Jindřich Kašpar de Sarth

Málokdy se genealogovi stane, že při pátrání po svých kořenech narazí na informace, u kterých mu tlak vystřelí někam k Marsu a musí si třikrát promnout oči, jestli se třeba náhodou nespletl. Tento stav mívá o to horší průběh, pokud se genealog o svém předkovi ze 16. století během chvíle dozví téměř všechny informace z jeho života i přes to, že v té době byly matriční zápisy vzácností a že to nebyl král :). Představuji vám zatím největší celebritu z mého rodokmenu, která předstihla i porodní bábu Dorotu, železáře, slévače a stavitele první vysoké pece v českých zemích - Jindřicha Kašpara de Sarth. A protože o něm, i přes jeho nesporný přínos v oblasti železářství a slévárenství, najdeme v internetových vodách jen velmi málo zmínek, jako jeho krev cítím potřebu to napravit :).

Z různých zdrojů se můžeme dozvědět, že to byl italský nebo francouzský rytíř či šlechtic a že do Čech dorazil na pozvání císaře Rudolfa II. Habsburského. Tyto informace, jakkoliv jsou ohromující a genealogovo ego hladící, jsou ale nepodložené a bez zdroje, budu tedy vycházet z alespoň trochu historicky doložitelných faktů, které jsem čerpala především z "Kroniky rodu de Sarth" od Tomáše Donnera, který jako zdroj uvádí několik desítek dalších pramenů.

Rod Jindřicha pochází s největší pravděpodobností z Valonska v Belgii, neboť dobové prameny označují Jindřicha jako "Balona", kterýmžto názvem se v této době označovali právě Valoni. Přesné místo původu rodu není známo, ale indicie ukazují na okolí města Sart-lez-Spa, které se nachází asi 33 km vzdušnou čarou jihovýchodně od belgického Lutychu. Při svém pátrání jsem zjistila, že městečko vzniklo koncem jedenáctého století a bývalo centrem železářské výroby v Belgii, kde toto odvětví existovalo již v době dobytí Galie Římany. Protože se ale Jindřich velmi často podepisoval německy jako Hendrych Kaspar de Sarth, je možné, že cesta jeho rodu vedla přes Německo, kde možná vyrůstal, nebo se dokonce i narodil. Stejně, jako nemáme povědomost o místě jeho narození, neznáme ani datum, předpokládá se ale, že to bylo před rokem 1570.

Jindřich Kašpar přišel do Prahy v roce 1593 jako slévač do služeb císaře Rudolfa II. Dobové listiny jej označují jako "známého mistra ve slévačském umění", později pak jako "zkušeného zvláště ve výrobě litinové munice". Z císařského dvora brzy odešel na Podbrdsko a začal se věnovat vlastnímu železářskému podnikání. Jeho prvním podnikatelským počinem byl pronájem Karlovy huti v Králově Dvoře u Berouna, která byla založena již v roce 1346 Karlem IV. a ve které Jindřich Kašpar vybudoval ve své době nevídanou stavbu - první vysokou pec v českých zemích. Postavení této pece znamenalo v dějinách českého i středoevropského železářství novou epochu. Do té doby byla u nás známá jen přímá výroba železa, kdy pece zvané dýmačky ze sebe po zpracování rudy vydaly pouze železnou hroudu. Jindřich tu zavedl výrobu nepřímou, kdy pec měla větší objem, mohla zpracovat větší množství rudy a vyvinout tak větší teplotu. Díky tomu pec vydávala místo hroudy železa železo tekuté. 3000 let starý způsob zpracování železa tak byl nahrazen metodou novou a tato technologie byla natolik převratná a vyhovující potřebám tehdejšího železářství, že v dalším období nebylo potřeba žádných inovací. Díky vysokým pecím se u nás rozvinulo i slévárenství, o němž do doby před příchodem Jindřicha v dobových pramenech nenajdeme téměř žádné zmínky.

Do rekonstrukce hutě vložil Jindřich 566 kop a 15 grošů míšeňských. Pro vaši představu, za 10 kop jste si v té době mohli koupit 150 slepic, 7 telat, 50 sudů piva nebo jste měli na téměř 4 roky plat pro přední děvečku. Tato částka padla zejména na vybudování vysoké pece, měchy, buchar a potřeby k němu, kovadlinu, novou výheň či hřídele. Přítok měla huť z řeky Litavky a hlavní surovinu získávala ze železorudného dolu Krušná hora. Již v roce 1596 si v této huti objednal císařský zbrojmistr různé druhy litinových koulí v hodnotě 1699 kop grošů míšenských, neboť huť v Králově Dvoře byla v té době považována za jeden z nejlépe vedených železářských podniků v zemích českých. Jindřich Kašpar v peci vyráběl hlavně litinové zboží, mezi nímž vynikala třeba litinová koule o průměru 56,6 cm a váze 700 kg. Kromě koulí dodávaných do hradní zbrojnice vyráběl i odlitky a vodovodní roury. Z dobových zpráv se můžeme dozvědět, že si u něj kolem roku 1598 objednalo Nové město pražské litinové roury pro vodárnu.

