Můj muž o mně říká, že zraju jako víno. S tím souhlasím, i když on to vnímá ze své perspektivy trochu jinak, než já. Sama na sobě to vidím hlavně v přístupu k životu, obzvláště poslední dobou exceluji v překonávání překážek a bloků z minulosti. Kupříkladu takové brusle, to je moc fajn věcička, ovšem před čtvrtstoletím jsem si to nemyslela.
Tenkrát jsem na nich stála poprvé v životě a malý zamrzlý rybníček, který mi měl být učitelem, sice vzbuzoval nejistotu a respekt, ale žádný veliký strach jsem z něj neměla. Netušila jsem, že ohrožení přijde v podobě mého netrpělivého otce, který mě se slovy "Tak už, Nanče, konečně jeď!" strčil do zad. Ze své žirafí výšky jsem se skácela vzad na hlavu a skončila v bezvědomí. Když jsem se po chvíli probrala, byla jsem slepá a zvuky kolem jakoby bublaly pod vodou. Vše se sice brzy srovnalo, i z otřesu mozku jsem se zotavila poměrně rychle, nicméně to vše způsobilo blok, který jsem si celé čtvrt století s pocitem tehdejší křivdy pilně přiživovala a hýčkala. A bylo by tomu tak do mé smrti, kdyby před rokem děti nepotřebovaly brusle do školy, kdyby si je manžel nekoupil taky a kdybych já neřekla "No tak teda jo". Jsou krásné, bílé s fialkovým designem a když si je obuji, vypadá moje nožka stejně líbezně a elegantně, jako noha Yettiho družky.
Prvotní obavy, co asi tak na tom zimáku budu dělat, se rychle rozplynuly. Matýsek totiž bruslit neuměl a Míša si to potřeboval připomenout, a tak jsme první chvíle trávili v odděleném prostoru pro mrňata. Byla jsem jakože dohled, ale přitom jsem se nenápadně učila taky. První jízda na oválu byla velice opatrná, na konci první dvouhodinovky jsem jezdila k mému úžasu velice dobře. Což se ale nedá říct o mém brzdění. A nemyslím tím takové to pozvolné holčičí, to zvládám levou zadní, ale to rázné, kdy musíte v plné rychlosti zničehonic zastavit, když před vámi spadne nováček nebo když vás z boku zařízne namachrovaný kretén, co vám nutně potřebuje dokázat, jaká jste nicka. Jenže právě díky mému neumění zabrzdit jsem si veřejné bruslení doslova zamilovala, je to totiž tak báječně kontaktní sport! Naposledy jsem se takto zastavila o paní u mantinelu, moc jsem se jí omlouvala, když jsem ji při nárazu pevně objala jako dávnou, dlouho neviděnou přítelkyni. A když se naše tváře dotkly, skoro to vypadalo jako letmé falešné políbení dvou dlouholetých sokyň. Vzala to sportovně, povídala něco o tom, že to jednou určitě půjde (já myslím, že ne) a zasmály jsme se tomu obě.
Jen je škoda, že jsem se svému neumění nemohla zasmát vícekrát, neb nám poté, co zaúřadoval koronavirus, úřady náš zimák zavřely. Můžu jen doufat, že se tam v prosinci zase ve zdraví všichni potkáme a v našem objímání budeme úspěšně pokračovat :).
Jejda, to muselo být hodně nepříjemné. Bloku se vůbec nedivim.
OdpovědětVymazatKdyž jsem před šesti lety ošklivě spadla z koně, také jsem měla blok. Bála jsem se. Takže jsem začala zase od znova, kdy mě holky vedly. Pak už to bylo dobré.
Ps. Super obrázek :D
Tak ještě že ti to s tím koníkem netrvalo tak dlouho, jako mě, přeji hodně úspěchů :).
VymazatA moc děkuji! :)
Milá (Po)letuško,
OdpovědětVymazatskvělý večerníček! Víc takových příběhů ze života, prosím. :-)
Milá doktorko, děkuji mockrát, budu se snažit! :)
VymazatBruslení je jako každá aktivita spojená s vodou vyčleněna zcela na okraj mého aktivního zájmu, tj. rád se podívám, jak to někdo umí :-).
OdpovědětVymazatTaky se raději dívám, když to někdo umí. Tedy když zrovna nemám moc práce sama se sebou :).
VymazatS překonáním vlastních strachů dostane život vzletný rozměr.
OdpovědětVymazatTyhle pocity jsou nepřekonatelné, posilující a vzniká na ně závislost.
Závislá Procházkovic, dočkáš se svého oválů, né že budeš chtít být rychlejší než Sáblíková, ona s jídlem roste chuť :-)
S klidným svědomím ti tu slibuji, že rychlejší, než Sáblíková nebudu, na mou duši! :)
VymazatJani, já jako dítě bruslila. Dokonce jsem chodila na kluziště, kde jsem se učila "krasobruslit". Své dovednosti, kdy jsem zvládala jednoduché skoky a piruety jsem pilovala na nedalekém rybníku. "Jů, ta je namyšlená", slýchala jsem od kluků z naší ulice. Rodiče, kteří tušili, že mám nadání, mi k vánocům dali fungl nové bílé krasobruslařské boty a já na Boží hod vyrazila na rybník. A abych nebyla namyšlená, šla jsem s klukama hrát hokej. Když jsem přišla domů a maminka viděla nové boty, rozplakala se a pak pronesla, že jsem zkazila celé vánoce.
