Číslo z druhé ruky...

...aneb jaké záludnosti vás mohou potkat, když se rozhodnete pořídit si nové telefonní číslo, proč byste si před jeho koupí měli ověřit, jestli třeba nepatřilo známé firmě a jak jednoduše můžete někomu pořádně zavařit. Ale pěkně popořádku...

Dostala jsem nový telefon na dvě SIM karty. Dlouhou dobu jsem si vystačila s jednou, ale pak se naskytla nabídka, která působila přímo snově a která se jen tak neodmítá. Se starým číslem jsem ani na okamžik neměla v úmyslu se rozloučit, jsme spolu už sedmnáct let a co si budeme povídat, takový vztah a pevné pouto nejde jen tak přervat :). Od čeho mám telefon na dvě karty, no ne? Slovo dalo slovo a já tak měla telefonní čísla dvě. Všechno proběhlo v klidu a ve vzájemném souznění, karty se skamarádily, mí nejbližší s nimi také a bylo by to tak dál, kdyby mi telefon, převážně ve večerních hodinách, nezačal vyzvánět více, než by mi bylo milé.

"Dobrej, stojíme vám za barákem a nemůžeme se na vás dobušit! My u vás dneska hrajeme, tak jestli byste nám mohli votevřít, máme tady u zadního vchodu celou aparaturu, ať se můžeme připravit!"

"Dobrej večír, máte dneska otevřeno?"

"Dobrý den, já jsem se chtěl zeptat, jestli někoho nehledáte, třeba pingla, nebo do kuchyně nebo něco jinýho, já bych měl zájem?" (Což o to, pingl nebo někdo do kuchyně by se mi někdy i hodil :))

"Dobrý den, v kolik dneska otvíráte?

"Dobrý večer, kdo u vás dneska hraje?"

"Dobrej, prosím vás, my bysme se s váma chtěli domluvit, jestli bysme u vás jako nemohli hrát?"

Jsem tvor trpělivý a hned tak mě něco z míry nevyvede, rodina mě docela slušně vytrénovala, ale tohle bylo už vážně moc. Zjistila jsem, že telefonní číslo patřilo kdysi jednomu hudebnímu klubu a já začala problém řešit. Google mi vyplivl všechny odkazy, ve kterých se mé telefonní číslo vyskytovalo a započalo kolečko dopisování, kdy jsem prosila všechny zúčastněné, aby telefonní číslo ze svých stránek smazali. "Nejvtipnější" byly FB stránky onoho klubu, kde telefonní číslo uváděli, i když už dávno nebylo jejich, ale byli vstřícní a za potíže se omluvili. Hovorů rapidně ubylo, nicméně i tak se stále ještě objevovaly a já začala pátrat, na co jsem zapomněla...

Já blbka! FB, oficiální stránky, stránky odkazující na klub a vše okolo jsem podchytila, ale to hlavní mi uteklo. Google má totiž takovou jednu pěknou věc, po zadání názvu vám ukáže mapu, pod ní okénko s hledanou firmou, které vám, když ho rozkliknete, řekne úplně všechno - hodnocení, otevírací dobu, adresu, odkaz na web, telefonní číslo. No nebylo tam? Bylo, krásně modře vyvedený. A tady se dostáváme k tomu záškodnictví, na které jsem díky téhle nepříjemnosti přišla. On vám totiž strýček Google, ač nejste majitelem oné firmy, familiérně dovolí navrhnout úpravu toho okénka. Připadalo mi to až podezřele snadné, ale kdo nic nezkusí, taky nic nezíská. Našla jsem si aktuální telefon na klub, přepsala moje číslo tam uvedené a ono to šlo! Během dvaceti vteřin jsem měla po problému, žádné schvalování, žádné ověřování. Dost mě to překvapilo, protože pokud tam může kdokoliv komukoliv měnit údaje, pak by klidně někdo mohl vaše telefonní číslo připsat třeba... k vyhlášenému nevěstinci :).

Tak si říkám, na co si tu vlastně stěžuju. Vždyť já dopadla ještě docela dobře!