Hra na zírání

Náplní mého života byl odjakživa humor, k němu se postupem času přidávaly další položky, které nahrazovaly již ty neaktuální. Moje momentální životní etapa je vyplněna rodinou. Tvořením. A pusou od ucha k uchu. Užívám si každou chvilku, v níž se prolíná kombinace (někdy vážně smrtící) mých dětí, mé drahé polovičky a okamžiků, kdy by jste nejraději umřeli, jenom aby jste se už nemuseli smát...

Představuji vám jeden z klenotů dětské pokladnice...

Je to hra, o které jste jistojistě ještě nikdy neslyšeli. Jmenuje se "Na zírání" a je velmi jednoduchá. Protože ji vymyslel můj sedmiletý, budu se vám snažit přeložit jeho pravidla hry do jazyka dospělých...

Počet hráčů

Ke hře je zapotřebí alespoň dvou hráčů. Podmínkou je, že jeden z nich bude muž a druhý žena. Hru lze hrát i ve více hráčích, kupříkladu tři muži a jedna žena nebo tři ženy a jeden muž.

Průběh hry a pravidla:

Myslím, že nejlepší bude napsat to tak, jak na mně hru zkoušel syn, podporován mým manželem...

"Maminko, hezky se rovně postav."

"Ok, stojím."

"Tak, a teď se svlíkni do naha."

"Ty jsi se zbláznil, na to zapomeň!!"

"To ale porušuješ pravidla a nemůžeme hrát dál!"

Ukecala jsem to na to, že by mi byla zima a byla bych pak nemocná a nemohla vařit dobroty.

"Fajn, tak jako že jsem svlíknutá. Co dál?"

"Teď na tebe tatínek bude zírat."

"A?"

"A co se mu na tobě bude líbit, na to si může sáhnout."

"A dál?"

"Dál nic, to je konec..."

"No, a kdo vyhrál, když je to hra?"

"No nikdo..."

Pár dní na to hru rozšířil, protože uznal, že to vlastně není hra, když nemá výherce. Takže trochu upravil pravidla. Žena si myslí část těla a muž musí sáhnutím uhodnout, jakou. Když se mu to povede, vyhrál, když ne, vyhrává žena. Hru lze hrát i naopak, svlékne se muž a žena hádá...

Pro ty, co nepochopili můj návod, je tu jeden speciální...

Volně přeloženo: Žena se svlékne a muž bude zírat. Pak bude sahat na to, co se mu líbí...