Seniorské perličky II

Má-li někdo představu, že v domově seniorů najde pouze usmívající se babičky a dědečky a že je vše zalité sluníčkem, nemůže se více mýlit. Klienti tu více či méně úspěšně žijí na hromádce se spoustou dalších cizích lidí a s množstvím různých charakterů. Tito lidé si už zažili ve svých životech své a nemají co ztratit, a tak na povrch, leckdy v kombinaci s demencí, vyplouvá jejich přirozenost a vlastnosti, které byly v běžném životě potlačeny. Někdy to jsou vražedné pohledy a nenávistné komentáře, někdy hádky, ostrá slova, vulgarity, narážky lechtivějšího charakteru nebo dokonce psychické týrání či šikana. Kdo má jednolůžkový pokoj, jako by vyhrál v loterii. Ve vícelůžkových pokojích se totiž často odehrávají boje ve stylu zavřené/otevřené okno, zapnuté/vypnuté topení, tichá/hlasitá televize, rozsvícené/zhasnuté světlo... Občas si připadám jako vychovatelka v družině, jen místo dětí se od sebe snažím odtrhnout dva či více seniorů. Paní vychovatelka má ale jednu velkou výhodu, může zařvat. To v mém případě nepřipadá v úvahu, protože za á) křik nemám ráda a snažím se ho vyvarovat i doma, za bé) v práci si ho ve své pozici nemohu dovolit, a konečně za cé), zvýšení hlasu by bylo stejně kontraproduktivní, neboť by ho mnozí klienti díky svému špatnému sluchu ani nezaregistrovali. Nastává tedy čas na první fázi, kterou je civilizovaná domluva a ve správný čas správným tónem pronesená má oblíbená zázračná hláška "tak se všichni uklidníme", při které většinou senioři propuknou v upřímný smích a perná chvilka je zažehnána. V opačném případě, a stává se to skutečně zřídkakdy, přichází na řadu fáze dvě, kterou je důraz. Můj hlas není ničím výjimečný, není ani líbezný, ani protivný, zkrátka nijak zvlášť nevybočuje. Když ho ale říznu důrazem, není to zrovna dvakrát nic příjemného, a to prosím ani pro mě. Zatím jsem ho použila dvakrát a v obou situacích to bylo zcela na místě. A i když z toho nejsem kdovíjak nadšená, na pomyslné výsledkové listině se tato metoda nachází až na posledním místě, protože drtivou většinu vyhrocených sporů jsem zatím zvládla vyřešit diplomaticky. Třetí fázi - vykázání klienta z místnosti, jsem, díky bohu, ještě použít nemusela. 

Dnešní perličky tedy nebudou jen vtipné, netradičně jsem je proložila i těmi, které sice na první pohled humorně působit mohou, ale krom toho také odhalují skutečné lidské charaktery.

Rozhovor dvou klientek:

"Co se zase rozčiluješ?"

"Už mě štve, jak mě věčně někam v tom vozejku postavěj, a nechaj mě tam třeba půl hodiny stát samotnou!" (paní se běžně pohybuje na vozíku sama :))

"A kdo by se o takovou starou bábu zajímal? Tak si stěžuj na OSN!"

Klient o jidáších k snídani:

"Víte, jak jsme tomu říkali, když jsme byli děti? Čuráček!"

"To je trefné, ty dnešní jidáše podobu asi fakt nezapřou..." 

Já ke klientovi, u kterého si můžu infantilní tón dovolit, neboť je to oboustranné (a ano, naprosto neprofesionální :)): 

"Vy nepapáte zeleninku?"

"Když ona je jednou světle zelená a jednou tmavě zelená , člověk neví, co si o tom má myslet!"

"Hmm, to ale neděláte čest svému příjmení..." (zvířátko z rodu zajícovitých)

"No jo, to asi ne..."

"Nic si z toho nedělejte, já taky ne. A to jsem Procházková."

Klient, jehož momentální náplní jeho životní etapy jsou vtipy vulgární a se sexuální tématikou:

"Paní Jano, můžu vám říct hádanku? Ale nevím, jestli můžu, no, však vy víte, co ode mě čekat..."

"Tak povídejte..."

"Řekněte mi náplň buchtičky na dvě písmena!"

Při návštěvě nemocnice si brouká klientka po amputaci jedné nohy nad kolenem "Jedna noha sem, půl noha tam..."

Klient u snídaně, kdy se podávalo pečivo s máslem a medem: 

"Vám jsem tohle moudro ještě neříkal - Denně lžička medu dělá z dědy neposedu!"

"Já znám něco podobnýho, ale s mlíčkem, a není to tak slušný..."

Dvě klientky okupují odpočinkovou místnost a je s nimi těžké pořízení, když si k nim chce někdo přisednout, berou to jako narušení svého teritoria. Jedna k druhé, když se k nim chtěl posadit jiný klient:

"Už idě, kokot jeden!"

Klientka I, opakovaně a velmi hlučně při besedě s promítáním: "Vidíte přese mě?"

Klientka II, alergická na klientku I: "Když budete zticha, tak budeme i slyšet!"

Klient poté, co se nechal zvěčnit s dámou na klíně, která u nás předváděla dobový kostým:

"Paní Jano, udělal jsem objev! My jsme sice staří sklerotici, ale mladí erotici!"

A jedna vzpomínková na mou milovanou klientku, která minulý týden odešla tam, kde už nikoho nic nebolí a netrápí...

"Bohunko, tu otevřenou fixu si ale vážně nemůžete strkat do pusy..."

"Ne? No tak to si ji strč třeba do prdele!"