Karanténní dort Krteček

A máme tu září, čas tak akorát (na dlouhou dobu naposledy) nakrmit rubriku o patlání dortů. Díky situaci, během které dort vznikl, je v mé sbírce malým unikátem a byl jen malou náplastí na dušiček bolení, které nás všechny doma postihlo. Tři dny před svatbou, kde jsme měli s manželem oba svědčit, přišel večer prvorozený s tím, že mají ve třídě Covid. Třídu zavřeli, všichni šli povinně na deset dní do karantény a čekali na testy. A i když jsme my, rodinní příslušníci, podle algoritmů ministerstva zdravotnictví bráni jako negativní, malá část hostů, rodina nevěsty, kvůli nám nechtěla přijet a my tak byli obětováni a před námi dostal přednost někdo jiný. Co vám mám povídat, doma bylo slzavé a bezesné údolí několik dní a nocí a srdce mám rozbité na tisíc kousků, za to jsem ale dostala lekci, že ho mám servírovat na stříbrném podnose jen vybraným a ne ho nabízet všem jako housku v krámě. Bolí to moc. Míšovy testy, jejichž výsledky jsme se dozvěděli pár hodin po svatbě, byly negativní a pocit smutku vystřídal pocit nasrání, křivdy a vím já čeho všeho ještě, protože do té doby báječné a pohodové rodinné vztahy byly zničeny úplně zbytečně. Ale dost srdíčka vylejvání, může být vždycky hůř, zpátky k dortu.

"Míšo, jakej chceš dort?"

"Krtkův nebo vanilkovej s malinama. Nebo kombinaci!" Ďábelský smích v pozadí...

"Ale co chceš na něj?"

"Nic."

O prvorozeném už jste si asi obrázek za ty roky udělat mohli, je to minimalista až do morku kostí. Kdo si obrázek neudělal, dodatečně a neomylně tak může udělat teď z úryvku staršího článku s názvem Domácí bůžkové:

Míšův "Bůh jednoduchosti"

aneb

ráda bych přidala detaily, ale nemůžu je najít...

Nic. Chápete, jak to má patlalka dortů těžký, když jí někdo řekne, že chce na dort NIC? 

"Jak jako nic?!?"

"Úplně normálně, hele, já ti to pošlu, jo?"

A to dítě neváhalo a poslalo mi načrtnutou inspiraci, jak by to NIC mělo vypadat! 

Nebudu vám lhát, nelíbila se mi ani jedna varianta, holé nevzhledné NIC ani Krtkův dort, kterého jsem ještě z karantény přežraná, protože se u nás dělal často a Míšovo provedení bylo vskutku excelentní (i když na můj nápad s dvojnásobnou dávkou, na ten bych raději zapomněla). Ale taková kombinace obojího... Na řešení přišel Matýsek a mně to přišlo jako vtipný nápad. Chtěl kombinaci, má ji mít! A jestli se mu nebude líbit, tak má smůlu, pro příště má být větší minimalista.

"Mami, to pod tou miskou je tajný?"

"Jo, to je na dort. Co to asi bude?" Ďábelský smích v pozadí... (a pak po kom to to dítě má...)

"Ne, to jsi neudělala!"

No, udělala. Ale je fakt, že se na miniaturního Krtečka nemohl vynadívat. Nějak se nedalo poznat, jestli to bylo tím, že se mu tak líbil, nebo že nevěřil svým očím. Ale prý to první, takže cajk.

Obyčejný naháček kulaťák obláčkovým těstem nadýchaný, krémem s pravou vanilkou promazaný, malinami prosypaný. 

A ne, ta sedmička, byť se to zdá jakkoliv nepravděpodobné, tam vážně patří...