Můj školní deníčku...

...aneb zápisky zmatené matky ještě zmatenějšího prvňáčka.

Ve čtvrtek,

den první, se nestalo nic, co by stálo za zmínku. Tedy kromě slavnostního přivítání nových žáčků v malé uzavřené hale bez oken, kde přítomní (90 dětí, 300 rodičů, prarodičů, tet, strýců či jiného příbuzenstva a členové pedagogického sboru) málem pomřeli vedry.

V pátek,

den druhý, se Matěj v šatně snaží převléci do hracích tepláků a velice se diví, že tam nejsou. Tenhle školkový zlozvyk budeme odbourávat hodně dlouho.

Přinesl domů cizí láhev od pití a mně neznámý obal od sušenky. Základy kšeftování zvládl skvěle.

Byl posazen do první lavice před stůl paní učitelky. Jako souseda vyfásnul retardovaného chlapce, který v rámci inkluze nešel do školy speciální, ale získal v běžné škole asistenta.

Potykal si s hlavní paní kuchařkou, kterou zná jako maminku kamaráda ze školky.

V pondělí,

den třetí, se hned ráno řešilo sousedství vedle retardovaného hocha, o kterém jsem zapomněla zmínit, že Matěje a jeho spoluškolkáčky ve školce týral tři roky. Po polovičákově poznámce, že si to synek vyžral za ty tři roky dost a že to celkem stačilo, byl chlapec přesazen. Teď jsme vyvrhelové.

Třídní schůzky. Rodiče obalují sešity, peněženky pláčou, rodiče taky a to hlavně nad materiálem, který se ve třídě sešel. Bude to devět děsivých dlouhých let.

Začala družina a Matěj od této chvíle chodí domů denně špinavý jako prase.

V úterý,

den čtvrtý, jsme ze školy dostali upozornění, že musí mít děti DENNĚ čistý LÁTKOVÝ UBROUSEK. Aby nedrobily v družině. Kdo hádá, že mu nedávám žádný, hádá správně.

Ve středu,

den pátý, si synek čistil ve škole špínu za nehty. Chválihodné by to bylo, kdyby to nedělal grafitovou tužkou.

Domů odešel v teplácích na tělocvik, kalhoty zůstaly zamčené ve třídě.

Ve čtvrtek,

den šestý, si Matěj stále nezvykl, že si sebou musí brát ráno z domova školní tašku.

V pátek,

den sedmý, se dítko ráno stále snaží převlékat do tepláků na hraní a stále chodí domů jako prase.

V pondělí,

den osmý, končí možnost vstupu rodičů do šaten a odvádět děti do tříd. Co se dítka nenaučila za týden, bude jim teď velice chybět. Odpoledne se dozvídám, že ráno Matěj netrefil do třídy. Vůbec to nechápu! Co je těžkého na tom jít rovně, doprava, doleva, převléknout se, pak jít zase rovně nahoru po schodech, doleva a na konci dlouhé chodby zahnout do třídy napravo?

V úterý,

den devátý, přišel Matěj domů poškrábaný od retardovaného hocha.

A taky hladový. Odpolední svačinu, BeBečka, mu jakýsi Vašík házel na zem tak dlouho, dokud z ní nezbyly drobky. Ke kafi a na nervy dobrý.

Ve středu,

den desátý, vyzvedával dítě z družiny tatínek. Domů Matěj dorazil v teplácích z tělocviku, bez kšiltovky, bez mikiny. A v bačkorách.

Sedím u druhé sklenky vína a přemýšlím, zda se ze mě stane alkoholik. Tchyně to nedokázala, moje zaměstnání taky ne. Zvládne to první třída?