OdpovědětVymazatBruslila jsem i v dospělosti, jednou jsem si parádně narazila koleno na Džbánu a musela jsem absolvovat punkce. A ti moji parchanti, se mi smáli (včetně manžela a kamaráda). Brusle odpočívaly ve skříni a já je pak půjčovala spolužačce své dcery, když třída chodila bruslit. A pak jsem jí jednou věnovala, navždy.
Alenko, děkuji ti za milý komentář s poutavými příběhy ze života, co se hezky čtou :). Tedy to koleno a uplakaná maminka nad tvými bruslemi krásné není, ale napíšeš to vždycky tak pěkně čtivě, až si člověk připadá, jako by tam v tu chvíli byl :).
VymazatJaninko já bych moc ráda viděla tu přítelkyni Yettiho,nebyla to náhodou ta paní u mantinelu???Taky jsem se učila bruslit u školy nám postřkal pan školník v zimě hřiště a druhý den se šlo na to. Ale takový přelet přes padlou kamarádku,která byla jako ležící-spící na ledě,tak ten vidím do dneška. Když ji potkám tak na to rádi vzpomínáme,ale odnesla to její noha.To jsem jí záviděla-nemusela chodit do školy. A já chodila ,,jen ve středu,, tak je ze mě středoškolák..
OdpovědětVymazatNevidíš obrázek Yettiho družky? Celá já! :D
VymazatDíky ti za školní vzpomínku na bruslení :).
No Janinko to si tě musím zvětšit a nebo si umýt kukadla....
VymazatRozhodně zvětšit! :D
Vymazattak z bruslení na ledě mám taky respekt :-D a brzdím zásadně jen o mantinely, protože to jinak neumím :-D ale už jsem na nich nestála snad od gymnázia, což už bude taky šíleně moc let ...
OdpovědětVymazatVítej v klubu mantineláků! :D
VymazatZkus kolečkáče. Na ulicích můžeš brzdit o kandelábry.
OdpovědětVymazatNa kolečkáčích jsem byla naposledy, když jsem jezdila s kočárkem. Bez kočárku to nedávám :D.
VymazatJá nikdy nebruslila - ani bych nemohla. Ale líbí se mi to. Člověk se u toho pořádně nasměje, když bruslí poprvé.
OdpovědětVymazatJá když bruslila poprvé, tak jsem skoro plakala :D.
VymazatTak zkus nákupní vozík...:)
OdpovědětVymazatTo bych vypadala jako debil, s kočárkem jsem byla místními tolerovaná :D.
VymazatTo bylo k těm kolečkovým, furt tady neumím komentovat.
OdpovědětVymazatnemám blogspot ráda, já si snad nikdy nezvyknu.
Já to pochopila, taky se mi to občas stane. Ale na obranu Blogspotu musím říct, že to není jeho vina, ale moje nepozornost :D.
VymazatSmekám a směju se zároveň. Moc hezky jsi to popsala.
OdpovědětVymazatAle něcomi tu přece jen chybí, foto nožky Yettiho ženušky. :-D
:-D:-D
Ty nevidíš tu krásnou Yettiho ženušku na obrázku? A ještě krásnější nožku? :D
VymazatA moc děkuji! :)
Ráda jsem bruslila, měli jsme tady nejenom rybník, ale pak i kluziště. Nejlepší ale bylo ježdění
OdpovědětVymazatve společnosti brášky a kamarádů . Jeden z nich mne tahal a já se jen vezla. Učil mne jezdit dozadu
obloučky-pěkně jsem přitom vrtěla zadkem, asi se to klukům zatraceným líbilo. Pak to už nešlo.Měla sem stíny na plících a sporty mi jaksi zatrhl doktor.Teprve později to šlo, ale to jsem zase měla jiného
koníčka- zpívání, tanec a pak rodinu. Přeji ti , aby se ti bruslení líbilo - třeba až později.
Růži, děkuji za komentář plný milých vzpomínek :).
VymazatV dětství jsme bruslili na rybníku na návsi, tam bylo dost prostoru, a na slepých ramenech a říčních jezircich, kam skoro nikdo nechodil
OdpovědětVymazatTo muselo být taky úžasné... :)
VymazatNo vidíš - nadávat, klít, až se budou všichni v okolí červenat, umí každý. Ale postavit se tomu střetu s grácií a humorem? To chce koule a fakticky se to musí umět a ty i paní máte krásnou vzpomínku, jen tak dál ♥
OdpovědětVymazatUž se na to "jen tak dál" moc těším :).
VymazatV bruslení jsem měl také rezervy, vím, že mně mnohem lépe šlo jet do zatáčky doprava, překládání nohy doleva mně dělalo problémy, možná mám jednu nohu kratší.
OdpovědětVymazatA ještě mnohem horší jsou kolečkové brusle, na nich zabrzdit je skoro neřešitelný problém.
To jsi proti mně mistr, přeložit nohu je pro mě zatím neřešitelný problém. U kolečkových bruslí se mi líbí, že na jedné z nich je vždycky malá brzdička, o kterou se dá zastavit, tak mám alespoň nějakou jistotu, i když to taková výhra taky není.
Vymazat