Pondělí
Učiněno pozoruhodné zjištění - složit na kousky rozebraný kočárek je mnohem těžší, než ho rozložit. Teplota mozku stoupá, můj oblíbený Tetris je mi v tuhle chvíli houby platný. Po hodině práce se složený kočárek blýská novotou a hlavně, krásně voní...:)
Středa
V noci se mi zdál pošahaný sen. S mojí spolužačkou ze základní školy jsme byly pozvané na otevření nového závodního okruhu. Jako čestní hosté jsme my dvě (vyšňořené do historických kožených oblečků, čepic a brýlí) tím tankodromem projely a když jsme dorazili na konec, stála tam vysoká budova s kulatým půdorysem. Uvnitř to vypadalo jako ve velkých garážových domech, tmu, která tam byla, ozařovalo pouze nouzové osvětlení a... ohromné billboardy s mými kresbami pro kulíšky. No jak říkám, pošahaný. Jeden obrázek vám sem dám, ten který jsem na těch reklamních poutačích uviděla jako první...
Čas pro reklamu - krásné pohádky pro kulíšky (malá nedonošeňátka) a jejich rodiny doplněné ilustracemi najdete v knížce, která by měla vyjít během prosince. Až vyjde, určitě sem napíšu více informací...
Kulíšek :)
Večer parádní třídní minirychlosraz.
Čtvrtek
Vyhrála jsem ve Sportce! 88 korun... Kdybych takhle vyhrávala dvakrát v týdnu, mohla bych si za 109 let koupit pozemek za milion :).
Pátek
Mírně mě znechutila tchyně. Její dcera, moje švagrová, je kolegyní třídní učitelky mého Míši. Ta se jí prý ptala, jestli je normální, že na sebe nenechá moje dítě sáhnout. Jestli prý není autista. Milá paní učitelko, podle mě je úplně normální, že na sebe děti nenechají sahat ty, které dobře neznají. A ještě mě napadlo cosi o cestě paní učitelky do jistého tělesného otvoru, ale myslím, že minulý týdeník jsem završila přáním ne moc slušného charakteru, takže raději tu větu spolknu.
Započata naprosto nečekaná hurá akce "Peč, dokud můžeš!".
Neděle
Cukroví upečeno. Nezvykle příjemný a bezproblémový průběh, pokud nepočítám připečení plechu lineckého, které jsem nechala v troubě déle než je zdrávo. Prala jsem se totiž v koupelně s Míšou, který si nechtěl nechat po ostříhání vlasů opláchnout obličej vodou. Dobroty jsou v krabicích v komoře a čekají jen na své naplnění a nazdobení před Vánocemi, což jde tak trochu mimo mně, protože na to se už těší kluci.
Snad teď budu mít chvíli přečíst si alespoň vaše poslední články, nějak to před Vánocemi nezvládám. Tak se na mně prosím nezlobte... :)
páni, tady už se peče to my začínáme tradičně cca 14 dní před vánoci výhoda starého kamenného domu - nic se nemusí nechat uležet, ani perníkovou chaloupku si udělat nemůžeme, protože do rána zvlhne a propadne se
OdpovědětVymazatObrázek pro kulíšky je kouzelný a něžný.
OdpovědětVymazatTakže...
OdpovědětVymazatObrázek je kouzelný. Podle mě by se hodil přímo na obálku knížky.
OdpovědětVymazat[1]: To je jako u nás, vlhkost jako blázen, perníčky ze stromečku padají dolů jako šišky už za dvě hodiny :). Já cukroví dávám do plastových dóz, takže s tím problémy nemám.
OdpovědětVymazatPečení? jéje, já letos nemám ani čas myslet na vánoce.
OdpovědětVymazatJani - my taky - dozy se osvědčily - jen mamču mrzí ta chaloupka vždycky jí chtěla mít a nevydrží :))leda upéct betonovou verzi perníku
OdpovědětVymazatje to uplne normalne, skor maju nejaku vadu ty co furt musia druhych obchytkavat tak ty uz peces, to musia mat deti radost potom daj nejake foto az si aspon urobime chute za monitormi
OdpovědětVymazat[6]: No jo, když je čas a možnost, beru to všema deseti .
OdpovědětVymazatNo Janinko, ty jsi šikulka! Maluješ, píšeš, ještě stačíš upéct várku cukroví a vyhrát ve sportce! (jo, líbí se mi tvůj pozitivní přístup - za 109 let si můžeš koupit pozemek... )
OdpovědětVymazat[9]: to mamce navrhnu - tak uvidíme nebo do perníku přidáme cement?
OdpovědětVymazatJé, cukroví. On už je vlastně zítra Mikuláš, že?
OdpovědětVymazat[10]: Jo, ale skoro polomrtvá šikulka !
OdpovědětVymazat