TADY RÁDA ČMUCHÁM :)

Kam se vytrácí úcta?


Když mě dnes můj třeťáček ráno neprozvonil, že došel v pořádku do školy a nereagoval na volání ani na zprávu, byla jsem jako šílená. Když jsem po nekonečně dlouhých minutách uslyšela jeho hlas, omlouval se mi, že zapomněl, protože byl v šoku ze zprávy, že kamarádovi ze třídy umřela maminka. Rychle jsem mu jen řekla, ať je na něj hodný a zavěsila. Bylo mi ouzko.

Odpoledne, cestou ze školy, mi synek vyprávěl, jak ten malý osmiletý klučina seděl ve třídě na židli, hlavu schovanou v rukou a položenou na lavici, jak plakal a jak okolo něj poskakovaly ostatní děti a řvaly "Proč ti umřela máma? Proč?"

V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal, stáhlo se mi hrdlo a já měla co dělat, abych nezačala bulet. Od té doby, co jsem mámou, mě každá takováhle smutná zpráva týkající se dítěte zasáhne víc, než bych si sama přála. S přiškrceným hlasem jsem se synkem pokračovala v hovoru. Vysvětlila jsem mu, že se ke kamarádovi musí v tuhle chvíli chovat ohleduplně, i když to bylo nejspíš zbytečné, protože on je od mala neobvykle citlivý a vnímavý, takže vím, že v tom chumlu bezcitných otravů nebyl. A taky jsem mu řekla, že by bylo fajn, kdyby ty smrady mrňavý od něj příště odehnal, když to nemůže udělat paní učitelka, která ve třídě o přestávce není.

Možná si řeknete, co vyšiluju a že to jsou jenom děti... Víte, já si pamatuju, že i když jsme, coby žáčci, ve třídě nebyli zrovna dvakrát žádní andílci, byli jsme rodiči vycepovaní a když se spolužák ocitl v podobné situaci, prostě jsme ho jenom pohladili, sklopili hlavu a mazali do lavice. Žádný řev a hloupé otázky, měli jsme pocit, že to je správně, že se to tak má.

Je mi toho klučíka tak strašně líto, život není vůbec fér a hraje podle divných pravidel. A zároveň je mi moc smutno z asociálního chování dnešních dětí. Kam se vytrácí úcta, sociální cítění, slušnost a ohleduplnost? Proč jejich místo stále častěji zabírá bezcitnost, šikana, surovost a otrlost?

30 komentářů:

  1. Mě tahle otázka napadá taky a dost často - a nejen u dětí, ale celkově u mladých lidí a často i u těch ve "středním" věku. Většina lidí dnes myslí jen samo na sebe, na to jak sobě udělat co nejlépe a víc to neřeší - vůbec neberou ohledy na druhé a empatie je jim cizí.

    OdpovědětVymazat
  2. bohuzel to v dnesni takhle je... a je o to vic smutne, ze i mezi takhle malyma detma... rodice see vztekaji, jak jsou dnesni deti nevychovani, ale by se teda cinili a vychovali dite podle svych predstav, podle moralnich pravidel, to uz ne... nejak ten dnesni svet prestavam chapat...

    OdpovědětVymazat
  3. To je síla. Až je mi z toho smutno, jaké některé dnešní děti dovedou být :( Bohužel se obávám, že se to už nezlepší, naopak bude jen hůř :( A je to děs. A jak zmínila Alča ([2]: ), na empatického člověka se dnes většinou koukají skrz prsty.

    OdpovědětVymazat
  4. Ono by bylo možná pomohlo, kdyby rodina toho chlapečka nechala pár dnů doma a paní učitelka dětem ve škole vysvětlila, jak se k němu mají chovat. Děti v tomhle věku dovedou být neomalené a nemusí to třeba myslet zle - jen neví, co mají dělat a říkat.

    OdpovědětVymazat
  5. Je smutné, že už se i děti chovají takhle. U těch by člověk víc očekával soucítění s druhými. Děti jsou úžasně spontánní a bezprostřední a nemají takové zábrany za druhým dítětem přijít a utěšovat ho.

