Ahoj babi,
když jsem ti před dvěma lety psala naposledy, slibovala jsem ti tenkrát, že až Matýska ten smutek z toho, že už nejsi, přejde, že ti pošleme do nebe jeho vynález, kouřovej dopis. Jenže ono ho to nepřešlo. V posteli pořád spí s tvým gaučovým polštářkem a na tabuli nad postelí má fotku vás dvou, jak se vedle sebe culíte. Návštěvy hřbitova bojkotuje, ale tuším, že to má asi po mně. Vím, že ty víš, že pietní místo máme v našich srdcích a vzpomínkách a ne na hřbitově, kde ani nemáš svůj náhrobek a kde tvůj prach poletuje stejně zmateně, jako ty sněhové vločky, co právě teď začaly padat z nebe. A tak je u nás doma pořád zapálená svíčka a my máme alespoň trochu pocit, že to tvoje babičkovské teplo je tu pořád s námi. Ale proč vlastně píšu...
Nevím, jestli se to k tobě už doneslo, protože v tom vůbec neumím chodit a ani v nejmenším netuším, jak dlouho trvá duším doputovat od nás ze země tam nahoru, ale brzy ti dorazí společnost. Babi Janinka odešla po dlouhém, statečném, leč zcela marném a beznadějném boji za tebou. Až se shledáte, vyřiď ji prosím, že ji moc obdivuji za její sílu, s jakou bojovala o svůj život, protože to, co na tu neobyčejnou stařenku za poslední měsíce osud naložil, by bylo příliš i na několik životů. Pláču bolestí, i když jsem si myslela, že jsem všechny slzy po tvé smrti vyplakala, pláču úlevou, protože vím, že skončilo velké trápení nás všech. Snad je tvůj obláček dost prostorný na to, aby se na něj pohodlně vešly dvě dámy v houpacích křeslech. A až se tam uvelebíte, přikryjete se dekou, budete usrkávat voňavou kávu a zdrbnete všechny okolo, hoďte na nás, prosím, občas očko. Jen tak, pro jistotu...
P.S: A moc vás obě prosím, abyste se tam nehašteřily pro maličkosti, obě dvě jste takové horké hlavy. A nevymlouvejte mi to, znám to (i vás) moc dobře, ta paličatost se dědí z generace na generaci a když ji má člověk od vás obou najednou, to je pak teprve nářez! Takže když říkám, že v případě srážky vás dvou by to nemuselo dopadnout dobře, mám to z první ruky. Ještě abyste se tam tak popraly a z vašeho protrhnutého načechraného obláčku k nám dorazila bouřka a chumelenice. To tak!
Moc hezky napsané. A dojemné.
OdpovědětVymazatSoucítím s Matýsekem. Tento měsíc uplynou tři roky od doby, co nás navždy opustila moje milovaná prateta. Vzpomínky na ni si uchovávám stále - vlastně není den, kdy by mi ji něco nepřipomnělo. Chybí mi pořád.
Janinko, myslím na tebe, drž se!
Nikolko, moc děkuji. Pamatuji si, jak jsi o pratetě psala, odchod milovaného člověka je vždy strašně těžký, i když rozum říká, že je to tak lepší, že už se netrápí. Opatruj se!
VymazatUpřímnou soustrast.
OdpovědětVymazatDěkuji ti, Hani.
VymazatJaninko, moc krásně napsané, je mi odchodu babičky líto, ale tam už ji nic bolet nebude.
OdpovědětVymazatDržte se. Moc tě zdravím Jiřina z N.
Jiřinko, moc děkuji.
VymazatJaninko,moc hezky napsáno. Upřímnou soustrast.
OdpovědětVymazatDěkuji ti, Fukčárinko.
VymazatJani, to je hodně dojemné a krásné rozloučení s druhou babičkou, potažmo i zavzpomínání na tu první. Takový už ten život je, babičky by měly určitě z tvého vyznání velkou radost a třeba i mají. Co my víme? Moc zdravím.
OdpovědětVymazatMoc ti děkuji, Evi. Věřím, že mají, protože máš pravdu, co my víme...
VymazatKrásně napsáno. Upřímnou soustrast.
OdpovědětVymazatHanka
Děkuji, Hani.
VymazatAch, to je tak smutné... tedy upřímnou soustrast a hodně sil. Nepochybuju o tom, že láska vašich babiček bude stále s vámi.
