TADY RÁDA ČMUCHÁM :)

Bééélaxování


Začalo mi hrabat. Už přes týden jsem v rámci možností téměř celodenně zabořená v matrikách a snažím se do příštího týdne dopátrat co nejvíce, aby narozeninové překvapení pro maminku mého manžela v podobě rodokmenu s linií jejích zatím jediných nalezených předků bylo co nejobsáhlejší. Daří se mi. A moc! Hlavně díky nezištné pomoci jiných lidiček, kteří mi pomáhají s překlady matričních zápisů, se mi ruka ještě nezastavila. Jenže! Zavřela jsem oči a viděla zápisy, vařila jsem a místo špaget tam byla změť čísel a písmenek. Šla jsem spát a celou noc jsem se hrabala v matrikách, přes den pak to samé a já začala mít pocit, že tohle dlouho nevydržím. Dneska v poledne jsem to zabalila a naordinovala si nucenou pauzu. Až mi přestanou tiky v oku, bude to známka, že můžu začít zase pátrat, dřív ne :). Přinejhorším dostane maminka narozeninový dárek později, o to větší to bude překvapení, obzvláště proto, že o tom, že jsem něco našla, nemá ani tušení.

A takhle jsem dnes bééélaxovala... :)


...s lívancema, marmeládou, ovocem a šlehačkou :).

Léta páně 1601...


Mé předkopátrání před Vánocemi nabralo zcela nečekaný směr plný dech beroucího vzrušení a stalo se tak napínavějším, než ty nejlepší detektivky na světě. A věřte, že když to řekne někdo, kdo je blázen do Agathy Christie a vůbec celkově do tohoto žánru, pak opravdu nekecá :).

Ještě teď všechny události pomalu vstřebávám a stále nemůžu věřit, že se tohle stalo právě mně. V mých pátracích začátcích před zhruba šesti lety jsem si zaregistrovala všechna příjmení, u kterých jsem měla z vyprávění mé babičky jistotu, že se nachází v našem rodokmenu, na portálu s databází příjmení a čekala, zda se ozve někdo, kdo pátrá po stejných předcích. Téměř v začátcích se mi ozval Joe z Chicaga - už jsem tu o něm kdysi krátce psala, takže nyní trochu obšírněji. Tento válečný veterán je potomkem Čechů, kteří v druhé polovině 19. století z vlasti houfně utíkali právě do Ameriky, převážně za vidinou lepších životních podmínek. Emigrace byla tenkrát tak masová, že počátkem dvacátého století bylo Chicago třetím městem s největší populací Čechů na světě, na prvních dvou místech se umístila Praha a na druhém Vídeň. Joe mi na základě mých zaslaných indicií zcela nezištně poslal poštou ohromnou obálku s poznatky, které získal, když si nechával zpracovávat rodokmen přes jakousi společnost v ČR. Tenkrát jsem si o digitalizaci matrik mohla nechat jenom zdát a jet do archivu pro mne bylo naprosto nemožné a tak jsem měla alespoň nějaký základ, se kterým jsem mohla začít pracovat. Nicméně důkaz, že máme nějakého společného předka, jsem z jeho obsáhlých informací nezískala, vše bylo tak pomotané, polovina lidí v naší společné vesnici nosila stejné příjmení a moje mozkovna dostávala pěkně zabrat. Pěkně jsem mu tedy poděkovala a slíbila, že jakmile se dozvím něco nového, určitě se ozvu.

Roky se nic nedělo a já mezitím hledala sama v nyní již mnohem dostupnějších on-line matrikách a čmárala si do svých sešitů a archů, lepila, škrtala a přepisovala. Až zničehonic, kdy už jsem skoro dávno zapomněla, že jsem někde zaregistrovaná, se mi ozvala paní, že to vypadá, že bychom mohly nalézt společného předka. Poslala jsem tedy, co vím já a následně mi přišel e-mail "Tak je to jasný" :).

LEGO Creeper


Poslední týden jsem měla nuceně dočasný azyl v dětském pokojíčku, neboť můj drahý ihned po "velké" oslavě čtyřicetin, na kterou díky chřipce dorazili celí tři! (tedy o šest méně, než bylo plánováno) zdraví slavící, lehl s horečkami taktéž. Naštěstí to není žádná fňukna a umí se o sebe postarat sám, chodila jsem ho tedy jen po očku kontrolovat, ovšem pořádný zápřah mi dávalo mladší dítko, které ztěžka odmítalo pochopit, že za tatínkem do ložnice prostě nesmí.
Ještě, že máme to LEGO a protože u nás stále ještě frčí Minecraft, trochu jsem zabrouzdala internetem na načerpání inspirace a postavila jsem dětem za to, že mě u sebe nechaly bydlet, Creepera. S otáčivou hlavou! :). Byly nadšené, až na to, že zelené kostky, ačkoliv jich nebylo málo, zkrátka na dva zelenáče nevystačily, takže se o toho jednoho děťátka málem servaly...


