Krtkův dort aneb "vem krtka lopatou"

Kromě toho, že se tak jmenovala jedna stará hra, kterou jste si mohli zahrát kdysi dávno v Americe na herních automatech, by se těmito slovy dal také nazvat návod na Krtkův dort. Se ví, že ne ten, co je na obalu námi uctívané modré krabičky se šlehačkovým krtincem na obrázku, nýbrž ten podle mého manžela.

"Co si to píšeš?"

"Nákupní seznam na Krtkův dort."

"To je jednoduchý, piš si: jeden středně velkej krtek, lopata a návnada."

"Může to bejt žížala?"

"Jo".

"Super, Bořek to jistí."

Na Krtkův dort je odborníkem prvorozený, jeho talent se projevil naplno pár let zpátky, kdy sám od sebe přišel pomáhat s pečením moučníků, pak je začal dělat s malým dohledem sám, aby plynule, během první loňské karantény, přešel na dorty. Konkrétně Krtkův dort je naše rodinná úchylka, kterou jsme vyšperkovali k dokonalosti tím, že ho děláme rovnou z dvojité dávky. A ačkoliv vždycky říkám, že se k téhle "prasárně" už nikdy nenechám přemluvit, stejně to tak vždycky dopadne. 

 

Nenechte se zmást, ten drobeček má skoro čtyři kila! :)

Ovšem tentokrát se přeci jen ozvaly zbytky zdravého rozumu a souhlasila jsem pod podmínkou, že to nebude obří krtinec, který se nám posledně málem nevešel do lednice, nýbrž Krtek na plech. Který se pro změnu zase nevešel na ten plech, nicméně s přebytkem krému jsme si doma všichni ochotně a hravě poradili. A kdo se bojí, že tohle je vrchol naší krtčí éry a že hranice už dál posunout nelze, může být v klidu, s našim apetitem to skutečně nehrozí! :)