OdpovědětVymazatDěkuji ti, milá Marie Veroniko.
VymazatMoc smutné, při takovém trápení je vše ostatní nicotné. Čas ale snad žal trochu zmírní a na babičky zůstanou jen pěkné vzpomínky.
OdpovědětVymazatA odchod ze světa bez náhrobku a jen rozptýlení považuji také za nejlepší.
Děkuji ti, Miloši, na ten čas tak trochu spoléhám.
VymazatBabička byla praktický člověk, nechtěla, aby po ní zůstaly nějaké závazky, a tak byl rozptyl jediná volba. Třeba jednou k podobnému názoru taky dospěji.
Milá Jani, to je hezký dopis pro babičky. A víš, že já si taky představuju obláček, na kterým sedí moji milovaní, kteří již zemřeli.A na tom obláčku je ještě modrá pruhovaná peřina. Nejdřív si tam na té peřině seděla jen teta, pak jedna babička, pak druhá moje nejmilejší babička, která mě vychovala, potom mamka... Všechny tam sedí vedle sebe, v ruce každá hůlku a dívají se dolů, jak to tady vedeme. Někdy se mi o nich i v noci zdá. Jani, držte se ! Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Děkuji ti, Leni. Představa, jak tvoji nejmilejší sedí na obláčku na peřině, je moc hezká.
VymazatMoc pěkně a citlivě napsané. Tak věřím, že bouřek a vichřic nepřibude a do slunečních paprsků se přimíchá duch vzájemného pochopení a podpory.
OdpovědětVymazatDěkuji ti, Petře, také v to věřím.
VymazatJaninko, moc smutné. Ale já si myslím, že z dobrých lidí se stávají andělé, a dávají tam nahoře na nás pozor... (Třeba v tom houpacím křesle s kafíčkem.) Jinak si některé věci neumím vysvětlit.
OdpovědětVymazatTaké si to myslím, občas si říkám, že mám neuvěřitelné štěstí a ono to může být celé vlastně úplně jinak...
VymazatBolest pro milovaného člověka nikdy nepomine, nepřejde - jen milosrdný čas ji může zmírnit. Hodně sil přeji.
OdpovědětVymazatMnohokrát děkuji, na ten čas se trochu spoléhám...
VymazatUpřímnousoustrast. To je krásné, ale opravdu smutné vyznání... Drž se, Jani! ♥
OdpovědětVymazatDěkuji ti moc, milá Eliss.
VymazatUprimnou soustrast...Alrspon vzpomiky navzdy zustanou..
OdpovědětVymazatDěkuji ti, Jane.
VymazatAť navždy žije ve vašich srdcích.
OdpovědětVymazatDěkuji, to bude. Budou.
VymazatKoukám, Jani, že máš také smutné období. Dopis nahoru jsi napsala nádherně, daleko lépe než já. Věřím, že oběma dámám dojde a udělá velikou radost. Posílám upřímnou soustrast. Vím, jaké to je... <3
OdpovědětVymazatLeni, moc děkuji. Tvá ztráta mě moc mrzí, je moc smutné, když odejde mladý člověk a ještě k tomu z vlastní vůle 😥. Já to mám mnohem snazší a dokážu se s tím smířeně vyrovnat, protože babička prožila opravdu dlouhý a naplněný život. Posílám hodně sil ❤️.
VymazatSouhlasím s tebou, Janinko. Babička měla určitě krásný, naplněný život. Lukáš ho měl před sebou :(
Vymazat😥
VymazatKrásně napsané. Mrzí mě Tvá ztráta. Upřímnou soustrast.
OdpovědětVymazatDěkuji ti, milá Rezzy.
VymazatDoják. Ale život holt takový je. Dojemný, když začíná a i když končí.
OdpovědětVymazatJe to tak, milá Padesátko…
VymazatJani, moc hezky napsáno. Uchováváš si je ve vzpomínkách takové, jako opravdu byly. Upřímnou soustrast.
OdpovědětVymazatMoc ti děkuji.
VymazatMoc hezky a citlivě napsáno.
OdpovědětVymazatUpřímnou soustrast .
Děkuji ti, Růženko.
OdpovědětVymazatUpřímnou soustrast Jani.
OdpovědětVymazatNapsala jsi to moc hezky. S láskou.
Děkuji ti, milá Chudobko ❤️.
Vymazat