí ještě dříve, než to bylo opravdu nutné (rozuměj, než Blog.cz definitivně umřel), dobrovolně opustila. Vzala jsem tebe a našich pět švestek a přestěhovaly jsme se do nového. A je nám tu hezky. Pravda, návštěvnost poklesla více, než razantně, ale nefňukám. Po slibně rozjeté blogové kariéře a dosáhnutí vrcholu jsi se teď spokojeně ponořila do anonymity a zaslouženě odpočíváš. Ti, kteří chtěli, si nás našli a za to bych jim chtěla věnovat pár slov...

Vám, milí blogoví návštěvníci,

posílám poděkování, že jste na Mojí mozkovnu zavítali a je jedno, jestli to bylo omylem nebo úmyslně, na vteřinu nebo hodinu, jednou nebo tisíckrát, z Česka nebo Vietnamu. Vážím si každého komentáře a zpětné vazby, kterou se spoustou z vás mám a která v mnoha případech přerostla v přátelství, byť virtuální. 

Tobě, Moje Mozkovno, 

posílám přání, ať si u tebe každý najde ten svůj šálek kávy, čaje, případně sklenky vína nebo něčeho ostřejšího :). K tvým desátým narozeninám ti přeji všecičko nej a když nám bude přáno, ráda budu trávit dalších pár let ve tvé společnosti.

 S díky vaše/tvoje Janinka :)

Dort pro Mozkovnu od Tlustjocha nám udělal oběma velikou radost! :)