Žitava - město duchů a očí

Možná znáte to divné šimrání, když stojíte poprvé v cizím městě a jste si naprosto jistí, že tady už jste určitě někdy byli. Přitom ale víte, že tomu tak být nemůže a váš realisticky uvažující mozek se snaží umlátit vaše srdce syrovými argumenty. No a přesně tenhle úžasný pocit (to šimrání, nikoliv mlácení :)) jsem měla já, když jsem minulý rok prvně navštívila Žitavu, město, jehož vznik se datuje do počátku třináctého století a které se počtem historických objektů na metr čtvereční řadí zaručeně na přední příčky nejspíš neexistujícího žebříčku. S odstupem času (a po třetí návštěvě) mohu říct, že mě tohle město naprosto ohromilo a uchvátilo. Možná je to i tím, že mé znalosti historie hravě pokoří i tři dny chcíplá myš a že jediná historie, která mě zajímá, je ta v mém rodokmenu a v mém internetovém bankovnictví.

Jako první vám představím místo, které mne k sobě už zdálky vábilo, ze kterého jsem měla "ošimrané" snad všechny vnitřnosti a od kterého jsem se nemohla odlepit.

Prý jsem byla v minulém životě nevěstka, takže pokud byl tento dům v minulosti bordel, vím, proč mě k sobě volal :).

První věc, která mě na městě velmi zaujala, byly liduprázdné ulice. A ty liduprázdné ulice působily o to zvláštněji, když polovina výloh obchodů na nich byla prázdná, zabedněná, vymlácená. K tomu si přidejte velkou porci historických domů ležících ladem a iluze města duchů je dokonalá. Místy to skutečně vypadalo, jako by všichni žitavští vysublimovali a na domy nikdo sto let nesáhl.

Schauburg - bývalé kino z roku 1827, které v sedmdesátých letech patřilo k nejmodernějším v bývalé NDR. Nyní bez využití a v dezolátním stavu.

Výkup lahví, taktéž bývalý a opuštěný. Zabedněnou výlohu zdobí výjev z roku 1757, kdy v důsledku útoku rakouských vojsk během sedmileté války přišlo při ničivém požáru město o velký počet obyvatel a o svou původní tvář - téměř 80% domů bylo zničeno.

Takovýchto výjevů lze vidět ve městě nepočítaně.

"Masné krámy" v Žitavě. První zmínka o nich pochází z roku 1361, tyto jsou z roku 1838. Když jsme tu byli o adventu, konaly se v těchto místech trhy.

V pozadí budova starého policejního ředitelství.

Celou dobu pobytu jsem měla pocit, že mě neustále někdo sleduje. No a ono fakt jo. Oči! A byly všude!

Tomuto stylu vikýřů a oken se říká "volské oko", jak se jmenují doopravdy ale nevím, neboť oficiální výklad volského oka v architektuře je, že okno je kulatého nebo oválného tvaru. A to tady není ani omylem.

V přilehlém klášteře kostela sv. Petra a Pavla je městské muzeum, ve kterém je k vidění Malé žitavské postní plátno.

A pro dnešek poslední obrázek - bývalé gymnázium, které vzniklo koncem šestnáctého století v jedné z klášterních budov.