"Mami, můžeš se jít vykoupat, máš to tady všechno připravený. Žabička ti tu drží mejdlo, hele!"
"Co že to? Jé, to je roztomilý, děkuju!"
Krysí návštěvník
To si vám jdu takhle jednou domů, stojím na posledním schodu a lapám po dechu. Nikoliv ale tím, že jsem obtěžkaná taškami právě vystoupala 64 schodů, ale proto, že zírám na krysu. Obrovskou černou krysu schoulenou v rohu u sousedovic dveří. Teď už se tomu směji, ale věřte mi, že únava a brýle v ne zrovna top stavu po celodenním používání vytvořily v mé mysli dokonalou iluzi živého krysího návštěvníka :).
Podzimní skřítkovský věnec potřetí...
...počtvrté, a tak dál, a tak dál, a tak dál. Kdo tu před měsícem vypisoval něco o zaručeně posledním skřítkovském věnci? No já! A kdo kecal? Taky já! Ale budiž mi omluvou, že za to tak úplně nemůžu a že jediným mým prohřeškem je, že se tu se svým tvořením vytahuju a že se občas někomu i líbí. A to dokonce tak, že by, v tomto konkrétním případě, někdo chtěl něco takového vlastnit. Po vyjednávání a dolaďování to nakonec klaplo, milá nová majitelka je spokojená a já jsem šťastná, že je šťastná ona. Konec cukrblíků, tady ho máte. A nejen jeho, paní doktorka si přála i skřítky prťousky na drátku, takže je k tomu jako bonus dostala taky. A aby toho nebylo málo, současně jsem vyráběla ještě jeden věneček jako dárek pro mojí milovanou malou sestřičku, která zanedlouho oslaví svou čtyřicítku :).
První, zakázkový...
Doba kroužková
Sedím na pidižidličce za pidilavicí, poslouchám paní učitelku, dělám si zápisky, nestačím se divit pořádku v lavici a v sáčku na výtvarku a obdivuju přes prázdniny prokouknutou třídu. Jo, to všechno zvládnu najednou. Jsem na třídních schůzkách, které se netradičně netočily kolem prospěchu našich dětí.
"Tak, to je asi všechno a teď povídejte vy!"
Způsobně se příhlásím. "Já bych vám chtěla poděkovat za Dobrého anděla. Je to úžasný nápad a moc se mi líbí..."
Paní učitelka poděkuje. A vysvětluje, protože rodiče překvapeně vrtí hlavou, koukají po sobě, neví, netuší. Je mi z toho trochu smutno, působí to dojmem, že se s dětmi o tom, co se děje ve škole, moc nebaví. Sama si myslím, že za to tak trochu (víc) mohou kroužky. Vidím to každý den před školou, rodiče nervózně přešlapují, vztekle nakukují skrz skleněné dveře a každou chvíli stáčí pohled na hodinky...
"Dělej, nestihnem fotbal!"
"Kde se couráš, letíme na hudebku!"
"Už jsme tam měli bejt!"
"Co se tam vykecáváš?! Máme trénink!"
Všimněte si, že to není o tom, že "nestihneš, máš", ale o "nestihneme, máme". Pasovali jsme se do rolí otroků-řidičů, vyhazujeme a vyzvedáváme děti ve správný čas na správném místě. V mnoha případech přetěžujeme děti kvůli našim ambicím nebo nesplněným snům, ale na úkor společně stráveného času. Máme pocit, že musíme dětem řídit jejich volný čas a to, že se pak můžeme chlubit, jaké to máme šikovné dítě a co všechno dokázalo, je dost významný bonus. Ale ano, nelžeme si do kapsy, že tomu tak není. Žijeme v době kroužkové a kdo nemá alespoň tři, jako by nebyl. Úkoly a učení se odkládají na večer, kamarádi na neurčito. A já jen doufám, že stejně, jako doba ledová, i tahle jednou pomine a rodiče prozřou. Mně se to povedlo před pěti lety a je to neuvěřitelně osvobozující pocit.
Korálky z korálků
A než o tom začnete přemýšlet, ne, opravdu mi nehráblo :). Je to hotová story, tak se pěkně usaďte a čtěte...
Před několika lety moje dítka propadla zažehlovacím korálkům. Pixelové stavění je bavilo a bylo u nás na programu dost často, nicméně i nadšení, které jim v tomto případě vydrželo nezvykle dlouho, trochu opadlo. Korálky vytahujeme už jen jednou za čas a mně se, vzhledem ke vzniklé situaci, zdá, že těch zásob máme na tohle občasné tvoření nějak moc. No ano, můžu si za to sama, ne že ne, ten arzenál mám na svědomí já, protože jsem tvoření rozjela v megalomanském stylu (co by jeden pro tu drobotinu a jejich kreativní já neudělal, že jo?). Tady došla tahle barvička a tady zase támhleta, a když se dokoupil odpovídající barevný balíček, aby přihrádka nezůstala prázdná, nenesl se domů osamocen, protože "Jé, tuhle fosforeskující ještě nemáme!".
Začala jsem tedy pátrat, co by se s takovými korálky dalo dělat jiného, než je zažehlovat. Stačilo chvíli brouzdat sítí a inspirace byla na světě. My si ze zažehlovacích korálků vyrobíme korálky! Ale aby nedošlo k mýlce, nebudeme korálky navlékat tak, jak vylezly z továrny, my si to trochu zkomplikujeme! :)
Na pečící papír rozložíme v dostatečných rozestupech zažehlovací korálky.
