Když nám kdysi z kuchyňské linky upadlo světlo, které tam bylo původně připevněno oboustrannou lepící páskou, rozhodla jsem se tenkrát tu divně visící věc provizorně podepřít klackem z bohatého klacíkového arzenálu, který se nám během vycházek nahromadil na balkoně. Dál jsem se už o osud světla nestarala, neboť jsem se řídila radou "Když muž řekne, že to udělá, tak to udělá. Nemusíte mu to každých šest měsíců připomínat!".
Podpěrátko svou funkci dokonale plnilo celé dva roky (!), jak už to ale u klacků bývá, i tenhle seschl a v tomto stavu nebyl dále schopný sloužit svému účelu. Žádný další vhodný klacík na skladě nebyl a já se rozhodla, že svého polovičáka k připevnění světla donutím stůj co stůj. A tak započalo plánování, které mělo naprosto jednoduchou geniální pointu - udělat provizorium podepírající světlo co nejhnusněji a tak, aby to polovičákovi nedalo a ještě ten den vše napravil.
Potřebný materiál jsem našla u dětí v pokojíčku, leč pouhé dvě podpěrky ošklivě nepůsobily ani náhodou (zato držely lépe než klacík) a troufám si říci, že by si jich polovičák nejspíš ani nevšiml. Přidělala jsem tedy mezi tyče poličky, ale stále to na můj vkus nebylo ono. Dokonalosti (dle mého chybného úsudku) jsem dosáhla, když jsem poličky zaplnila...
...a přidala, za vydatné pomoci druhorozeného, pár výjevů ze života zvířátek. S pocitem dobře odvedené práce jsem se těšila na pořádně přidělané světlo, tohle přece žádný chlap nemůže v kuchyni rozdejchat!
A výsledek? "Ježíši, to je tak hezký, necháme si to tady takhle napořád?"
Má intuice (snad se teď konečně trefí) mi říká, že jsem se na to měla zvysoka vy víte co a že by bylo docela fajn nechat tam tu hrůzu viset jen tak, na drátě. Ono je to totiž ve finále vlastně docela dost hnusný i takhle. Takže já jdu na to.
Musím dát za pravdu tvému muži, je to krásné, veselé, já bych to tam taky nechala))) Takže ... asi světlo zůstane, jak je Tohle by nepřesvědčilo ani mého muže, by mě ještě pochválil, jak jsem to vytunila))Tady by mohly pomoci už jen děti, kdyby na tatínka zapůsobily, že chtějí své kostičky vrátit zpět))
OdpovědětVymazatS přibývající tmou barev není nikdy dost Neodstraňovat! Ačkoli té krve ze světa zvířat je přece jenom moc.
OdpovědětVymazatTak tomu říkám skvělý nápad, tohle je abvsolutně parádní řešení....Na tohle by žádný chlap nikdy nepřišel....
OdpovědětVymazatKlepla by mě pepka a musela bych to rozdýchávat...i když jsem barevný člověk, tato barevnost by mě dobila do bezvědomí
OdpovědětVymazatŠkerím sa tu po ránu Na čo Ty neprídeš
OdpovědětVymazatTo je paráda! I když, ve výsledku ses opravy nedočkala, no. Třeba časem
OdpovědětVymazatMáš velmi, velmi bujnou fantazii, ale to už jsi prokázala mnohokrát, ovšem opice s nafukovacími balónky sedící na krávě, nebo krokodýl papkající selátko mě hodně dostali jseš ďábel!
OdpovědětVymazatChce se mi říct, že tě polovičák tak trochu přečůral
OdpovědětVymazatMěl by sem tam najít v jídle kostičku, třeba by ho trklo, že ty kostky potřebují děti na hraní. Ale vymyslela jsi to hezky. V lékárně mají silně lepicí pásku-průhlednou-užší i širší. Není to zrovna levné, ale dá se použít nejen na ošetření ran. Drží i na prasklém víčku u kráječe cibule a to je co říci.
OdpovědětVymazatTo je paráda,tu kuchyň to tak oživilo.Já vše lepím Herkulem a zatím je to vše kde má.
OdpovědětVymazat[1]: Děkuju , mladší dítko se mě už ptalo, kdy že to hodlám sundat, sebrala jsem mu totiž na stavbu všechny malé placky .
