Okatá svíčka

V článku Svíčkobraní jsem psala o svých prvních zkušenostech s výrobou svíček. Matýska to tenkrát tak zaujalo, že si chtěl taky nějaké vyrobit, protože jsem se ale při výrobě trochu rozvášnila a došel vosk, přišlo na řadu nouzové řešení. Napadlo mě, že bych mohla vykuchat a následně roztavit vosk z plechových kalíšků čajových svíček - vzhledově sice parafin palmovému vosku nesahal ani po kotníky, šíleně znějící nápad nakonec ale neskončil tak katastroficky, jak jsem dramaticky předpokládala, a tragédií neskončila ani jejich výroba - svíčky se docela povedly, tedy až na jednu... :)

Babicovu hlášku 

"Když nemáte kečup, přidejte tam hořčici" 

si Matěj poupravil na 

"Když se ti něco nepovede, přihoď k tomu oči". 

Svíčkobraní

Když jsem nastoupila do nového zaměstnání, hned na začátku mě moje milá kolegyně taktně upozornila, že na Vánoce si dolejšek (rozuměj osazenstvo kanceláří - cca 12 kousků) dává drobné dárky. Za informaci jsem byla vděčná, protože mezi jedno z mých oblíbených životních mouder patří i "kdo je připraven, není zaskočen." A protože mám moc ráda dárky s kouskem duše, tedy vlastnoručně vyrobené, a protože se mi v bordeltvořící skříni válela dvě kila vosku, barvivo, voňavé esence, plíšky a kilometry knotů z předloňského objednávacího úletu, volba pro loňské Vánoce byla jasná :).

Na výrobu svíček jsem použila krystalický palmový vosk, a to z několika důvodů:

1) Palmový vosk je stoprocentně přírodní surovina rostlinného původu, při hoření se tak nedostávají do vzduchu toxické látky.

2) Vosk, který jsem použila, je původem z Malajsie, pochází z udržitelného hospodářství a vznikl jako vedlejší produkt při výrobě palmového oleje. Vosk má certifikát organizace RSPO, což znamená, že výrobce patří mezi společnosti, které splňují přísná kritéria na ochranu životního prostředí. 

3) Délka hoření je zhruba o polovinu delší, než u parafinu. Pokud je svíčka vyrobená správně, vosk nevytéká a po vypálení z ní zůstane pouze tenounký voskový obal (na tom musím ještě zapracovat, povedlo se mi to tak půl na půl, protože umístění knotu v tekutém vosku do správné polohy je někdy opravdu těžké).

4) Při hoření ze svíčky nevychází kouř a má jasnější plamen, než je tomu u svíček parafinových.

5) Hotová svíčka má na sobě krásný krystalický vzor ne nepodobný tomu, který můžeme v zimě zahlédnout jako námrazu na oknech. Krystalizace je unikátní a nikdy se neopakuje, proto je každá svíčka originál a vy si můžete být jistí, že nikdo jiný na světě podobnou nevlastní.

Inu, nebyly dokonalé. Podle návodu, který vám má pomoci poznat kvalitní svíčku, bych je dokonce označila za částečné zmetky. 

Sice zmetkosvíčky, ale dělané s nadšením a láskou :).

Ex-pracovní momentky...

Blížil se konec roku a já si, jako každý rok touto dobou, dělala pořádek ve fotografiích. Třídila jsem a ukládala jako o život, klela a slibovala si, že příští rok zavedu nějaký průběžný systém, a že už to určitě nebudu nechávat na poslední chvíli. Při jejich třídění na mě vykouklo pár obrázků z bývalého zaměstnání a na chvilku jsem se zahalila do obláčku nostalgie. I v těžkých dobách jsme si vždy dokázaly s kolegyněmi zpestřit den a bylo jen na nás, jak to pojmeme. Já bývala expertem na aranžmá a černou fixu :).

P.S: Kaktus, brambora, veverka a roušky nejsou moje práce :).

Plyšáci jako terapeutická pomůcka

Plyšová hračka je fenoménem se zajímavou historií, a asi nenarazíte v okolí na nikoho, kdo by alespoň jednu někdy neměl. Její vznik v Německu měla v roce 1880 na svědomí paní Margareta Steiffová ze stejnojmenné firmy na plstěné oděvy, která vyrobila jehelníček ve tvaru slona z téhož materiálu. Původní určení se však trochu zvrhlo, neboť si s jehelníčky začaly hrát děti :). Po pěti letech jich tak na vánočním trhu prodal její bratr Fritz přes 5000, a během dalších čtyř let se zvěřinec rozrostl o dalších šest druhů. V roce 1890 byla postavena první tovární budova firmy Steiff a o tři roky později byla firma zapsaná jako továrna na hračky. V roce 1897 nastoupil do firmy Margaretin synovec, který po pěti letech působení vymyslel medvídka z mohéru. Nákupčí americké firmy si objednal 3000 kusů, o rok později se jich prodalo již 12000. V Americe dostal původně bezejmenný medvídek jméno Teddy po prezidentu Theodoru Rooseveltovi a odstartoval tak celosvětové plyšákové šílenství, které trvá dodnes. A že je to někdy pěkná divočina, ať se to týká barev, tvarů nebo materiálů. Původní cílová skupina však zůstala, i když v dnešní době není neobvyklé vlastnictví této hračky napříč všemi věkovými kategoriemi, a to včetně té seniorské. 

I my v našem domově hojně využíváme plyšáky jako terapii, pro většinu seniorů, obzvláště těch s demencí, jsou vítanými společníky - mírní stres a osamělost, uklidňují je a probouzí v nich vzpomínky a přirozenou potřebu někoho chránit a pečovat o něj, aktivují motoriku a myšlení. Dotyky navozují příjemný pocit ne nepodobný tomu, který klienti zažívají při canisterapii, tedy kontaktu se speciálně cvičeným psem. 

Při prohlídce našeho domova by si neznalý návštěvník klidně mohl splést naše klubovny nebo pokoje s dětskými hernami nebo pokojíčky. A není se čemu divit, takový plyšový arzenál, to se hned tak nevidí :). 

Malá ukázka z něj, jsou prostě všude... :)

Tvarohová příšera

To si takhle jednou vyklepnete na talíř vaničku tvarohu, abyste si ho připravili ke svačině, na chvíli odběhnete, a než se vrátíte, tak se ta neforemná bílá hrouda stihne transformovat. 

To dítě zkrátka nezapřu, ani kdybych chtěla :).