Moje babička je tvrdohlavá jako mezek. Většinou se její paličatost vyskytuje v přijatelné formě, ovšem jednou do roka téměř s jistotou zaperlí tak, že to i nás, zkušené a situace znalé, překvapí (třeba když tajila svou slepotu). Nejinak tomu bylo i letos, kdy babička oslavila krásné kulaté narozeniny, které už by byly hodny oslavy. Jenže babička jakoukoliv slávu odmítala, dokonce i jen náznak oslavy nepřipadal v úvahu, stejně jako dárek hodný jubilea.
"Babi, co bys chtěla k narozeninám?"
"Janinko, nic, vždyť já všechno mám..."
Jak nečekané!
"Babi!"
"No tak jo, jedna věc by tu byla, víš, já už strašně dlouho postrádám pilníček na nehty, tak ten bych si přála."
"Dobře babi, dostaneš pilníček. A teď to zkus ještě jednou a lépe."
"Dobře, podívej, já jsem si minulý rok koupila čepici a chtěla bych si k ní uplést šálu ve stejné barvě, tak kdybych mohla dostat dvě klubíčka vlny..."
Chápete už, jak to s ní mám těžký? Přemluvit jí k oslavě? To bych spíš naučila balvan vyšívat!
"Víš co babi? Tak jo. Dostaneš pilníček a klubíčko. A my ti přijdeme popřát jen tak. A nic nechystej."
Víte, ona ta paličatost se u nás dědí ob generaci. Babi ji má po svém dědovi Matějovi (ano, to je ten anarchista a buřič), no a po babičce ji mám zase já. Stejně, jako obličej bez vrásek a počínající pleš. A tak jsme šli tedy babičce popřát. Jen tak. S pilníčkem a klubíčky (orchidej a obraz vnuků na plátně byl jako bonus). A taky s dortem. Protože o tom, že by nechtěla dort, nepadlo ani slůvko!
A i když je babička někdy tvrdohlavka umíněná, moc ji miluju.
Udělala bych pro ni všechno.
Jen kdyby chtěla.
Tak to je moc hezký dort a musel být i moc dobrý. Babička nechce dárky? Nediv se, jsem o hodně mladší (o 13 let) než ona a taky si myslím, že všechno máme (můj muž také). Víš pro babičky a dědečky a možná i pro rodiče už samotné je největší dárek, když přijdou potomci, povídají si s nimi a spolu navzájem. Poreferují, jak žijí- vzpomínky už se dávno probraly, takže teď už přítomnost, plány mladých (na nemoci nevzpomínat). To bych si přála kdykoliv k narozeninám a nemusely by být jen kulaté.
OdpovědětVymazat[1]: Přilípnu se ke komentáři Ruženky a snad jen dodám: kdyby zdraví sloužilo co nejlíp to jde. S ním je dobrý i ten vynikající dort. A hlavně vzájemná blízkost, porozumění. Ona vás babi nechce zatěžovat sháněním a tak si přeje něco, čím se může bavit, co umí. Jako vy ten překrásný dort!
OdpovědětVymazatDort je luxusní. Ty listy jsou z čokolády? Babička musela být nadšená. Hlavně ze samotné návštěvy.
OdpovědětVymazatNo tuhle větu miluju: "Nic nechci já už všechno mám..." A pak si člověk láme hlavu s tím co darovat....
OdpovědětVymazatMám podobný problém s manželem - ten by měl jediné přání - ubrat aspoň 20 let! Dort vypadá báječně, zvenku i zevnitř 😜😝 Lístečky i růži jsi dělala ty?
OdpovědětVymazatBabička má 90?
OdpovědětVymazatJežiš mňam a ještě ke všemu celý čokoládový to je něco na mě
OdpovědětVymazatTak to je naprosto, ale naprosto dech beroucí.. Úžasný dort!!!
OdpovědětVymazatTen je úžasný, ještě jsem takový neviděla
OdpovědětVymazat[1]: Děkuji ti . Já s babičkou nejraději probírám právě ty vzpomínky .
OdpovědětVymazat[3]: Děkuji ti . Ano, ty lístky jsou z čokolády.
OdpovědětVymazat[2]: Moc děkuji!
OdpovědětVymazat[5]: Ano, dort a vše na něm je samovýroba
OdpovědětVymazat[4]: Viď?
OdpovědětVymazat[6]: No jo, 90. Myslím si, že když člověku neslouží zdraví, dožít se takového věku není zrovna výhra...
OdpovědětVymazat[8]: Mockrát ti děkuji!