OdpovědětVymazatJaninko, koukám, že občas řešíš stejný problém. Já už mám v kuchyni třetí zářivku. Ta první byla super na přišroubování přímo do zdi nebo zespodu skříňky. Bohužel měla jednu špatnou vlastnost - netypickou trubici, která se nedala sehnat ani ve specializovaných prodejnách. Takže když dosvítila, měnili jsme celou zářivku a od té doby se spravují takřka neustále dokud to jde a pak se koupí nová.
OdpovědětVymazatSprávné kuchyňské světlo má být podepřeno dřevěnou vařečkou.
OdpovědětVymazat[12]: Kerrio, díky ti za radu, myslím, že to při brzkém zimním stmívání nebude nejmenší problém .
OdpovědětVymazatNo já už jsem začala normálně přemýšlet nad hodinovým manželem, i když to zní dost divně. Ale fakt netuším, jak se namomtovává světlo ke stropu, když mi z něho trčí jen dráty. A můžu to připomínat, jak dlouho chci.. Ještě mě napadlo odstranit veškeré světlo z toho pokoje. To by pak mohlo být dobrou motivací to světlo na strop nějak dát
OdpovědětVymazat[15]: Tak to je taky dost dobrý!
OdpovědětVymazat[14]:
OdpovědětVymazatNěkdy to chce opravdu radikální řešení. Už je to teda fakt hodně dávno, ale chtěla jsem tenkrát vyštukovat obývák, protože na stěnách byly tapety, nalepené přímo na panelu. Uděláme, já někoho objednám, jasně a tak pořád dokola a nic. Na pomoc jsem si vzala děti, začaly jsme tapety strhávat a najednou šlo všechno ráz na ráz
OdpovědětVymazat[17]: Jo!
OdpovědětVymazatTen rozežranej krokouš nemá chybu! A celý ten tvůj nápad nemá chybu, i když se ve finále setkal s nepochopením...
OdpovědětVymazatJani, tos vymyslela parádně. Škoda jen, že to nevyšlo tak, jak sis to představovala, viď? Chtělo by se mi říct, že ti chlapi jsou všude stejní... co se týče domácích pracích a oprav, vše odkládají na neurčito... tak to u nás doma ( u rodičů) bylo také... ale nemůžu všechny chlapy házet do jednoho pytle, doma mám totiž jednoho, který se tomuto naprosto vymyká a o cokoliv ho požádám, tak je ihned hotové. Někdy mám pocit, že by mi snad skutečně snesl modré z nebe... Samozřejmě si toho nesmírně vážím. Uvidíme, jak dlouho mu to vydrží.
OdpovědětVymazat[20]: Díííky moc, fakt jsem se snažila!
OdpovědětVymazatJani, správně jsi mě poznala, jsem to jáá. Tak my jsme teď skoro sousedky? Tak teď už naprosto chápu ty tvé nadávky na haldy sněhu na chodnících, kde byla pěkná fuška protlačit kočárek. Já ty kopce v Jablonci těžko šlapu sama, natož abych před sebou ještě tlačila kočár! Jsem z Budějc zhejčkaná, tam jsme měli samou rovinku...
OdpovědětVymazat[23]: Cha, jsem dobrá!
OdpovědětVymazatNad tou nastoupenou jednotkou zvířátek na pátém snímku zespodu a jejich smutnými pohledy by se obměkčil i kámen.
OdpovědětVymazatVždyť to úplně vybízí k tomu naskládat tam kořenky Jakože tohle jsi hluboce, ale hluboce nezvládla!
OdpovědětVymazatJaninko je něco s čím si neporadíš?
OdpovědětVymazat[25]: Uznání? To mě nenapadlo se na to takhle podívat, díky!
OdpovědětVymazatTo mě pobavilo, nejvíc ( jak píše Van) ten "rozežraný krokouš" A jinak se chci zeptat - už ti to polovičák spravil, nebo ještě fungujete v kuchyni s plastovou Zoo?
OdpovědětVymazat[29]: Představ si, neopravil. Odmítá tu LEGOvou poličku sundat, tak se mu líbí . Ale ne, říkal, že prý má dnes pohodový pracovní den, tak že možná stihne nakoupit potřebný materiál na připevnění v železářství .
OdpovědětVymazatJaninko, je to geniální, tleskám v němém obdivu. Moc se mi to líbí a asi bych si to tak taky nechala navždy.
OdpovědětVymazat[31]: Jé, díky! Světlo už mám přidělané a docela bytelně .
OdpovědětVymazat