Komiksový dort


Dlouho jsem si lámala hlavu, jaký dort bych svému drahému polovičákovi spatlala k jeho kulatinám. On chtěl mermomocí alespoň pididortíček s logem Apple, jenže to mi přišlo strašně jednoduché a hlavně jsem se na tom nemohla nijak výtvarně vyřádit. Ale protože oslavy měly být dvě, jedna pidi a jedna veliká, na pidi jsem mu ten jeho vysněný "Applí" dort spatlala. Bohužel, ačkoliv dort z ořechového těsta prokládaný vanilkovým krémem a višňovou marmeládou potažený marcipánem chutnal všem, oslavenec nadšen nebyl, neboť starého psa novým kouskům nenaučíš a tak moje snaha konečně utnout letitou éru piškotových dortů s ořechovým krémem vyšla nazmar. Ale jedno se mu musí nechat, alespoň přiznal barvu, přeci mi prý nebude nalhávat, že se po něm mohl utlouct. Já si prý totiž všechno moc pamatuju a to bych pak při dalším dortíkopatlání mohla dostat jalový nápad "Áááá, to mu přece tak moc chutnalo, to já mu udělám!" a to by nemohl dopustit...:)

Omlouvám se za kvalitu obrázku, foceno brzy ráno ve tmě a u ostatních fotek raději pomlčím, kdyby jste viděli, jakým chromým nemocňáčkem fotím, asi by jste se slzami na krajíčku založili sbírku... :)

Bambusová krabička


Když jsem se zařekla, že si žádný nový tvořící materiál kupovat nebudu, dokud nezlikviduji ten starý, kecala jsem. Ono totiž, když chcete vymyslet a vyrobit příhodný dárek pro muže, jde to docela těžko, máte-li na skladě tunu mašlí a korálků... :)

Přemýšlení, co vyrobit, zabralo jen chvilku - spatlám originální krabičky na čaj a s láskou je i naplním. Netrvalo dlouho a zanedlouho mi domů dorazil balíček s bambusovými krabičkami, papírovými ubrousky na decoupage a s nějakým tím lakem. Čajovou náplň jsem kupovala ještě před objednáním krabiček, protože jsem potřebovala vědět, jaký rozměr objednat, aby tam čaje nebyly natěsno, ale aby tam taky ani neplavaly...

A jak to dopadlo? Ubrousky pečlivě vybrané, nastříhané a nalepené, barvička i lak napatlány, nevzhledné gumičky na úchyt nahrazeny barevně odpovídajícími řetízky z bavlnky, dílka naplněna, zabalena a mé tvořivé já na čas uspokojeno. Pravda, krabička laděná do zelena je trošku křivotvará, ale co už s tím nadělám, kdo ví, na co zrovna ten chudák Číňan při pletení myslel. V úložném prostoru v posteli v ložnici mi to voní jako v čajovně a já tajně doufám, že do zítřka můj drahý nepojme žádné podezření... :)


Kuky aneb růžovka podruhé


O mém milovaném plyšovém Kukym jsem psala před rokem v článku na Téma týdne Rasismus. Článek se jmenoval


a protože co jsem chtěla, jsem o Kukym napsala, rozhodla jsem se vám ho "vyrobit" :). Ráda bych vám představila velmi jednoduchý (a dle mého silně návykový) program, na který jsem nedávno narazila. Jedná se o virtuální barvičkopatlání a překvapivě na to nemusíte být žádným umělcem, což se mi náramně hodí :). Každý krok můžete vrátit zpět, barev je tam sice jen patnáct, ale na vyblbnutí to stačí, můžete měnit tloušťku barevné čáry a dílko lze dokonce i rozvibrovat. Na závěr si obrázek uložíte, program vám vygeneruje odkaz, který následně můžete vkládat kamkoliv se vám zlíbí. Ostatní po rozkliknutí vašeho odkazu uvidí, jak jste, krok za krokem, obrázek tvořili a já tak někdy nestačila žasnout nad úžasnými dílky mých přátel...

Tady je můj Kuky...


A co vy? Podělíte se o své výtvory v komentáři pod mým článkem? :)