OdpovědětVymazat[7]: Ouplně celý celičký skrz na skrz echt čokoládový!
OdpovědětVymazat[9]: Děkuji ti!
OdpovědětVymazatTen pilníček byl zapečen v dortu?
OdpovědětVymazatBože, to je přenádherný věk, požehnaný.
OdpovědětVymazatParádní dort i věk. Pevné zdraví babičce.
OdpovědětVymazatVěk babičky je úctihodný! Dortík pěkný, moc se mi líbí ty listy. Nemám zdaleka věk jak Tvoje babi, ale také nic nechci dostávat, mám vše potřebné.
OdpovědětVymazat[20]: Mockrát ti děkuji!
OdpovědětVymazat[19]: Nebyl, ale až babičku zavřou, budu to vést v patrnosti!
OdpovědětVymazat[22]: Děkuji ti!
OdpovědětVymazat[21]: Moc děkuji i za babičku .
OdpovědětVymazat[15]: Znám víc než dobře, babí je 84 a žít s ní celý život 24hodin denně, to si asi nedovedeš představit, když máš babí daleko. Není nádherné být stár, nikdo není na stáří zdáv, ale..., každý si myslí, že dožít se sto roků je výhra, myslí, protože neví která bije!
OdpovědětVymazatNádherný dort!
OdpovědětVymazatJaninko co to je za novou fotku modelky vpravo na tvém blogu?
OdpovědětVymazat[27]: Tuhle babi nemám daleko, bydlí ve vedlejším městě, ale je pravda, že si to nedovedu představit. Stačí, když mi vypráví moje maminka, která k ní několikrát týdně chodí, co babi vyvádí za alotria...
OdpovědětVymazat[28]: Moc ti děkuju, Vlasti! Dort a chlebíčky jsou u mě základ!
OdpovědětVymazat[29]: Když na to tak koukám, tak bych řekla, že to bude spíš výtvor mojí maminky a tatínka .
OdpovědětVymazat[32]: v tom případě to je porušení autorského práva, koukej dodat fotky autorů díla!
OdpovědětVymazat[33]: Mám to dovoleno i bez nich .
OdpovědětVymazatTu větu... níc nepotřebuju má v oblibě i moje milá tchýňka ... asi je to staronový větný druh: věta přací, beznáplňová....
OdpovědětVymazat[35]: Asi tak, no .
OdpovědětVymazat90?! No téééeda. Naše babička, vlastně tchyně, má 86 a nejvíc mě vždy překvapuje, jakou má chuť k jídlu. Ta by takový dort slupla na počkání. Já ale taky .
OdpovědětVymazatBabička je zlatíčko :) a určitě si na dortu pochutnala a tedy, krásný je - bez debaty! A babička pobavila :) to je stejné u nás - i když je babi o pár let za tou tvou, ale fakt jen o pár :) umí nás rozesmát, stejně jako parádně vystrašit :)
OdpovědětVymazat[37]: No jo, 90. Naše babička má podobný apetit tvé tchyni, jak vidí sladké, cukrovka necukrovka a přestane se znát .
OdpovědětVymazat[38]: To tedy je .
OdpovědětVymazatLuxsusné!! ♥ P.S: prosím ťa, nevieš ako sa zbaviť reklam na blogu? Chápem jednu dve.. ale tú čo svieti cez celú obrazovku.. že mi zakrýva dizajn?!
OdpovědětVymazat[41]: Děkuji .
OdpovědětVymazatTen dort je tak stylovej a nádhernej. Úplně vidím takovou tu typickou místnost, které vévodí tmavý masivní nábytek, na stole je sněhově bílý háčkovaný ubrus, uprostřed dóza s bonbony a skleněná broušená mísa s ovocem a ořechy... Neumím si představit dokonalejší dort pro babičku. Vypadá jako dózička na tajemství, šperky a dopisy ovázané růžovou stužkou... Janinko, díky bohu za Tvoji paličatost a Tvé mistrovství. U Tvých výrobků se vždy raduji nad krásou a tiše závidím Tvůj um. Udrž si co nejdéle nejen paličatost, ale i smysl pro humor, smysl pro detail a chuť tvořit.
OdpovědětVymazat[43]: Jé, to je tak krásnej nostalgickej komentář, ani nevíš, jakou jsi mi s ním udělala radost! Moc ti za něj děkuju!
OdpovědětVymazatMoc krásné! A tu pleš máš jako kde?!
OdpovědětVymazat[45]: Děkuji!
OdpovědětVymazat