Tajemství

Když jsem včera přišla pro Matýska do školky, hnal se ke mně s lišáckým úsměvem.

"Maminko, chceš vidět, co mám schovaný v bačkoře?"

Moje "Jasně!" znělo v souladu s očekáváním složeného obrázku, případně plátkové žvýkačky vykšeftované za kdovíco. Koule by na to měl.

"Tak koukej!" a sundá z nohy přezůvku.

Koukám. Bačkora ukrývá obsah, který bych tam nehledala ani ve snu.

"CO TO JE?" byla velice blbá reakce. Já moc dobře věděla, co to je, ale proč je to zrovna v bačkoře?

"To jsem našel ve třídě v rohu, tak jsem si to vzal. Ale neměl jsem kapsy, tak jsem si to schoval do bačkory. Kdybych si to totiž dal do punčocháčů, tak by mě to tlačilo do pinďoura."

"AHA. A nebolelo tě to?"

"No, docela jo."

"Už aby bylo jaro a mohl jsi nosit tepláky s kapsama."

A tím se dostávám k jádru věci. Udržet tajemství. To dítě dokázalo několik hodin chodit s bačkorou narvanou šutry, knoflíky a korálkem, aniž by píplo. A to i přes to, že ho to bolelo. Existuje možnost, že se taková vlastnost dědí? Tedy, nemyslím tím rvaní si bordelu do bačkor, ale udržení onoho tajemství? Kdysi jsem vám tu vyprávěla o mém prapradědovi Matějovi. Jeho žena, má praprababička Verunka, mu říkala "Matýsku", což mi přijde velice legrační, protože zaměstnáním byl Matěj horník. Horník Matýsek :). Krom hornictví se věnoval koncem 19. století nelegálnímu šíření letáků, neb to byl také anarchista. Což o to, jazyk za zuby držet uměl. Ale k jeho smůle nikdy nedokázal při četnických prohlídkách skrýt letáky tak, aby je strážci zákona nenašli, což mělo vždy za následek vyhoštění z vesnice. Verunka byla velice trpělivá a věrná žena, která musela mít Matěje opravdu ráda, protože málokterá manželka by snesla každoroční stěhování z místa na místo. Když se jí jednou při další šťáře četník zeptal "Proč od toho chlapa neodejdete? Vždyť vám dělá jenom problémy!", tak mu Verunka odpověděla "Protože je to můj manžel!".

Tak to byl prapraděd Matěj, buřič. Celý náš Matýsek. A nebyl v naší rodině jediným, kdo nesouhlasil s režimem a dokázal se mu vzpírat. Třeba takový polovičákův praděd Václav, ten byl zase po válce členem odboje a jedné nejmenované ilegální organizace. Byl odsouzen na osm let za velezradu, k trestu propadnutí veškerého jmění a ztrátě čestných občanských práv. Tenhle praděd však tajemství u výslechu neudržel. Ale koule měl i tak. Jako náš Matěj.