Podzimní tvoření s dětmi - Halloweenská lucerna

Když mi maminka minulý rok přinesla lískáče, přesně jsem věděla, co vyrobím ze sklenice, která ořechy ukrývala. Na její "A tu skleničku chci vrátit!" jsem nevychovaně a drze reagovala "Na to zapomeň, je boží!"

Když se minulý týden schylovalo k finální fázi mého výrobku, shodou okolností u toho byl i můj drahý rodič...

"Hele, to je přece ta moje sklenice!"

"Ne, to jsi se asi spletla, není!"

"No to teda je, naval!"

"Ne, není!"

"Jano!"

"Neříkej mi Jano!"

"Jano!"

"No tak je. A co? Jsem ti přece minulej rok říkala, že ti ji nevrátím, ne?"

A jak jsem řekla, tak bylo. Nakonec se ukázalo, že maminka má doma ještě jednu, tu samou, nicméně neopomněla suše dodat, že jestli mi ještě někdy přinese ořechy, tak v téhle to tedy rozhodně nebude. Tvrdě vybojovanou sklenici jsem tedy mohla v klidu dokončit...

Ve dne je úplně obyčejná...

Když má ale plnit svůj účel, je strašácká!

Díky svíčce vypadá z každého úhlu jinak, jednou ve věži svítí okno, podruhé vedle hradu hoří strom. A to se mi moc líbí.

Velká část "lucerny" obsahuje dýně. A já když slyším dýně, vzpomenu si na slova tchyně a svině (prapodivná asociace!) a na básničku "Jak se z dýně stala svině", kterou jsem kdysivávejc vyplodila. A protože si myslím, že se k téhle lucerně docela hodí, ačkoliv to nemám ve zvyku, s dovolením ji vám, čtenářům, předkládám ještě jednou :-).

Jak se z dýně stala svině

Řeší problém mladá dýně.

Její oranžová tchyně

hubou mele jako v mlýně

kolo - hlučně, pořád, líně.

Z domku naší mladé dýně

uječený zní hlas tchyně.

Prolezlá je celá červy,

nic nedělá, ruce v klíně,

dýnštinou však vládne plynně.

Stará mladé drásá nervy.

Vydržela dlouho dýně

žvanění té svojí tchyně.

Během doby se však z dýně

chladnokrevná stala svině.

"Nechci pokoj mít až v hlíně!"

zařvala. Šla do kuchyně.

Odhodlaná, plná vervy,

udělala ze své tchyně,

protivné a hloupé dýně,

polívečku do konzervy...