Dort Alzák

Letos si Matýsek přál k narozeninám jen úplně obyčejný dort s piškotovým korpusem, trojkombo krémem (rozuměj tvaroh, mascarpone a zakysaná smetana), se spoustou ovoce uvnitř i na povrchu, to celé utopené v želé z čerstvé mandarinkové šťávy. Nic k pokoukání, neboť nakrájet a přenést na talíř v celku se ty skrz na skrz šťavnaté kousky podařilo jen díky modlitbám a nadávkám. Nicméně úspěch sklidil, protože si nepamatuju, že by nám někdy zmizel tak obří dort během jednoho dne, je ale pravda, že se tahle lehká dobrota jedla úplně sama. Jestli chcete, aby dort vydržel, musí mít parametry toho, který přinesl k ochutnání Matýsek o víkendu z narozeninové oslavy svého nejlepšího kamaráda (jo, tenhle narozeninový víkend byl fakt náročný...). Hutný černý čokoládový korpus s o nic méně hutnějším čokoládovým krémem (mám podezření, že to byla fakt jen čokoláda), ozdobený krémem pistáciovým a zalitý další vrstvou čokolády. Nekecám, když přiznám, že to byla fantastická exploze chutí... ale ten jeden kus po lžičkách ujídáme už třetí den :).

A protože želatinový dort není nic, čím bych se chtěla chlubit, jako náhražku tu mám dort loňský s pracovním názvem "Alzákova divočina". Nadýchaný piškotový polonaháček pomerančem ovoněný, lehounkým máslovo-vanilkovým krémem pomazaný, malinami prosypaný, potahovkovou peřinkou přikrytý. Takové novorozeňátko, tři a půl kila :).