Týden 44.

Pondělí

Míša byl u zubaře. Poprvé za celý svůj život nehysterčil. Nevím, jestli za to mohlo jedno sezení u kinezioložky nebo měsíční kámen, zlatý aventurín a hematit, které jsem mu navlékla na šňůrku s tím, ať si je při návštěvě žmoulá v ruce. Možná ani jedno. Možná to všechno způsobil můj muž, který tam šel s ním. Po zjištění, že Míšu vždycky babička v čekárně zpracovávala půl hodiny a stejně to bylo na houby - ječel už ve dveřích, co mu budou dělat (a to šel jenom na prohlídku!) a když už se ho podařilo dostat do křesla, odstrkoval paní zubařce ruku - se na synka podíval a procedil:

"No tak to by sis mohl zkusit. Ostudu mně ani sobě dělat nebudeš, sedneš si na křeslo, otevřeš pusu a ani necekneš!"

A pán tvorstva promluvil a tak se i stalo :).

Úterý

Malkiel má ve svém týdnu čtyři dny, které zařadil do kategorie "stojítozavyližprdel". Jestli mám tohle úterý nějak charakterizovat, pak ho tahle kategorie plně vystihuje. Pohroma, katastrofa a víc to rozvádět nebudu.

Středa

Cestou na vyšetření do nemocnice...

"Mami, když tě Matěj občas to, nechtěla bys ho dát tam?"

"Co mě občas to? Kam bych ho měla dát?"

"Když zlobí. Támhle to píšou - PLNOU PAROU VPŘED, PLNOU PAROU VPRAVO."

"A co jako, kam vpravo? "

"No, tam je ten Babybox."

"To nemůžeš myslet vážně, děláš si ze mně srandu??"

"Jo. No nebylo to legrační, mami?"

"Ne, nebylo. A jestli ještě jednou řekneš takovou pitomost, tak tě tam příště zavřu."

"Jo? Jak asi? Vždyť se tam nevejdu."

Po kom má sakra to dítě tak prořízlou pusu?

A cesta zpátky...

Míša se sklání nad kočárkem, kde Matýsek usnul.

"Jéé, podívej, ten je ale roztomiloučkej!"

"No vidíš. A ty bys ho zavíral do Babyboxu..."

Pátek

Díky novému dílu komiksu "Kačer Donald" jsme dostali nového "člena" rodiny...

Neděle

Poprvé za rok a půl sedm hodin bez dětí.

Poznatky z Prahy, kam jsem zavítala coby módní doplněk a psychická podpora mého muže:

- Není seminář jako seminář. Na tomhle jsem se totiž nic nového nenaučila. Ovšem jedno mi to dalo - definitivně jsem se díky němu rozhodla, že CHCI ten vysněný domek a i přes spoustu překážek, včetně těch finančních, s tím začneme něco dělat.

- Pro někoho je společenský oděv oblek či šaty. Pro někoho tepláky a vytahaný svetr.

- Když nefunguje klimatizace v sále, kde je přes tisíc lidí, óóó jééééé...

- Praha je veliká. Na mě moc. Tam kde jsem byla, bych opravdu bydlet nechtěla, samá šedá betonová kostka.

- Nejvtipnější na celém dni mi přišel nápis nad dálnicí, přesné znění si už nepamatuji, ale bylo to něco v tomto smyslu:

PRAVDĚPODOBNÝM ÚKOLEM DÁLNICE D1 JE, ABY SE CO NEJMÉNĚ PRAŽÁKŮ DOSTALO DO BRNA. :)