Zase nám vrže postel!

Zdravím tě, Tyvíškdo z druhého patra!

Bude to brzy rok, co jsem pro tebe vytvořila krásný virtuální dopis, který jsem s láskou pojmenovala "Ty stará teroristko, mám tě u (_I_)!". A tak mě napadlo, že jsem tě dlouho zanedbávala a že bych to měla napravit a zase ti něco pěkného napsat. To abys věděla, že pořád žiju. Jejda, slyším něco jako "chcípni, ty svině?" Ach, to jen ty dokážeš být tak něžná!

Že se toho ale za tu dobu změnilo, viď? Trošku jsi nám bourala na kole. A místo, aby ses pořádně praštila do hlavy, aby se ti rozsvítilo a ty jsi přestala dělat naschvály a skopičiny, sis musela nelogicky zlámat obě ruce a klíční kost. Máš ty rozum? Taky k nám do rodiny přibylo další dítko. To nám pořád nemůžeš odpustit a leží ti to v žaludku jako kostka sádla.

Než jsme synka počali, pořídili jsme si novou postel, protože ta stará při našich dospěláckých hrách vrzala a tobě to, stejně jako spousta ostatního, vadilo. Ale já se na tebe překvapivě nezlobím. Díky tvému řádění jsme začali objevovat v našem bytě zákoutí, o kterých by nás nikdy nenapadlo, že i tam se dá "hrát" a postupem času jsme zjistili, že nám vlastně ta postel ani nechybí. Ale věz, že to dalo hodně práce najít doma vhodné a hlavně "tiché" místo. Pohovka v obýváku pokaždé zakřupe, parkety vržou i pod kobercem a dřevěné patro v pokoji jakbysmet. Parapet na okně je moc vysoko, deska na kuchyňské lince ještě není tak úplně přidělaná, vana klouže a pračka taky není úplně nejstabilnější. Ale nakonec jsme to zvládli a pár místeček přeci jen objevili.

Ještě něco je ale jinak. Kromě tvého "bebíčka" a našeho miminka jsem se změnila i já. Pravděpodobně na to měl velký vliv příchod nového človíčka do naší domácnosti. Díky němu jsem tam uvnitř (ne tam uvnitř, TAM UVNITŘ! ) dozrála. Svět okolo sebe vnímám mnohem pozitivněji, moje myšlení teď více, než kdy jindy, ovládá ironie a humor, někdy až černý. Představ si, ale to jsi asi, díky svému netopýřímu sluchu, už poznala, já si užívám mytí nádobí! Už s ním nezacházím jako s porcelánovou panenkou, aby nedej Bože cinklo a ty jsi mi to dala vyžrat i s úroky. Také důkladně a RÁDA vysávám a vytírám. Nebojím se, že v kuchyni rozklepnu vajíčko o hrníček a ty na mě začneš do stropu mlátit smetákem. A maso! S jakou chutí teď naklepávám řízky, má drahá, tomu bys asi nevěřila! Neupozorňuji své návštěvy na tebe, neprosím je, ať se naučí levitovat, neb slyšíš každý krok. Taky jsem zjistila, že okna, o kterých jsem si myslela, že v zimě nejdou zavřít, zavřít jdou, jen se s nima musí řádně třísknout. Ale to už asi taky víš...

No a náš milostný život? Je lepší, než kdy dříve, už nehysterčím, že linka bouchá, parkety skřípou a gauč křupe. Jsem prostě šťastná. A co ty?

Tvá sousedka, která tě má na háku.

P.S: Abych nezapomněla, ta nová postel už vrže taky. Teď je sice dospělákům nedostupná, protože ji okupuje mrňous, ale těš se, až nebude...