Madam, na hubu padám!

Přesně takhle jsem odpověděla mé babičce, když se mě dnes zeptala "Tak co, Janinko, jak to zvládáš?"

Klaním se co nejníže k zemi všem pracujícím maminkám celého světa a kdyby to šlo, klaněla bych se i pod zem, nebo ještě lépe, nejraději bych se tam zahrabala tak dvacet metrů do hloubky a nějakou dobu tam zůstala a trochu se vyspala. Já totiž stále nějak nemůžu pochopit, jak například maminka mého drahého zvládla pracovat, starat se o své čtyři děti, denně jim vyvářet, vodit je a vyzvedávat z hlídání, školek, škol, kroužků a to prosím bez pomoci své drahé polovičky a bez babiček či dědečků.

Dort Angry Birds

...aneb Matýskův tříleťák, jak jsem ho pracovně nazvala. Samochvála prý smrdí, ale já si nemůžu pomoct, mně tohle dílko náhodou nádherně voní po oříšcích a marcipánu :). A úspěch? Bez výjimky u dětí a překvapivě i u dospělých takřka neuvěřitelný, ten hřející pocit u srdíčka... prostě bájo! :)

Marcipánoví Angry Birds

Už jsem vám říkala o své úchylce, která mě posledních pár desítek let provází životem? Že NEE? Tak to musím bezpodmínečně napravit dřív, než se vrhnu do kolotoče práce-škola-školka-myčka-pračka-kuchařka-uklízečka :). Takže zpět k té úchylce - já totiž ráda biče, hlavně jejich pletení. Jak se takový bič ve skutečnosti plete fakt netuším, nemám ten pocit, že to bude jehlicema a klubkem vlny, vlastně si myslím, že se vůbec neplete, ale to je teď úplně fuk, já ho prostě pletu a už o tom nechci slyšet ani slovo. Takže já si takhle děsně ráda pletu ty biče, hlavně na sebe a dělá mi to hroznou radost. Každý takový bič je pro mě výzvou, která je ovšem někdy i takovým malým hřebíčkem do rakve, neboť bič rovná se chvílemi infarktová záležitost. Já za to ale nemůžu, po narození mi totiž do vínku jedna sudička nadělila "Ty, děvenko, přelezeš nepřelezitelné!". Tedy, ona původně řekla "Ty, děvenko, budeš ta, co vyhraje těch 200 mega ve Sportce!", jenže to se nelíbilo těm zbývajícím dvěma sudičkám, frfňaly něco o tom, že bych to pak v životě měla moc snadný a to že teda jako ne a ať se v těch sračkách pěkně vykoupu. No a tak první sudička pod nátlakem těch dalších dvou svojí sudbu změnila a já teď musím přelézat nepřelezitelné. No, tak směle do toho!

A jaký že bič jsem na sebe upletla tentokrát? Roztomiloučké naštvané ptáky - ačkoliv by se mohlo zdát spojení bič-ptáci mírně zavádějící, vězte, že tito ptáci jsou marcipánoví a přichystala jsem si je pár dní předem na "Ángy-Birdí" dort, který jsem si letos vymyslela pro svého druhorozeného. Tedy přesněji řečeno - nevymyslela, jeho záliba v těchto opeřencích mi nápad tloukla o čelo už hodně dlouho a tak jsem sedla, googlila, přemýšlela a kreslila. Hotový dort bude až koncem týdne, ale proč vám ptáčky neukázat už teď...

To vám takhle domů přijdou balíčky s marcipánem připomínající barevná hovínka...

Některá byla vskutku realistická! :)

Téměř infarktový stav a báječný salát, který z toho vznikl :)

Poslední týden jsem byla chvílemi zralá na infarkt, skoro jsem nespala a tak jsem se v zájmu zachování dobrého duševního zdraví dnes večer rozhodla tento týden završit prolitím hrdla. Tedy svého hrdla a dobrým vínem, protože to je jediné, co na nervy v takovýchto situacích uznávám :).

Už jsem si myslela, že jsme se těch sajrajtokoků zbavili a že konečně "podle plánu" navštívíme paní na hlídání a malý si na ní začne pomalu zvykat. Jenže si to s celou parádou přifrčela laryngitida, přizvala kámošku horečku a náš drobek týden zápasil s devětatřicítkou. Že se mu udělalo lépe jsem poznala podle toho, že mu to zase začalo pálit a jeho koniny nabraly obvyklý směr - jakou jsem měla radost, když pěnovou střelou z pistole zasáhl vypínač světla a místo, aby si vylezl na židli a zhasl ho rukou, namířil na něj pistolí znova a stejným způsobem i zhasl! A když večer ve vaně, kdy zahlásil, že chce čůrat, a kdy během vteřiny, než jsem stačila zareagovat, jako nočník použil svůj kyblík na hraní, bylo mi ještě lépe! Moje radost ovšem neměla mít dlouhého trvání, neboť náš drobek rád zkouší mé nervy. Korunu všemu nasadil, když jsem ho z té vany vyndávala a na břiše měl tři ohromné pupeny, které tam před koupáním neměl. Chtělo se mi ječet, brečet, vraždit a v myšlenkách jsem ho viděla na infekčním. To přece není normální!!! Chvíli mě v tom nechal máchat a pak mi vesele zahlásil, že si tam jenom přicucával velkou injekční stříkačku, co má ve vaně na hraní... Ještě se mi někdo diví, že jsem měla nutkavou potřebu se prolít? :)

A protože jsem měla dnes večer naplánováno vařit salát do skleniček a odmítala jsem cokoliv měřit a hledat v receptech, spatlala jsem ho po paměti bez váhy jak jsem uznala za vhodné a musím uznat, že je ještě mňamóznější, než podle přesného receptu, který jsem na blog kdysi dávala. Asi proto, že jsem to přepískla s mrkví a rajským protlakem, což je ostatně dost dobře poznat na obrázcích - ten vybledlý je podle receptu, druhý s protlakem "vodvoka" :)...