    OdpovědětVymazat
  6. To jako vážně? No teda nemám slov. Děti jsou čím dál horší. x\

    OdpovědětVymazat
  7. Bohužel jsem byla na ZŠ svědkem něčeho pobného..děti umí být zlé, ale často jim nikdo nevysvětlí, že dělají něco špatně.. :(

    OdpovědětVymazat
  8. Chudáčik malý :( áno, tá úcta sa niekam vytráca. Všímam si to hlavne, keď nám starším ôsmakom, ktorých sme sa my vždy báli malé deti dokážu niečo povedať, či už byť bezdôvodne drzý, alebo si robiť srandu. Smutné je, že keď už sú raz takto deti vychované, len málokto ich dokáže prevychovať :(

    OdpovědětVymazat
  9. Ale tohle opravdu JE tím, že jsou to děti. Děti zkrátka jsou kruté, protože nemají vyvinuté sociální cítění a zkrátka vše řeknou upřímně tak, jak to cítí.

    OdpovědětVymazat
  10. Tak to je opravdu moc smutné, ale já si myslím, že Ann Taylor má pravdu. Malé děti v tomto věku jsou kruté, aniž by mnohdy chtěly. Tady byla chyba zjevně jinde. Ten chlapec neměl jít do školy, přesně jak psala Robka  a učitelka to měla s ostatními dětmi probrat. Osmileté děti se často nesetkávají se smrtí a tak jsou prostě zvědavé.  A když se zeptá jedno, většina se přidá.

    OdpovědětVymazat
  11. Někdy je mi vážně špatně z toho, jak se dokáží někteří jedinci chovat k ostatním    opravdu úžasný článek, nad kterým by se měl každý pořádně zamyslet

    OdpovědětVymazat
  12. Když jsem chodila do první třídy, tak mojí kamarádce a zároveň sousedce v lavici zemřel tatínek. Než se vrátila do školy (zůstala pár dní doma) tak nám paní učitelka vysvětlila, jak je to smutné a jak bychom se k ní měli chovat.

    OdpovědětVymazat
  13. Jani, tohle je moc smutný příběh a mě samotné je z toho ouzko Klučíka je mi moc líto, musí to být hrozná rána, když ztratí tolik blízkého člověka... Přeji mu hodně sil, snad se s tím dokáže vypořádat, dobře to zvládne a život půjde dál. I když na tohle se nezapomíná, to se s ním bude táhnout dál... Mám je máma.

    OdpovědětVymazat
  14. lidé dokáží být hrozně bezcitní a to právě i malé děti, které ještě nechápou všechno co se kolem nich děje. Je to ale smutné, že ty děti za to vlastně nemůžou, všechno mají odkoukané z televize a počítačových her.

    OdpovědětVymazat
  15. Jsou to jenom děti, určitě se mu nevysmívaly, jen byly zvědavé jako i my dospělí.Myslím,že to co jste řekla synovi,by řekla každá matka svému dítěti,kdyby to ovšem věděla jako vy,které to syn zavolal.

    OdpovědětVymazat
  16. [1]: Ono je hrozně těžké vychovat dítě podle "svých představ", řekla bych, že je to skoro nemožné. Ale to zdravé jádro rodič dítěti předat může.

    OdpovědětVymazat
  17. To, co se stalo synovu spolužákovi je moc smutné. A ještě horší je chování ostatních dětí a bohužel je pravdou, že netaknost a neslušnost, příp. morbidní zájem berou v tomhle od svých rodičů, holt dnešním trendem je co nejvíc se rejpat v neštěstí druhých a je nám to všemocně podsouváno, stačí se podívat např. na hlavní zpravodajskou relaci nejsledovanější televizní stanice a takových případů tam člověk najde bezpočet...čím větší tragédie, tím větší sledovanost...bohužel

    OdpovědětVymazat
  18. Pri tom co im ta telka a internet cpe do tych ich malych hlav sa ani necudujem. Nemaju sa od koho naucit sucitu, ucty a slusnoti.

    OdpovědětVymazat
  19. Proč ten malej byl poslanej do školy? Možná proto, že tatínka, který zrovna ztratil ženu a byl třeba v šoku, nenapadlo, že by malého měl nechat doma. Nevím, jestli má prarodiče, ale možná byl opravdu takový chaos, že nikoho nenapadlo, aby chlapec nešel do školy...

    OdpovědětVymazat
  20. Jací jsou dospělí, takové jsou i děti. Podívej se okolo sebe na chování dospělých a bude ti hned jasné, proč jsou ty děti takové. Ty děti ani vlastně jiné být nemůžou. Jen kopírují dospělé vzory.

    OdpovědětVymazat
  21. Vidím vinu prvotně na straně rodičů. Když se dítě narodí, je jako nepopsaný list, samozřejmě jsou tu geny, ale výchovou, dobrým příkladem, trpělivým vysvětlováním a projevovanou láskou lze dítě usměrňovat. Každá chyba ve výchově se nám vrátí.  Výchova však vyžaduje a čas, a to je právě věc, kterou dnes hodně rodičů nechce obětovat.