Roku 1599 Jindřich požádal císaře Rudolfa II., aby královská komora jeho huť převzala, neboť její provoz byl velmi nákladný, a aby mu byly uhrazeny investiční náklady spojené s hutí. Dale pak žádal, aby mu byla pronajata některá z hutí v panství s nižšími náklady. Bylo mu vyhověno a ještě téhož roku Karlovu huť opustil. Pece v Králově Dvoře fungovaly v téměř nezměněné podobě až do poloviny 19. století, kdy prošly inovací. Tyto železárny jsou považovány za nejstarší evropské s nepřetržitým provozem.

Železárny v Králově Dvoře, r. 1929. Ten Zeppelin je tam jako bonus :).

Zdroj obrázku: http://podzemi.solvayovylomy.cz/techpam/kz/021.JPG

Železárny v Králově Dvoře, cca r. 1890

Zdroj obrázku: http://www.fotohistorie.cz/Stredocesky/Beroun/Kraluv_Dvur/Default.aspx

Chvíli pak Jindřich působil jako nájemce komorního hamru v Holoubkově, poté r. 1603 koupil zpustlou huť ve Strašicích a kompletně ji přestavěl. Dobový dokument o této události píše:

"Jeden Balon ten huť strašickou zvelebil, pec vysokou prvé v těch místech nepovědomou vystavěl a muž v tom umělý před Jeho Milostí císařskou vzácné paměti Rudolfem vyhlášen byl".

U Rudolfova dvora našel příznivé přijetí, po postavení druhé vysoké pece ve Strašicích, ve které sléval jen umělecké kusy jako kamna, hrnce či koule, v ní vyrobil i všechno železné nářadí do laboratoře Rudolfa II. Hlavními zásobovateli rudy pro huť strašickou byly obce Zaječov, Těně a Cheznovice. Poslední pec ve Strašicích byla v činnosti kolem roku 1894.

Další hutí, kterou koupil s podílem v roce 1612, byla Klášterská huť ve Svaté Dobrotivé, kterou taktéž zrekonstruoval a kde vystavěl další vysokou pec. Na podnikání Jindřicha ve Strašicích se finančně podílel jeho tovaryš a spolumajitel huti Julius de Harth, který mu již dříve půjčil nemálo finančních prostředků - 400 kop bezúročně na 10 let. Jak byl Jindřich Kašpar zručný ve svém oboru, o to méně to bylo ve správě financí. Roku 1612 se ocitl ve vězení pro dlužníky, neboť nebyl schopen celý dluh splatit. Po několika propuštěních a několika návratech do vězení, kdy se mu během propustky nepodařilo potřebný obnos sehnat, nakonec s Juliem roztržku ukončili ve smíru. Jindřichovi byl učiněn odklad a byla sepsána smlouva o splátkovém kalendáři.

Mezi majetek Jindřicha Kašpara patřil i mlýn Melmatěj. Dnes se tomuto místu říká "Samota Melmatěj" a najdete ho na půli cesty mezi Dobřívem a Strašicemi.

Konec Mlýna u Melmatěje dne 6. května 1923...

V těchto dnech sbourává se "Melmatějův mlýn", ležící na "Černém potoce", po pravé straně silnice k Dobřívu, nedaleko pozůstatků hradních, kterým říká se dnes "Starý zámek"...

Zdroj obrázku: http://www.brdy.info/kapitoly/pohledy/dort_melmatej.jpg

Zdroj textu: https://www.strasice.eu/plugins/plugins_data/staticke_dokumenty/barnak/48.pdf

Pověst Jindřicha jako vynikajícího slévače překročila hranice Českého království. Vídeňská zpráva ze 3. prosince roku 1614 uvádí, že "mistr Jindřich dlí u bavorského vévody Maxmiliána I., kde slévá umělecké předměty, neboť je mistrem ve slévačském umění". A to je téměř poslední zmínka, kterou se můžeme o Jindřichovi Kašparovi de Sarth dočíst. Z jeho rodinného života víme, že byl dvakrát ženatý, první žena, jejíž jméno není známo a která zemřela velice časně, mu povila dva syny, Jana Kašpara a Jindřicha. Ze svazku s druhou ženou Dorotheou, která nejspíše pocházela z německého rodu, vzešly děti čtyři, synové Julius a Kašpar a dcery Marie a Anna.

Jindřich Kašpar de Sarth zemřel dne 13. března roku 1617. Kde přesně se neví, ale předpokládá se, že to bylo ve Strašicích a že byl pohřben na hřbitově u kostela Svatého Vavřince tamtéž.

A to je vše, co o svém prapraprapraprapraprapraprapradědovi vím. Tedy vše podstatné, vím toho o něm trochu víc, ale detaily železářství a slévárenství doby rudolfinské vás v tom horku zatěžovat nebudu. Stačí, že z toho bolí hlava mě :).

P.S: Prosím všechny, kteří hodlají použít článek jinak, než pro své soukromí, aby laskavě uváděli odkaz na mou práci a stránky. Děkuji.