Za mou téměř čtrnáctiletou blogovou kariéru bych články se zvířecí tématikou napočítala na prstech jedné ruky. S odhozením plínek druhorozeného jsem toto téma považovala za ukončené, jenže to by si švagr nesměl pořídit pět měsíčních telátek a já se o nich nesměla zmínit před klienty. Jejich nezřízené nadšení jsem se snažila zkrotit tím, že jsem jim slíbila, že až tam pojedu, udělám fotodokumentaci a vše si pak společně prohlédneme při videoprojekci. Tím to mělo skončit. Nicméně telátka byla tak neskutečně roztomilá, že jsem se tady rozhodla téma zvířátek, plíny neplíny, zase otevřít. A i když na celém blogu najdete jen jednu mojí prehistorickou podobiznu z kadibudky, pro tentokrát udělám ve svém striktním přístupu výjimku, protože o výjev "když tele krmí telata" vás opravdu nemůžu ochudit :).
Návštěvu jsem absolvovala zrovna v době krmení, na což mě má drahá sestra telefonem dopředu upozornila, přičemž nezapomněla dodat "A jestli chceš krmit taky, vem si na sebe nějaký starý hadry". Už to mi mělo být podezřelé, ale co už, vidina maličkých telátek byla lákavá a mozek zatemňující. Realita? No..., asi takhle... Nakrmit tele (byť roztomilé) dvoulitrovou lahví, kterou musíte držet oběma rukama, když máte za zadkem (na břiše, pod rukama, mezi nohama) další čtyři hladová, je docela fuška. Přiznávám, že jsem si skutečně chvíli připadala jako tele. I přes pomoc těch, kteří zrovna nekrmili (připravit jednu láhev chvíli trvá a dělali jsme jich deset), a kteří se snažili ode mě odlákat malé hladovce tím, že jim nabídli své prsty místo dudlíků lahve (na jedné fotce je tento výjev zachycen :)), jsem po krmení odcházela oslintaná tak, že bych si z fleku mohla střihnout roli oslizlého kokonu v hororu o mimozemských vetřelcích.
Bylo to opravdu krásné odpoledne plné nezapomenutelných zážitků. Obzvláště pro sedačku v manželově autě, kde možná ještě dnes najdete sliz, protože městská fiflena sice dodržela instrukce o starých hadrech, ale už jí nenapadlo vzít si věci na převlečení :).
Tahle mimíska jsou boží. My máme jedno trochu odrostlejší u domu, pase nám zahradu místo sekačky a spotřebovává suchý chleba, když zbyde. To je pro něj největší mňamka:-)
OdpovědětVymazatTo jsou :). A chleba mám prý sušit taky, akorát u nás to bude na delší dobu, skoro všechen vždycky sníme :D.
VymazatKrmič je vskutku náročné povolání.
OdpovědětVymazatAle sluší ti to.
Velice náročné, fakt před nimi smekám, tohle absolvovat 2x denně krát deset, fakt makačka. A děkuji! :)
VymazatJseš u toho krmení jak naprostý profík! Jsou krásná, dokud z toho nevyrostou ty metrákové potvory. Mají sice nádherné oči, ale já jim moc nevěřím. Jiní to tak mají s koňmi, ale těm zas já věřím bezmezně....
OdpovědětVymazatDěkuju, pak už to šlo samo, až na ty slintající potvory :D. Krávy miluju a nebojím se jich ani trochu, asi že jsem s nimi vyrůstala. Bejčci, to je ale jiná, tam si člověk musí dávat pozor.
VymazatJani, pravda se opět potvrdila, každá mláďata jsou nádherná. Krmení hladových telátek ti jde, úplný profík. Fotky jsou nádherné, díky za ně. Zdravím, pá 😀😊
OdpovědětVymazatEvi, ona ta příroda věděla, proč to tak vymyslela, ať se jedná o zvířata, nebo děti :). Moc děkuji a rádo se stalo! :)
VymazatJsou nádherná a jde ti to, jako profík :)
OdpovědětVymazatSmile Thess
Děkuji ti! :)
VymazatTa jsou roztomilá. ❤ A náhodou ti to jde.
OdpovědětVymazatVše, co je malé je hrozně milé - taky jsme měli takové psí "telátko", které rádo pózovalo. Zato teď? Teď ty momenty, o které bych se s radostí podělila bohužel vidím jen já.
Děkuji ti, Nikčo :). A to, že co je malé, to je milé, platí i o dětech, občas tam tu roztomilost taky asi vidím jenom já :D.
VymazatKouzelné! A sice nejsem žádný milovník psů, ale fotka "pes se kamarádí s teletem" je opravdu roztomilá :-)
OdpovědětVymazatArgo je super pes, a ani o tom neví! Telátka totiž vůbec nechtěla pít, nevěděla jak, tak z toho kyblíku s vodou začal pít sám, a ona se po něm začala opičit :D.