    OdpovědětVymazat
  22. Moc jsem o tom ještě přemýšlela. Vracela jsem se v myšlenkách zpátky do doby, kdy se to stalo u nás ve třídě kamarádce.

    OdpovědětVymazat
  23. [19]: Ani mi o médiích nemluv. Jsou to dva týdny, co mi zemřela teta a strýc při čelním nárazu, který zavinila dodávka v protisměru. Odmítala jsem chápat, že jejich zdevastované obličeje každou chvíli vysílali v televizi, protože nevěděli, o koho jde. Proč hledat doklady, že jo. A když už zjistili, o koho jde, vůbec novinám nepřišlo divné vytisknout článek a doplnit ji odpornými fotografiemi z místa nehody. Někdy si říkám, že to snad ani není možný, chtělo se mi vážně zvracet .

    OdpovědětVymazat
  24. jsem tak rozhozená, že nedám dohromady kloudnou myšlenku. Můj rozum nad tím prostě zůstal nevěřícně stát...

    OdpovědětVymazat
  25. Ano, děti jsou děti, jak už někdo v komentářích psal. Ale ty děti mají doma rodiče, kteří by je měli vychovávat. Osmileté dítě by už mělo rozlišovat mezi dobrem a zlem, mělo by vědět, jak se chovat.

    OdpovědětVymazat
  26. [26]: Jsem moc ráda, že to většina lidí cítí stejně, jako já...

    OdpovědětVymazat
  27. Naprosto s Tebou souhlasím. Dneska se stačí podívat kolem a vidíš plno rodičů, kteří se o své děti nestarají a musejí udělat už něco vážně hrozného, aby si ho začali všímat. Netráví s nimi čas a to se pak na chování těch dětí projevuje. Chápu, že rodiče musejí pracovat, ale přece je jejich povinnost najít si na své dítě čas a vychovávat ho. Většina si myslí, že když jim koupí značkové věci, mobily, tablety a kdo ví co ještě, že jim to všechno vynahradí a bude to prostě v pohodě. Ale jak si tohle může někdo myslet a ještě k tomu dospělí? Ti by snad měli mít rozum, ne? Je důležité začít se správnou výchovou (podle mého) hned od začátku a ne to pak dohánět, to jde těžko. Když už si ten čas rodiče najdou, tak si toho zase neváží děti, hledí si jen počítače a jejich rodiče jim přijdou úplně ,,trapný". Ano, já vím, že jsem sama ještě dítě, ale rodiče mě odmalička vychovávali tak, abych byla slušná, poslouchala a když to bylo potřeba, dostala jsem na zadek. Nebylo to nic hrozného, ale aspoň jsem si uvědomila, že to co dělám není správné. Nemyslím si, že zrovna na nejlepším místě jsou facky nebo něco horšího, to do výchovy snad ani nepatří. Jenže dneska se rodiče vůbec neohlížejí na to, jak se jejich děti chovají a je jim to jedno. Ve středu jsem zrovna měla vystoupení, přednášela jsem básničku a když jsem si pak šla sednout za našima, asi tři řady před námi seděli nějácí rodiče, a jejich kluk si tam pobíhal, střílel tam tou hrací pistolí, což samozřejmě všechna vystoupení rušilo. A když spadl z těch třech schodů, co tam jsou, tak si teda ti rodiče uvědomili, že už to asi stačí a posadili ho k sobě. Ale existují i mnohem horší případy. Ještě v létě jsem šla se Sárou na procházku a přede mnou jela ženská s chlapem na kolech a to dítě, co měla ta matka za sebou na sedačce brečelo. Po chvíli ho ta ženská sundala, začala po něm ječet, co si o sobě myslí a že ona bude teď muset celou cestu jít a to děcko si bude spokojeně sedět, nechyběly samozřejmě nadávky typu pí**, ku***, atd., a otec jenom přitakával. Je tohle normální? Pardon, ale takovým lidem bych vážně zakázala vůbec to dítě mít. A potom se všichni diví, jak to, že jejich děti takovéhle nadávky znají? Mohla bych vyprávět dál, ale to by bylo na dlouho ...

    OdpovědětVymazat
  28. [29]: Tedy já ti povím, normálně mi skoro poklesla brada, protože takový názor u nedospěláka se hned tak nevidí. Jsi opravdu velmi moudrá a přála bych ti, aby ti to vydrželo co nejdéle...

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).