Marťani a uzený

Miliardářovy dětičky:

My chceme vidět hvězdičky!

My chceme je dost zblízka vidět

a ne ze Země na ně civět!

Za nima letět do vesmíru

a vidět černo černou díru,

objevit marťany zelený

(můžou bejt ale i červený),

co na hlavě tři oči mají

a divnou řečí povídají.

My chceme s nima kamarádit

a na planetě jejich řádit!

Jakpak že vzniklo to nadšení?

To v pondělí místo učení

před telinu se posadily,

na Star Trek oči přilepily,

do toho Trpaslík Červený

(jak tam snad všichni jsou zhulený)

a navrch ještě ta Akta X

(ten děsuplný ufoní mix)

pak ještě přišla Hvězdná brána,

zkáza mozku je dokonána...

Od té doby melou pořád svou:

My chcem a chcem letět raketou!

Tátovi už nervy rupaly,

jak děti pořád žbrblaly,

až povídá jejich maminka

(co do poledne hajinká):

Mně hodí se ta dovolená,

já jsem tak strašně unavená

z akcí, recepcí a večírků,

z hloupých krasavců a frajírků!

A tatínek nakonec svolil,

druhý den za raketu solil.

(pro neznalé - kupuje na netu

vyhlédnutou novou raketu)

Raketoplán, čtyři dny na to...

Děti řvou svoje: Mámo, táto!

Kdy poletí naše hvězdička,

co prý splní všechna přáníčka?

Jéé, jéé, támhle už jedna letí!

Kdepak, to je vesmírné smetí...

Ale tamto už to musí být!

Ne, ne, jen japonský satelit..

A tohle? Gumová palice,

ulétla z ISS stanice...

A támhleto, taky palice?

Ne, jen špionážní družice...

Řvou ti malí capouši český:

tady to vůbec není hezký!

My chceme zase zpátky dolů,

mezi to stádo hloupých volů,

s váma jeden nudou umírá!

Máma zaječí: Ááá, kýhovýra!

Tatínek: oko Všehomíra?

Ach ne, to je ta černá díra!

A tak tam plnou parou vlítli,

(děti najednou božsky ztichly)

potkali marťany zelený,

co milujou lidi. Uzený...