Sněhulák Legulák

Divný. První prosinec klepe na dveře a sníh v Jablonci nikde. Ano, myslím tím TEN Jablonec, kde sníh napadne většinou začátkem listopadu a začátkem května sleze. Ne že by mi to nějak vadilo - vzhledem k tomu, že musím denně ujít pár kilometrů s kočárkem, mi sucho vyhovuje a já děkuji všem Svatým, že to letos je tak, jak je.

A jestli vám sníh přeci jen chybí a chcete si postavit sněhuláka, udělejte to jako já... :)

LEGO sněhulák :)

Týden 47.

Pondělí

Musím na odběr krve a protože nemám hlídání, jdu tam i s Matýskem. Pramálo se mu líbí, že do maminky paní sestřička zabodla injekci, vehementně se mě snaží od ní odtáhnout. Působí to opravdu úsměvně, pevně věřím, že mu to ochraňování svých blízkých vydrží :).

Středa

První výsledky jsou v pohodě, na testy na boreliózu si počkám do příštího týdne. Když i ty budou v pořádku, budu muset na revmatologii. Tak nevím, jestli je to dobře, nebo špatně a jestli je horší borelióza nebo revma s artritidou.

Hercule Poirot

Hercule Poirot

Puntíčkář a hnidopich knírkatý.

Gurmán. Na hlavě mírně plešatý.

Zdvořilý, elegantní Belgičan.

Ješita. Vcelku ale milý pán.

Detektiv roztomile kulatý,

zloduchům šlapající na paty.

Bohužel nevyniká rychlostí,

jeho jsou buňky šedé předností.

Tak to je, vážení, ve zkratce on,

mé sbírce vévodící šampión.

A která že bytůstka stvořila

šťourala Poirota Hercula?

Kdo na svědomí má toho pána?

Agatha Christie jež překonána

v prodejnosti pouze byla sirem

(krajanem svým) W. Shakespearem...

Týden 46.

Pondělí

Učiněno pozoruhodné zjištění - složit na kousky rozebraný kočárek je mnohem těžší, než ho rozložit. Teplota mozku stoupá, můj oblíbený Tetris je mi v tuhle chvíli houby platný. Po hodině práce se složený kočárek blýská novotou a hlavně, krásně voní...:)

Středa

V noci se mi zdál pošahaný sen. S mojí spolužačkou ze základní školy jsme byly pozvané na otevření nového závodního okruhu. Jako čestní hosté jsme my dvě (vyšňořené do historických kožených oblečků, čepic a brýlí) tím tankodromem projely a když jsme dorazili na konec, stála tam vysoká budova s kulatým půdorysem. Uvnitř to vypadalo jako ve velkých garážových domech, tmu, která tam byla, ozařovalo pouze nouzové osvětlení a... ohromné billboardy s mými kresbami pro kulíšky. No jak říkám, pošahaný. Jeden obrázek vám sem dám, ten který jsem na těch reklamních poutačích uviděla jako první...

Čas pro reklamu - krásné pohádky pro kulíšky (malá nedonošeňátka) a jejich rodiny doplněné ilustracemi najdete v knížce, která by měla vyjít během prosince. Až vyjde, určitě sem napíšu více informací...

Kulíšek :)

Večer parádní třídní minirychlosraz.

Ach to ego... :)

Poslední dobou jsem řešila dilema, zda mám na svých stránkách členství v Autorském klubu propagovat. Moje hnusné, vychloubavé a polichocené ego mělo navrch, takže nyní zůstala otázka, jakým způsobem. Nakonec vyhrálo mé hračičkové já :).

Týden 45.

Pondělí

Nikdy by mě nenapadlo, co za blbosti budu muset v Míšově škole řešit - obědy... Nejde o to, že by mu nechutnalo a on nejedl, je po mamince a tak je to spíše naopak, stejně jako já v jeho letech by si i on rád přidal :). Jde o to, že takzvaní obědváři (ti kteří jdou po obědě domů a ne do družiny) mají ve svých řadách tzv. klíčníka, který obědvá s nimi a otevírá a zavírá šatnu. Klíčník se má po týdnu střídat, leč tomu tak není a to je velký problém, protože stávající klíčník, respektive klíčnice, spěchá domů tak, že ostatní u stolu nestihnou kolikrát sníst ani polévku. Minulý týden jsem tedy pro jistotu, než všechno začnu řešit přes paní učitelku, dala Míšovi za úkol, ať se podívá, v kolik začne jíst a v kolik prťavá klíčnice ukončuje oběd. Poslechl a já dnes při jeho vyzvedávání před školou s úžasem poslouchám, že na tříchodové menu mají druháčci rovných deset minut. Mám pocit, že ve čtvrtek si na třídních schůzkách někdo něco nepěkného vyslechne...

Záchodové strašidlo

Na záchodě na mně zírá...

...je to možné? Kýho výra!

Strašidlo velké jak díra

vykousaná v kousku sýra.

Zírá hezky od podlahy

(doma máme staré prahy,

lakované a dřevěné),

šmírák je to, a né, že né!

Roky na nás takhle civí

(ten práh jen tak nezplesniví)

pohledem svým moc děsivým.

Upřímně, já se mu divím...

Naše "strašidlo" :)

Týden 44.

Pondělí

Míša byl u zubaře. Poprvé za celý svůj život nehysterčil. Nevím, jestli za to mohlo jedno sezení u kinezioložky nebo měsíční kámen, zlatý aventurín a hematit, které jsem mu navlékla na šňůrku s tím, ať si je při návštěvě žmoulá v ruce. Možná ani jedno. Možná to všechno způsobil můj muž, který tam šel s ním. Po zjištění, že Míšu vždycky babička v čekárně zpracovávala půl hodiny a stejně to bylo na houby - ječel už ve dveřích, co mu budou dělat (a to šel jenom na prohlídku!) a když už se ho podařilo dostat do křesla, odstrkoval paní zubařce ruku - se na synka podíval a procedil:

"No tak to by sis mohl zkusit. Ostudu mně ani sobě dělat nebudeš, sedneš si na křeslo, otevřeš pusu a ani necekneš!"

A pán tvorstva promluvil a tak se i stalo :).

21.12.2012 aneb "Svět je celý naruby, komu dáme do huby?"

Díky neúprosně se blížícímu konci Mayského kalendáře se poslední dobou začaly šířit z médií tuny zaručených a pravdivých zpráv o konci světa. Kamkoliv nakouknu, tam na mě vybafne ultramegakatastrofa, vražedná kometa nebo šikující se UFO. Kdo se ale v té záplavě tak rozporuplných informací má vyznat? Vy byste byli moudří z poznatků, které se ke mně během pár měsíců dostaly?

Úplně první informace, kterou jsem zaregistrovala a která by mohla mít co dočinění s koncem světa, souvisela s kometou Elenin. Srazí se se Zemí, zvedne ohromnou vlnu tsunami a my se utopíme. Nedlouho poté se však vyrojily informace, že když k nám tahle milá Elenin přiletí na návštěvu, ohromným horkem se voda vypaří a svět sice bude zaplaven, ale lávou, která se vyřine z nitra Země. Super, takže se neutopíme, ale usmažíme.