VymazatJsi dobrá že jsi do toho šla, zážitek musel být fakt úžasný, a telátka jsou opravdu rozkošná ♥♥
OdpovědětVymazatDěkuji ti, Eliss! :)
VymazatMáma vystudovanou zemědělku, odvětví, které k hospodářským zvířatům moc přátelské není... Telátka jsou boží, je neskutečně jak moc jsou mazlivá a důvěřivá i po tom, co jim ve většině případů vezmou maminky...
OdpovědětVymazatAno, jsou to mazlíci, a vize toho, co je jednou čeká, se mi vůbec nelíbí. Ale co už s tím nadělám...
VymazatJaninko, krásné fotky a doprovodný text! Jednou jsem fotila telata u obce Bor u Tachova a už vím, proč se říká kouká ,,jako tele na nová vrata,,. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatJiřinko, moc ti děkuji! :)
VymazatJéé, telátka! Hezké fotky :) Taky mám krávy ráda a vzpomínám na to, jak jsme je potkávali ve Švýcarsku na kopcích, některé se i daly pohladit. Ale jinak krávu jsem třeba nikdy nedojila. Jen kozy :D
OdpovědětVymazatDěkuji, Terezko :). Kozu jsem nedojila nikdy, zato krávu nesčetněkrát :D, když jsem trávila celé léto u tety na vesnici.
VymazatNáhodou šlo Ti to dobře. Fotky jsou to moc hezké. Z dětství si pamatuji prázdniny u příbuzných, kde o zážitky s domácími zvířaty nebyla nouze.
OdpovědětVymazatMěj se hezky !
Hanka
Moc ti děkuji, i tobě krásné dny přeji! :)
VymazatSuper, úžasný zážitek! Taky nemám speciální rubriku Zvířata. Možná, až budu chtít napsat něco o mých bytových rybenkách :-).
OdpovědětVymazatTo opravdu byl :). No jo, rybenky, to je na hotový román! :D
VymazatJsou moc roztomilá <3 krásný zážitek :)
OdpovědětVymazatTo ano, děkuji :).
VymazatJani, dcera byla u porodu telátka a byla fascinována. Mě by stačilo to krmení, ovšem nevím, zda by byla telátka dostatečně nakrmena ☺ Ty jsi na fotografii za profíka, ovšem tele si nevzalo oblečení na převlečení, tak to mě dostalo ☺ ☺ ☺
OdpovědětVymazatToho, že by telátka nebyla nakrmena, bych se vůbec nebála, když nedostanou dudlík, najdou si na člověku cokoliv, co můžou žužlat :D. A moc děkuji! :)
VymazatKrásné psaní, příroda čaruje. Zvládla jsi to a to je hlavní. Malé se napily a ty jsi se stejně od sedadla doma odlepila ;.))) Je fajn, že jsi se připomněla v Kavárničce u Ruži, ráda jsem si u tebe početla. A dokonce aktuálně ;-)))
OdpovědětVymazatAhoj Kitty, vůbec netuším, jak se to stalo, ale úplně ses mi ztratila, tvůj blog zmizel z odběrů a vůbec mi to nejde nastavit, nechápu...
VymazatA moc děkuji! :)
Moc se mi to líbí.Ja jsem krmila tři kočičí miminka - nalezená u popelnice, mlékem stříkačkou a vypiplali jsme je.Ta radost když hezky papala.❤️
OdpovědětVymazatDěkuji ti, Růženko, tvojí radost chápu :).
VymazatKrásná miminka ❤️
OdpovědětVymazatTo ano :).
VymazatAhoj Jani telátka jsou šuňuňu... Moje babička měla velké hospodářství - krávy, ovce, prasata, husy, králíky... Tak na to moc ráda vzpomínám. Jen mě hlava nebere, jak to všechno s dědou stíhali , k tomu ještě pole, velký sad, malé zahrádky... Lenka
OdpovědětVymazatNo, teď už jsou trochu větší, ale ňuňánci to byli :D. Babička s dědou měli úplně to samé, jak popisuješ, a vždycky se všechno nějak stihlo, je to záhada! :)
VymazatJsou krásná
OdpovědětVymazatDěkuji, Stáňo, už jsou trochu odrostlejší, až se na ně pojedu podívat, možná přidám srovnávací fotky :).
VymazatTo jsou ale miminečka jožtomilý.
OdpovědětVymazatNo, to byla, řekla bych, že teď budou váží plus mínus 150 kilo. Spíš plus :D.
VymazatJsou nádherný a Ty šikulka! I bez náhradního oblečení :-D
OdpovědětVymazatTelecí nejím právě proto.
Díky, Míšo :). Teď už tak nádherný nejsou, jsou to obříci :D.
Vymazat